Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 5842/2017

-285

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně BNV Consulting, s.r.o., se sídlem v Praze 1, Staré Město, Melantrichova 970/17, PSČ 110 00, IČO 27170241, zastoupené Mgr. Markem Dolečkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Ostrovní 126/30, PSČ 110 00, proti žalovanému Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, akciové společnosti, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 217/42, PSČ 190 22, IČO 00005886, zastoupenému JUDr. Jaromírem Císařem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2, PSČ 140 00, o zaplacení částky 7 547 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. července 2017, č. j. -259, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. července 2017, č. j. -259, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. února 2017, č. j. -241, kterým Městský soud v Praze nepřiznal žalobkyni osvobození od soudního poplatku za odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla její žaloba zamítnuta.

Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně byla po podání žádosti o osvobození od soudních poplatků vyzvána soudem prvního stupně, aby zaslala aktuální doklady prokazující její majetkové poměry tak, aby bylo možno hodnověrně posoudit důvodnost její žádosti s uvedením, jaké konkrétní doklady má předložit (mj. účetní závěrku za rok 2015 včetně přiznání k dani z příjmu za rok 2015 opatřené razítkem příslušného finančního úřadu, seznam závazků a pohledávek spolu s jejich výší, aktuální výpisy ze všech jejích účtů za tři měsíce, výpis z centrálního registru motorových vozidel, výpis z katastru nemovitosti, a to i negativní, event. další doklady) ve stanovené lhůtě. Žalobkyně však požadované doklady nepředložila, lhůta jí tak byla prodloužena. Odvolací soud dospěl k závěru, že pro žalobkyni nemohlo být nijak extrémně obtížné předložit soudu požadované doklady, když v jiných případech právnické osoby tyto podklady bez jakýchkoliv obtíží předkládají a navíc měla žalobkyně dostatečně dlouhou lhůtu ke splnění tohoto požadavku – od 24. listopadu 2016 do 13. února 2017.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, aniž by uvedla, který z předpokladů přípustnosti uplatňuje. Navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil usnesení soudu prvního stupně a odvolacího soudu, kterými bylo rozhodováno o osvobození od soudního poplatku za odvolání, a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) úvodem poznamenává, že rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále opět jen „ “).

Podle ustanovení (dále jen „ “) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle prvé věty dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.

Podle dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.

Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2014, pod číslem 116, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tomuto požadavku dovolatelka nedostála, neboť ač zastoupena advokátem, na vymezení přípustnosti dovolání zcela rezignovala. Tvrzení dovolatelky, že jednorázové uhrazení vyměřené částky soudního poplatku za odvolání by mohlo nepříznivě ohrozit nejen dovolatelku jako právnickou osobu, ale i celou řadu fyzických osob, tj. zaměstnanců a jejich rodin, které jsou na řádném provozu a včasném hrazení mzdy závislé, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání v režimu ustanovení

I kdyby bylo možno dovodit, že dovolatelka prostřednictvím odkazu na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. , zamýšlela uplatnit předpoklad přípustnosti dovolání, podle něhož se odvolací soud při řešení otázky hmotného nebo procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, není tento předpoklad přípustnosti dán. V citovaném usnesení Nejvyšší soud uzavřel, že osvobození od soudních poplatků podle ustanovení lze přiznat i právnické osobě – podnikateli … a že právnické osobě – podnikateli takové osvobození nelze odepřít jen proto, že její objektivní neschopnost k úhradě soudního poplatku je důsledkem její podnikatelské činnosti. V nyní posuzované věci však soudy obou stupňů své odmítavé závěry založily na zcela jiné skutečnosti, než je ekonomická situace obchodní společnosti, a sice na tom, že dovolatelka nebyla schopna svoji žádost o osvobození od soudních poplatků doložit požadovanými podklady, které by umožňovaly její situaci posoudit, a neučinila tak ani v dodatečné prodloužené lhůtě. Tento závěr dovolatelka nezpochybnila. Neučinila tak ani odkazem na tři nálezy Ústavního soudu; v nich je konstatována možnost dovolávat se postupu soudu podle právnickými osobami.

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, protože nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. března 2018 JUDr. Zdeněk D e s předseda senátu