Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1686/2017

23 Cdo 1686/2017-142

USNESENÍ

JUDr. Miloslava Havleny

J. T.

, podnikatele se sídlem Cehnice , PSČ, IČO, proti žalované

Casta dopravní stavby s.r.o.

, se sídlem Písek, Pražská 467, PSČ 39701, IČO 28084136, zastoupené JUDr. Ondřejem Vislockým, advokátem se sídlem Praha 4, V Parku 2323/14, o zaplacení 139 289 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 12. 2016, č. j. -117, t a k t o :

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8 470 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce JUDr. Ondřeje Vislockého, advokáta se sídlem Praha 4, V Parku 2323/14.

Odůvodnění:

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání rozhodl podle , (dále jen „ “), ve znění účinném do 29. 9. 2017 (článek II., bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů).

Nejvyšší soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) ze dne 13. 12. 2016, č. j. -117, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Písku (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 15. 6. 2016, č. j. -99, jímž byla žaloba zamítnuta a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a kterým odvolací soud zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Dovolatel spatřuje přípustnost dovolání podle v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky vypořádání práv a povinností účastníků podle zásad o vypořádání bezdůvodného obohacení při zániku smlouvy odstoupením ve smyslu ustanovení , (dále jen „ “). Má za to, že mu vzniklo, jako zhotoviteli, právo na úhradu toho, oč se žalovaná, jako objednatelka, po zániku smlouvy o dílo obohatila. Odkázal přitom na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. , řešící otázku nároku na vypořádání po zániku závazku odstoupením od smlouvy. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že žalobou uplatněná pohledávka neexistuje, a že je správné rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby. Dovolatel namítá, že rozsudek ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. , na který odkázal odvolací soud, na danou věc nedopadá, neboť se týká konkursního řízení vedeného podle již zrušeného Žalobce je přesvědčen, že v souzené věci došlo k odstoupení od smlouvy ve smyslu ustanovení uplynutím 15 dnů od prohlášení konkursu, neboť v dané věci se jednalo o smlouvu o vzájemném plnění, která nebyla ke dni prohlášení konkursu na majetek dlužníka splněna ani jedním z účastníků. Dovolatel zdůraznil, že důsledkem odstoupení od smlouvy je zánik všech práv a povinností, a proto měl být jím uplatněný nárok vypořádán z titulu bezdůvodného obohacení. Odvolacímu soudu vytýká, že se s odstoupením od smlouvy ve smyslu nevypořádal. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil nejen rozsudek odvolacího soudu, ale i rozsudek soudu prvního stupně, a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení.

Žalovaná podala k dovolání žalobce vyjádření, v němž navrhla odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost, neboť má za to, že žalobce jednoznačně nevymezil otázku, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Za neodůvodněnou považuje námitku žalobce, že se odvolací soud nevypořádal s aplikací ustanovení na posuzovaný případ. Žalovaná poukazuje na to, že dovolatel zcela pomíjí právní povahu pozastávek a skutečnost, že prohlášení konkursu vedlo k situaci, že na straně žalobce již později nemohlo vzniknout právo na zaplacení dlouhodobých pozastávek v jejich původně sjednané výši. Závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. , podle žalované na danou věc nedopadají, jak správně posoudil již odvolací soud.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání žalobce bylo podáno včas ( ) k tomu oprávněným subjektem - účastníkem řízení, řádně zastoupeným ( a 4 ), posuzoval přípustnost podaného dovolání.

Podle ustanovení , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobce není podle přípustné, neboť odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky vypořádání práv a povinností účastníků ze smlouvy o dílo ze dne 18. 8. 2088, sjednané mezi úpadcem (nyní žalobce) a žalovanou, resp. při posouzení nároku na vydání bezdůvodného obohacení, uplatněné žalobcem, poté, co na úpadce Jiřího Taliána byl dne 3. 6. 2011 prohlášen konkurs. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. 9. 2016, sp. zn. , veřejnosti dostupném na

www.nsoud.cz

, přijal závěr, že smlouva o dílo je zcela splněna (ve smyslu ), došlo-li k naplnění jejích pojmových znaků, tj. provedením díla zhotovitelem ( obchodního zákoníku – dále jen „obch. zák.“) a zaplacením ceny díla objednatelem ( obch. zák.). Na uvedeném závěru podle Nejvyššího soudu nemění nic ani okolnost, že si strany smlouvy sjednaly záruku za jakost díla, která je toliko vedlejším ujednáním (viz shodně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sp. zn. , veřejnosti dostupném na

www.nsoud.cz

). Odvolací soud se neodchýlil ani od závěrů rozsudku Nejvyššího soud ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. , veřejnosti dostupném na

www.nsoud.cz

, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nenaplnění vedlejších ujednání smlouvy z ní nečiní smlouvu „nesplněnou“ ve smyslu insolvenčního zákon a samo o sobě nezakládá právo insolvenčního správce od smlouvy odstoupit. Odvolacímu soudu nelze tedy vytknout, že se nezabýval otázkou odstoupení od smlouvy podle , neboť k důsledkům odstoupení v daném případě nedošlo, proto na daný případ nelze aplikovat ustanovení , řešící odstoupení od smlouvy [srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2016, sp. zn. , podle něhož, samotné prohlášení konkursu a uplynutí lhůty 15 dnů však (bez dalšího) nástup nevyvratitelné domněnky odstoupení od smlouvy o dílo nezpůsobuje, když podstatnou je okolnost, zda (již) byla smlouva o dílo splněna alespoň jednou ze smluvních stran, tedy v tomto případě, zda bylo dílo řádně ukončeno a předáno objednateli]. V daném případě bylo dílo řádně předáno a převzato dne 12. 9. 2008, proto nedošlo k důsledkům odstoupení od smlouvy, jak se dovolatel nesprávně domnívá. Nelze považovat za důvodnou ani námitku dovolatele k nesprávnému právnímu posouzení spojenou s námitkou, že se soudy nevypořádaly s jím uplatněným nárokem z titulu bezdůvodného obohacení, neboť v daném případě nedošlo k důsledkům odstoupení od smlouvy ve smyslu ustanovení , jak nesprávně dovolatel dovozuje.

Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené proto uzavřel, že dovolání žalobce není podle přípustné a podle jej odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se dále neodůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 5. 2018

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu