Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1069/2018

-105

USNESENÍ

Komerční banky, a. s.

V. V.

, J., za účasti manžela povinné

J. V.

, J., zastoupeného JUDr. Dagmar Říhovou, advokátkou, sídlem 28. října 184, 261 01 Příbram, pro 334 822 Kč s příslušenstvím, pro 386 115 Kč s příslušenstvím, pro 273 914,35 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Ing. Petra Kučery, Exekutorský úřad Kladno, pod sp. zn. 150 EX 1417/16 , o dovolání manžela povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2017, č. j. -67, takto:

Dovolání

se odmítá.

Odůvodnění (stručné dle ) :

Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 6. 1. 2017, č. j. -43, zamítl návrh manžela povinné na částečné zastavení exekuce prováděné na základě pověření Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 6. 2016, č. j. -26 soudním exekutorem JUDr. Ing. Petrem Kučerou, Exekutorský úřad Kladno, pod sp. zn. 150 Ex 1417/16, neboť – vycházeje z právní úpravy účinné od 1. 7. 2015 – smlouva, kterou oba manželé zúžili zákonný rozsah svého společného jmění, nebyla zaevidována do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu vedeném podle notářského řádu, pro účely vedení exekuce k ní proto přihlížet nelze, a tudíž ani důvod pro částečné zastavení exekuce není dán.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací dovoláním napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil; aplikoval přitom právní úpravu , , účinnou do 31. 12. 2013 a dospěl k závěru, že se na smlouvu o zúžení společného jmění manželů lze vůči třetí osobě odvolat jen tehdy, jestliže jí byl obsah této smlouvy znám, což se manželu povinné – i přes poučení, které se mu od odvolacího soudu dostalo – prokázat nepodařilo, a soudu ani žádné relevantní důkazy nepředložil a neoznačil.

Ve včasném dovolání manžel povinné namítá, že oba soudy zatížily svá řízení nezhojitelnou vadou, neboť „neprovedly důkaz listem vlastnictví č., pro katastrální území J., vedeného u KÚ pro Středočeský kraj“, z něhož bylo možno zjistit, že smlouva o zúžení společného jmění manželů byla do katastru nemovitostí intabulována v jeho prospěch, čímž také sama nabyla podle § 143a odst. 1 věta čtvrtá obč. zák. účinnosti; oprávněná – banka – proto mohla a měla při procesech zjišťování solventnosti svých klientů do katastru nemovitostí nahlédnout a neobstojí proto její tvrzení, že o modifikační smlouvě nevěděla. Rovněž i soudní exekutor měl z této skutečnosti při vydání exekučního příkazu vycházet, neboť exekučně vymáhané pohledávky povinné vznikly až po právní moci vkladu smlouvy o zúžení společného jmění manželů do katastru nemovitostí. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení soudu odvolacího v celém rozsahu zrušil a věc tomuto soudu vrátil se závazným právním názorem k vydání nového rozhodnutí.

Oprávněná a povinná se k podanému dovolání nevyjádřily.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017, dále jen „ “ (srov. čl. II, bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, jakož i čl. II, bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jestliže napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 30. 8. 2017, (samo exekuční řízení bylo zahájeno dne 27. 6. 2016).

Z ustanovení se podává, že v dovolání musí být uvedeno – krom obecných náležitostí ( ), tj. údaji proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) – také to, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ). K projednání dovolání však pouhá citace textu ustanovení v dovolání nepostačuje (viz např. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 8. 2013, sp. zn. ), což se ostatně zjevuje v dané věci již z hlediska obecně logického, neboť jen stěží lze tvrdit, že se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe soudu dovolacího

a současně

, že jím posuzovaná otázka dosud vyřešena nebyla či dokonce – naopak – vyřešena byla, avšak v této rozhodovací praxi je posuzována rozdílně.

Pakliže dovolatel v dovolání posléze namítá, že se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, aniž by však uvedl, ohledně kterých rozhodnutí dovolacího soudu měl takový rozpor nastat, není ani tehdy formálním požadavkům kladeným na dovolání učiněno zadost; Nejvyšší soud totiž ve svém usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikovaném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, judikoval, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, pak z dovolání musí být nejen zjevné, při řešení kterých otázek hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, se odvolací soud měl od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu odchýlit, nýbrž musí být rovněž identifikováno, od

které

ustálené rozhodovací praxe se tak mělo stát.

Řečené jest významné

právě

v nyní posuzovaném případě.

Povinný totiž předpoklady přípustnosti dovolání jakkoli neoznačil, resp. pouze ocitoval znění , a později jen obecně ohlásil, že se odvolací soud měl od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu odchýlit; dovolací soud tudíž toliko – a bez dalšího – žádá, aby rozhodl jinak, než soud odvolací, resp. aby z důkazu, který „odvolací soud neprovedl“ dovodil jiné skutkové závěry, čímž jest ovšem míjen účel dovolání jako specifického a mimořádného opravného prostředku, v němž jakožto způsobilý dovolací důvod lze namítat toliko nesprávné posouzení právní ( ), a nikoli takové okolnosti, kterými je usilováno jen o zpochybnění správnosti zjištěného skutkového stavu.

Od označených procesních nároků nelze ustoupit ani je aplikovat „mírněji“, neboť na nich úprava přípustnosti dovolání, ustavená , spočívá coby koncepčně zásadních, což se zjevuje v tom, že s jejich nerespektováním spojuje zákon nedostatek náležitostí dovolání v takové míře, že dovolání proklamuje jako podání vadné, a po uplynutí stanovené doby coby vadné neodstranitelně ( ). Tomu korespondující povinné zastoupení dovolatele advokátem je totiž spojeno s předpokladem, že podmínky dovolání, a to zejména jeho přípustnosti, si vždy ověří, a své podání tomu přizpůsobí.

Jelikož má dovolání vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud je podle odmítl.

Učinil tak rozhodnutím předsedy senátu podle ustanovení , a jen se stručným odůvodněním ve smyslu ustanovení Zdůrazňuje se, že důvodem odmítnutí není nepřípustnost podaného dovolání, nýbrž jeho (neodstraněné) vady.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. dubna 2018

JUDr. Vladimír Kůrka

předseda senátu