Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 774/2016

-250

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně OPZ PLUS, a. s., se sídlem v Praze 1, Hradební 761/3, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 45274835, proti žalovanému N. Q. N., zastoupenému JUDr. Evou Halířovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Na Švihance 1476/1, PSČ 120 00, o zaplacení částky 2.496.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. října 2015, č. j. -214, takto:

se zrušují

a věc

se vrací

soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 12. listopadu 2014, č. j. -144, zastavil řízení co do částky 624.000 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku rozhodnutí (výrok I.), zamítl žalobu, jíž se JUDr. Jiřina Lužová, jako správkyně konkursní podstaty úpadkyně OPZ PLUS, a. s. (dále též jen „J. L.“), domáhala po žalovaném zaplacení částky 2.496.000 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku rozhodnutí (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé, změnil jej ve výroku o nákladech řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud vyšel z toho, že J. L. se žalobou podanou 2. srpna 2011 domáhala po žalovaném zaplacení úhrady za užívání nebytových prostor v domě č. p. v katastrálním území K., obec P. (dále jen „nemovitost“), a to za dobu od června 2009 do ledna 2012. V tomto období měl žalovaný podle nájemní smlouvy (uzavřené 28. února 2006 s úpadkyní) platit (měsíčně částku 78.000 Kč) za užívání nebytových prostor v nemovitosti (ve vlastnictví úpadkyně), zahrnuté do soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, pouze k rukám J. L., která byla jako správkyně konkursní podstaty úpadkyně jedinou osobou oprávněnou s nemovitostí nakládat (a tedy i inkasovat dohodnuté nájemné). Žalovaný se bránil tvrzením, že nájemní smlouvu uzavřel s úpadkyní v době, kdy nemovitost byla vyloučena ze soupisu majetku konkursní podstaty (tj. předtím, než Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. července 2008, č. j. -292, zrušil rozsudek ze dne 22. prosince 2005, č. j. -229, jímž Vrchní soud v Praze vyhověl žalobě společnosti PHL – G. E. N. s. r. o. o vyloučení nemovitosti ze soupisu konkursní podstaty úpadkyně), přičemž sjednané nájemné řádně platil přímo úpadkyni.

Poté, co doplnil dokazování provedené soudem prvního stupně, odvolací soud uzavřel, že žalovaný (jako nájemce) se placením nájemného úpadkyni (jako pronajímateli) zprostil povinnosti platit nájemné (dle nájemní smlouvy mezi nimi uzavřené) za užívání nebytových prostor v nemovitosti úpadkyně za dobu od června 2009 do října 2011, neboť až do okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba podaná v této věci (tj. až do 17. října 2011), žalovaný nevěděl, že nemovitost je (opět) sepsána v konkursní podstatě úpadkyně.

Uložení povinnosti žalovanému zaplatit J. L. nájemné za měsíce listopad a prosinec 2011 a leden 2012 by pak podle odvolacího soudu bylo v rozporu s „ “ (správně , ), neboť žalovaný nájemné uhradil pronajímateli (úpadkyni) a v současné době je již „úpadek překonán“ a je jen „otázkou času“, kdy bude konkurs prohlášený na majetek úpadkyně zrušen.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala JUDr. Jiřina Lužová, jako správkyně konkursní podstaty úpadkyně OPZ PLUS, a. s. dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , (dále též jen „ “), majíc za to, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v řešení otázky, zda „se dlužník zprostí své povinnosti plnit do konkursní podstaty úpadce v případě, kdy svoji povinnost plní nikoliv k rukám správce konkursní podstaty, ale přímo úpadci, tedy nikoliv do konkursní podstaty úpadce“.

Podle dovolatelky se žalovaný poskytnutím úhrady za užívání nebytových prostor v nemovitosti zahrnuté do soupisu majetku konkursní podstaty přímo úpadkyni nezprostil povinnosti platit nájemné do konkursní podstaty, tímto jednáním naopak zkrátil konkursní podstatu úpadkyně. V této souvislosti dovolatelka rovněž odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. (jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 42/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a ze dne 27. března 2008, sp. zn. (jde o rozhodnutí uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 2008, pod číslem 100).

Dovolatelka dále argumentuje, že žaloba byla podána po právu s cílem chránit konkursní věřitele, přičemž korektiv dobrých mravů nelze v tomto případě aplikovat.

Konečně dovolatelka namítá, že v řízení bylo prokázáno, že jako správkyně konkursní podstaty učinila veškeré možné kroky k informování žalovaného o jeho povinnosti platit nájemné k rukám správkyně.

Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, popř. zamítnout jako věcně správné.

Nejvyšší soud předesílá, že po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. listopadu 2015, č. j. -4167, jež nabylo právní moci dne 29. prosince 2015, rozhodl podle ustanovení , o konkursu a vyrovnání (dále jen „ “), o zrušení konkursu vedeného na majetek úpadkyně, neboť bylo zjištěno, že zde již nejsou předpoklady pro konkurs (OPZ PLUS, a. s. není v úpadku). Vzhledem k tomu, že v intencích ustanovení , ve spojení s ustanovením věty druhé právní mocí usnesení o zrušení konkursu zanikly účinky prohlášení konkursu uvedené v ustanovení až e), g), i) a l) , pokračoval Nejvyšší soud v dovolacím řízení na straně žalobce (místo se správkyní konkursní podstaty) přímo se společností OPZ PLUS, a. s.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení , když napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 11. listopadu 1998, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 34/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož dospěje-li správce konkursní podstaty k závěru, že právní úkon není neúčinný nebo rozhodne-li se neúčinnost právního úkonu neuplatnit, je oprávněn požadovat, aby bylo vydáno plnění, které patří do konkursní podstaty; toto plnění může požadovat jak od druhého účastníka právního úkonu, tak i od úpadce (obdržel-li sjednané plnění) nebo od jiných osob, kterým bylo plnění podle právního úkonu poskytnuto (srov. dále i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2008, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 110/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Promítnuto do poměrů projednávané věci výše řečené znamená, že závěr odvolacího soudu, podle něhož je nájemné po žalovaném požadováno správkyní konkursní podstaty nedůvodně, neboť žalovaný se zprostil povinnosti platit nájemné za užívání nebytových prostor v nemovitosti úpadkyně plněním poskytnutým přímo úpadkyni, nemůže obstát.

Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, není správné, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení zrušil. Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozsudek soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i jej a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta druhá ).

V další fázi řízení soud prvního stupně (odvolací soud) též nepřehlédne, že konkurs na majetek úpadkyně OPZ PLUS, a. s., byl v mezidobí (pro nedostatek předpokladů pro konkurs) zrušen. K uvedené skutečnosti přitom Nejvyšší soud nemohl (při posuzování důvodnosti podaného dovolání) přihlédnout (srov. f odst. 1 ).

Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný. V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího ( ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. dubna 2018

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu