Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 303/2018

-228

USNESENÍ

městské části Praha 2

1/ K. A. V.

a

2/ K. A.

, zastoupeným JUDr. Martinem Doubravou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6, U První baterie 643/1, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. ledna 2017, č. j. -144, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaní

jsou povinni

zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala, aby žalovaní vyklidili tam označený byt. V rámci vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě uvedla, že po skončení nájmu uzavřeného na dobu určitou do 31. ledna 2015 užívají žalovaní byt bez právního důvodu, přičemž dopisem ze dne 3. února 2015 je vyzvala k jeho vyklizení po uplynutí sjednané doby nájmu.

Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 13. července 2016, č. j. -81, žalobě vyhověl a uložil žalovaným povinnost byt vyklidit a vyklizený žalobkyni odevzdat do čtyř měsíců od právní moci rozsudku (výrok I.); současně jim uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 600,- Kč (výrok II.).

K odvolání žalovaných Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. ledna 2017, č. j. -144, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve vyhovujícím výroku I. a změnil v nákladovém výroku II. tak, že výše prvostupňových nákladů řízení činí 5.600,- Kč; jinak ho i v tomto výroku potvrdil. Žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 600,- Kč.

Dovolání žalovaných (dovolatelů) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu nemůže být přípustné podle proto, že odvolací soud založil svůj závěr o skončení nájemního vztahu k bytu k 31. lednu 2015 současně na dvou na sobě nezávislých důvodech, z nichž jeden (první právní názor, že nájemní poměr skončil dne 31. ledna 2015, neboť ujednáním obsaženým v nájemní smlouvy ze dne 1. srpna 2014 účastníci vyloučili /viz věta za středníkem , , v tehdy účinném znění – dále jen „o. z.“/ možnost fikce o znovuujednání nájmu na tutéž dobu ve smyslu věty před středníkem o. z.) nebyl dovoláním napaden a nestačí že byla účinně napadena správnost druhého právního názoru, že nájemní poměr uzavřený na dobu určitou by bez dalšího stejně skončil dne 31. ledna 2015, byli-li dovolatelé dopisem ze dne 3. února 2015 vyzváni k vyklizení bytu a byla-li jim dopisy žalobkyně pouze dva krát prodloužena lhůta k jeho vyklizení až do 15. července 2015 (srov. mutatis mutandis rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. prosince 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 17/1998 časopisu Soudní judikatura). K uvedenému lze jen dodat, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení věty první a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. ). Věcný přezkum napadených právních otázek (v daném případě druhého právního názoru) výsledek sporu za tohoto stavu ovlivnit nemůže, obstojí-li první právní názor (proto, že nebyl dovoláním napaden), a dovolání je nepřípustné jako celek (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu z 30. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 54/2002 časopisu Soudní judikatura, z 27. října 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a z 23. října 2013, sp. zn. ).

Kromě toho – s přihlédnutím k charakteru uplatněných dovolacích námitek – nelze ani ztratit ze zřetele, že skutková zjištění, která dovolatelé rovněž zpochybnili, nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz

a contrario

). Pro úplnost je zapotřebí dodat, že skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, nejsou natolik vadná, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných d; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. , uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů).

Dovolací soud nepřehlédl dovolací sdělení, že dovoláním se napadá rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, tj. jakoby i jeho nákladové výroky. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – názor, že proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje. Ve vztahu k uvedeným výrokům totiž schází v dovolání jakékoliv odůvodnění. Kromě toho však nelze ani opomenout, že těmito výroky odvolací soud nerozhodl o peněžitém plnění převyšujícím 50.000,- Kč, takže přípustnost dovolání proti němu nelze opřít o ustanovení , neboť to vylučuje ustanovení (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 18. 4. 2018

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu