Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4274/2016

-451

USNESENÍ

R. S.

ZLS bytové domy a. s.

,

se sídlem ve Zlíně, Bartošova 5532, PSČ 760 01, identifikační číslo osoby 28315472, o zaplacení částky 1 145 687,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 10. 2013, č. j. -273, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 23. 1. 2003, č. j. -116, připustil částečné zpětvzetí žaloby, zrušil rozsudek Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 21. 6. 2000, č. j. -91, ve výrocích pod body II a IV, v nichž byla zamítnuta žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výši 165,5 % z částky 1 097 253,30 Kč od 1. 4. 1995 do zaplacení a žalovaná zavázána nahradit žalobci náklady řízení v částce 329 252,60 Kč, a v tomto rozsahu řízení zastavil. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním ze dne 6. 10. 2010, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2011, č. j. -180, odmítnuto pro opožděnost. Toto usnesení Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce usnesením ze dne 30. 8. 2011, č. j. -190, jako nepřezkoumatelné zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Poté, co Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3. 11. 2011, č. j. -201, dovolání žalobce ze dne 6. 10. 2010 znovu odmítl, Vrchní soud v Olomouci usnesením z 28. 2. 2012, č. j. -210, zrušil i toto rozhodnutí a věc opět vrátil soudu prvního stupně. Usnesení ze dne 28. 6. 2013, č. j. -261, jímž Krajský soud v Brně dovolání znovu odmítl, Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 15. 10. 2013, č. j. -273, změnil tak, že dovolání žalobce ze dne 6. 10. 2010 se neodmítá. Toto rozhodnutí bylo doručeno dne 31. 10. 2013 do datové schránky žalobcovy advokátky a do datové schránky M. K., který v řízení vystupoval jako obecný zmocněnec žalované a jemuž byla datová schránka zřízena jako insolvenčnímu správci. Na rozhodnutí byla vyznačena právní moc dnem 31. 10. 2013.

O dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 1. 2003, č. j. -116, rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. 9. 2014, č. j. -298, jímž napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacího soudu k dalšímu řízení se závazným pokynem, aby provedl šetření ke zjištění okolností, za nichž došlo ke zpětvzetí žaloby. Na to Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21. 7. 2015, č. j. -344, zrušil rozsudek Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 21. 6. 2000, č. j. -91, ve výrocích pod body II a IV a věc v tomto rozsahu vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Toto rozhodnutí napadla dovoláním žalovaná a v podání ze dne 19. 11. 2015, jímž toto dovolání doplnila, upozornila na vadu doručení usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. -273 a z opatrnosti proti němu též podala dovolání. Poté, co jí bylo napadené usnesení dne 19. 8. 2016 doručeno, podala proti němu dne 19. 10. 2016 znovu dovolání.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „ “).

Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. -273 by Nejvyšší soud za jiných okolností odmítl jako nepřípustné podle , které stanovilo, že dovolání podle není přípustné proti usnesením, proti kterým je přípustná žaloba pro zmatečnost podle (tedy mimo jiné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí dovolání pro opožděnost).

Dovolání žalované brojící proti rozhodnutí, kterým bylo shledáno včasným dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. -116, však bylo podáno za stavu, kdy o tomto žalobcově dovolání již bylo dovolacím soudem rozhodnuto. Rozhodovat o včasnosti podaného dovolání, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, je z povahy věci bezpředmětné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. , a ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. , která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupná na www.nsoud.cz).

Nejvyšší soud proto řízení o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. -273 podle a zastavil.

Vzhledem k popsané procesní situaci nebyl důvod dovozovat důsledky ze skutečnosti, že nebyla splněna podmínka povinného kvalifikovaného zastoupení dovolatelky v dovolacím řízení vyplývající z Za dovolatelku jednal M. K. jako její zaměstnanec, jehož pracovněprávní vztah byl založen dohodou o provedení práce. Jak uzavřel Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. , dohoda o provedení práce nepostačuje k naplnění pojmu zaměstnance ve smyslu

O nákladech tohoto dovolacího řízení rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( věta první, a ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 4. 2018

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu