Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 451/2018

-130

USNESENÍ

R. M.

Silesia spektrum, a. s.

, se sídlem v Ostravě, Přívoz, Chopinova 550/3, zastoupené Mgr. Lukášem Niedobou, advokátem se sídlem v Ostravě, Moravská Ostrava, Poděbradova 1243/7, o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 9. 2017, č. j. -98, ve znění opravného usnesení ze dne 6. 11. 2017, č. j. -111, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce je

povinen

zaplatit žalovanému na nákladech dovolacího řízení 4114 Kč k rukám Mgr. Lukáše Niedoby do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 27. 2. 2017, č. j. -69, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu, aby z exekuce vedené pod sp. zn. 201 EX 225/16 Mgr. Pavlem Struminským, Exekutorský úřad Karviná, pro částku 514 342,59 Kč proti povinným B. K. a V. K. byl vyloučen spoluvlastnický podíl ½ na nemovitostech v jeho výroku uvedených a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 8 228 Kč k rukám jejího zástupce. Odvolací soud též zavázal žalobce k úhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 4 114 Kč. Soud uzavřel, že žalobce neprokázal své vlastnické právo k exekucí dotčenému podílu na označených nemovitostech (tedy skutečnost, z níž vyplývá existence jeho práva nepřipouštějícího výkon rozhodnutí dle ). Vyšel ze zjištění, že žalobce uzavřel před zahájením exekuce kupní smlouvu, jejímž předmětem byl uvedený podíl, avšak jeho vlastnické právo nebylo do katastru nemovitostí zapsáno ( o. z.), neboť nikdo o zápis do katastru nemovitostí nepožádal. Existence platné kupní smlouvy není pro rozhodnutí významná. Obligační závazky ze smlouvy, plynoucí pro její účastníky, dotčeny nejsou, pouze nemají bez zápisu do veřejného seznamu věcně právní důsledky, které jediné by byly pro vyloučení věci z exekuce významné. Argumentace závěry Ústavního soudu uvedenými v jeho nálezu sp. zn. nemohou být účinné.

Žalobce v dovolání namítá, že napadené rozhodnutí „závisí na vyřešení otázky, která se odchyluje od nálezů Ústavního soudu“. Je přesvědčen, že soudy nižších instancí věc nesprávně právně posoudily. Uvedl, že předmětné nemovitosti jsou v jeho oprávněné držbě, resp. ve výlučném vlastnictví, a jako takové nemohou být postihnuty exekucí. Trvá na tom, že platným uzavřením kupní smlouvy vznikla překážka, pro niž není možné zahrnout předmětné nemovitosti do exekuce. Soudy nesprávně posoudily otázku jeho vlastnictví a legitimního očekávání. V době uzavření kupní smlouvy nebránily převodu nemovitostí žádné právní překážky, kupní cena byla zaplacena z bankovního úvěru, pro což bylo zřízeno k nemovitosti zástavní právo. Existuje platný titul, na jehož základě žalobce je oprávněn nabýt do vlastnictví předmětné nemovitosti, neboť podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. ze dne 7. 10. 1996 lze podat návrh na vklad do katastru nemovitostí v časově neomezené lhůtě, protože plynutí času nemění nic na vázanosti účastníků smlouvy projevy jejich vůle. Je nutno řešit situaci, kdy v důsledku prováděné exekuce přejde vlastnictví k předmětným nemovitostem na třetí osobu, ač k nim má žalobce stále platný nabývací titul, který v důsledku generálního inhibitoria není možné využít. Dovolatel vidí východisko v ochraně skutečného právního stavu podle Přitom odmítá závěr soudů, že nebyl-li podán návrh na vklad jeho vlastnického práva do katastru nemovitostí, nemůže být vlastníkem dotčených nemovitostí. Je přesvědčen, že s ohledem na by dotčené nemovitosti měly být vyloučeny z exekuce. Ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. je v dané věci nutno hledat řešení slučitelné s obecnou představou spravedlnosti. Dovolatel přirovnává své postavení k samotnému vlastnictví a trvá na tom, že soudy zasáhly do jeho práva na vlastnictví, jež je zaručeno d. Navrhl, aby dovolací soud odložil právní moc napadeného rozhodnutí a posléze napadený rozsudek odvolacího soudu včetně rozsudku okresního soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Žalovaná má rozsudek odvolacího soudu za správný. Závěr soudu se opírá o judikaturu, nezpochybňuje uzavření zástavní ani kupní smlouvy, ale upozorňuje, že jde o smlouvu k nemovitým věcem, kde platí princip intabulace. Podle je pro nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí rozhodující stav v době zahájení řízení a ke stejnému okamžiku se posuzuje i podmínka vlastnictví nemovitosti povinným. Přitom podle odborné literatury platí, že podmínka, aby nemovitost byla ve vlastnictví povinného, je splněna i tehdy, dojde-li k samotnému zápisu vkladu vlastnického práva třetí osoby do katastru až po zahájení exekuce, byť právní účinky vkladu nastanou ještě před podáním exekučního návrhu. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud toto dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 a dále část první čl. II bod 2 ), dále jen „ “.

Dovolání není přípustné, protože závěry odvolacího soudu nejsou v rozporu ani s označeným nálezem Ústavního soudu ze dne 7. 10. 1996, , ani s nálezem ze dne 11. 5. 2011, , a jsou v souladu s konstantní judikatorní praxí Nejvyššího soudu, přičemž není ani důvod, aby dotčené otázky byly posouzeny jinak.

Podle , ve znění pozdějších přepisů, k exekuci prodejem nemovité věci povinného může exekutor přistoupit, jen jestliže bude listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též veřejnými listinami notáře doloženo, že nemovitá věc je ve vlastnictví povinného.

Podle , ve znění pozdějších předpisů, převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu.

Podle právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

Nejvyšší soud v odůvodnění dovolatelem uvedeného nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 10. 1996, , neshledává souvislost se stěžejní otázkou, na níž dovoláním napadené rozhodnutí spočívá, tedy že pouhá existence platné kupní smlouvy na nemovitost nevytváří překážku prodeje nemovité věci v rámci exekuce, vedené na majetek převodce dosud zapsaného v katastru nemovitostí jako vlastníka, a proto není důvod pro vyloučení nemovitosti z výkonu rozhodnutí (exekuce) ve smyslu , nebyl-li navržen natož pak do katastru nemovitostí zapsán vklad vlastnického práva nabyvatele (žalobce) k nemovité věci.

Na projednávanou věc nijak nelze vztáhnout ani závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2011, , který se zabývá otázkou významu dobré víry nabyvatele nemovitosti, jenž koupil nemovitost od nevlastníka (osoby zapsané v katastru nemovitostí na základě absolutně neplatné kupní smlouvy). Žalobce zcela pomíjí, že kupní smlouva, jíž měl exekucí dotčené nemovitosti nabýt, byla soudy shledána platnou, avšak jeho vlastnické právo nebylo do katastru nemovitostí zapsáno pro nečinnost smluvních stran. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalobce uzavřel již dne 13. 5. 2014 jako kupující s povinným B. K. jako prodávajícím kupní smlouvu, jejímž předmětem byl exekucí dotčený podíl na nemovitostech. Za účelem úhrady kupní ceny sjednal dne 23. 4. 2014 s Hypoteční bankou a. s. smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru a zástavní smlouvu reg. č. 1000/383648-03/14/01-002/00R. Žádný z účastníků smlouvy však nepodal - po dobu bezmála dvou let - návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Exekuční návrh žalované je pak datován dnem 24. 3. 2016 (viz čl. 63 a dále čl. 61, 65 soudního spisu).

Podle dlouhodobě ustálené soudní praxe se s okamžikem doručení usnesení o nařízení exekuce pojí zákaz nakládání s majetkem, jehož účelem je znemožnit povinnému maření exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. , usnesení ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. , usnesení ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. , ze dne 27. 11. 2008, sp. zn. , rozsudek ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. , usnesení ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. ). Nabyvatel nemovitosti se tedy vždy vystavuje riziku, že dříve než bude zapsán jako vlastník nabývané nemovitosti v katastru nemovitostí, může být tato nemovitost stižena exekucí. Je proto nepochopitelné, ne-li přímo neopatrné, váhá-li nabyvatel s podáním návrhu na vklad svého vlastnického práva tak, jako žalobce v projednávané věci. Za dané - fakticky vlastní liknavostí zaviněné - situace se pak jen těžko lze dovolávat řešení slučitelného s obecnou představou spravedlnosti, případně porušení práva na vlastnictví.

Protože dovoláním napadené rozhodnutí je v souladu s judikatorní praxí, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání podle ustanovení odmítl.

Dovolatel navrhl i odklad právní moci napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud však ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , uzavřel, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení ( ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud návrhem dovolatele nezabýval.

Výrok o nákladech řízení nemusí být odůvodněn ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. dubna 2018

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu