Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 66/2016

KSPL 54 INS XY155 ICm XY29 ICdo XY

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce JUDr. Filipa Pundy, se sídlem v Jindřichově Hradci, Pražská 100/II, PSČ 377 01, jako insolvenčního správce dlužníka B. P., proti žalovanému L. Z., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Barborou Kölblovou, advokátkou, se sídlem v Říčanech, Tyrše a Fügnera 685/4, PSČ 251 01, o určení neexistence pohledávky, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 155 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka B. P., narozeného XY, bytem XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. února 2016, č. j. 155 ICm XY, 101 VSPH XY ( XY), takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 22. června 2015, č. j. 155 ICm XY, zamítl žalobu, kterou se žalobce (JUDr. Filip Punda, jako insolvenční správce dlužníka B. P.) domáhal vůči žalovanému (L. Z.) určení, že vykonatelná pohledávka žalovaného přihlášená do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka u insolvenčního soudu pod sp. zn. XY ve výši 168 684,66 Kč, není po právu (bod I. výroku), a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud – shodně s insolvenčním soudem – uzavřel, že , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) nelze na popřenou pohledávku (spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku) aplikovat, neboť jak vyplývá ze skutkových zjištění, k zesplatnění pohledávky spolu se smluvními úroky, došlo ke dni 16. prosince 2011, přičemž insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka až usnesením ze dne 2. října 2013, č. j. XY. Smluvní úroky nepřirostly po rozhodnutí o úpadku, nýbrž v okamžiku zesplatnění celé půjčky, tedy před rozhodnutím o úpadku dlužníka. Soudy dále uzavřely, že úrok je sjednaný v souladu s , , , (ve znění účinném do 31. prosince 2013).

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě , (dále též jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která dosud v praxi dovolacího soudu nebyla řešena, namítaje nesprávné právní posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil.

Konkrétně dovolatel Nejvyššímu soudu předkládá k řešení otázku „zda kapitalizovaný úrok je možné žádat pouze za dobu do zjištění úpadku, anebo za celou dobu, po kterou měl trvat původní závazkový vztah.“

Žalovaný považuje napadené rozhodnutí za věcně správné, maje shodně s odvolacím soudem za to, že došlo-li k zesplatnění pohledávky se smluvními úroky před rozhodnutím o úpadku, nelze přijmout tvrzení žalobce, dle něhož kapitalizovaný úrok je možné žádat pouze do okamžiku zjištění úpadku dlužníka.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (ve znění účinném do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2 jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že výkladem ustanovení se Nejvyšší soud zabýval a dovolatelem položenou otázku vyřešil v rozsudku ze dne 22. prosince 2016, sen. zn. XY, uveřejněném pod číslem 48/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jehož závěrům se dále přihlásil v rozsudku ze dne 28. února 2017, sen. zn. XY, v usnesení ze dne 28. února 2017, sen. zn. XY, v rozsudku ze dne 31. července 2017, sen. zn. XY, a v usnesení ze dne 21. února 2018, sen. zn. XY.

V označených rozhodnutích přitom formuloval a odůvodnil závěr, který lze shrnout tak, že v případech, kdy se před rozhodnutím o úpadku dlužníka stala [podle dohody účastníků smlouvy o půjčce (nebo smlouvy o úvěru)] pro prodlení dlužníka s hrazením dohodnutých splátek půjčky (splátek úvěru) splatnou celá dosud neuhrazená část půjčky (úvěru) i s dohodnutými úroky z půjčky (z úvěru) za celou dobu, po kterou měla být půjčka (úvěr) splácena a takto kapitalizovaný úrok se stal součástí nesplacené jistiny, není na místě aplikace ustanovení . Ke dni rozhodnutí o úpadku zde již totiž nejsou žádné „úroky“, jež po tomto rozhodnutí ještě mohly přirůst k jistině pohledávky jako její příslušenství. Závěr, podle něhož se účastníci smlouvy mohli dohodnout (že nic nebrání tomu, aby se dohodli), že smluvené úroky se stanou součástí jistiny [že k ní podle dohody účastníků budou přičítány coby civilní plody peněz (fructus civiles)], takže věřitel bude mít následně právo požadovat, aby dlužník pro případ prodlení s placením takto zvýšené jistiny platil sjednanou nebo zákonem stanovenou sazbu úroku z prodlení, přitom Nejvyšší soud přijal již v rozsudku velkého senátu obchodního kolegia ze dne 24. března 2004, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 5/2006 sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Na shora uvedeném závěru nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o , když ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. dubna 2018

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu