Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 1099/2017

-145

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce P. P., zastoupenéhoJUDr. Janem Vítkem, bytem v Písku, Otakara Ševčíka 1463, PSČ 397 01, proti žalované ZONA CB a. s., se sídlem v Českých Budějovicích, Krčínova 1608, PSČ 370 11, identifikační číslo osoby 26080613, zastoupené Mgr. Danielem Hájkem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 29/93, PSČ 120 00, o zaplacení 140.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. září 2016, č. j. -131, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud podle a 2 , (dále též jen „ “), odmítl jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

Závěr odvolacího soudu, podle něhož ve věcech vedených před soudem prvního stupně původně pod sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. (posléze spojených ke společnému řízení vedenému pod sp. zn. ) nejde o tentýž předmět řízení daný totožným nárokem a totožnými skutkovými tvrzeními žalobce, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2000, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 46/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. února 2011, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 68/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Jak totiž vyplývá z jednotlivých žalob podaných žalobcem a z tvrzení žalobce učiněného při jednání soudu prvního stupně konaném dne 9. června 2015 (protokol o jednání na č. l. 68 spisu), žalobce se čtyřmi žalobami domáhal na žalované zaplacení odměny za činnost vykonávanou na základě mandátní smlouvy č. 1/2009 ze dne 8. ledna 2009 (dále jen „mandátní smlouva“), a to částky 20.000 Kč za činnost vykonávanou v září 2009 (sp. zn. ), částky 40.000 Kč za činnost vykonávanou v říjnu 2009 (sp. zn. ), částky 40.000 Kč za činnost vykonávanou v dubnu 2010 (sp. zn. ) a částky 40.000 Kč za činnost vykonávanou v listopadu 2010 (sp. zn. ).

Dovolání nečiní přípustným ani dovolatelkou předestřená otázka nesprávného výkladu právního úkonu, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu na řešení této otázky nespočívá; dovolatelka pomíjí, že podle je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. , v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že dovolání není přípustné podle , jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí).

I kdyby činnosti uvedené v odstavci 2.2. mandátní smlouvy spadaly pod obchodní vedení společnosti a shodovaly se „s obligátní náplní funkce statutárního orgánu“, jak tvrdí dovolatelka v dovolání, je závěr odvolacího soudu, podle kterého žalobci přísluší v mandátní smlouvě sjednaná odměna posléze schválená valnou hromadou, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2004, sp. zn. , ze dne 16. června 2010, sp. zn. , ze dne 16. listopadu 2010, sp. zn. , a ze dne 20. března 2014, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2009, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( in fine ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. dubna 2018

JUDr. Marek Doležal

předseda senátu