Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 6017/2017

-518

USNESENÍ

J. S.

městu Březnice

, se sídlem v Březnici, Náměstí 11, zastoupenému Mgr. Michalem Janíkem, advokátem se sídlem v Příbrami, Pražská 140, o určení neplatnosti čestného prohlášení a nájemní smlouvy, o vyklizení, zaplacení škody a nemajetkové újmy a o vydání věci, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2017, č. j. -369, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 11. 4. 2017, č. j. -369, potvrdil výroky rozsudku Okresního soudu v Příbrami (soud prvního stupně) ze dne 19. 10. 2016, č. j. -329, kterými zamítl žalobu na určení neplatnosti jednostranného čestného prohlášení žalovaného, že tam specifikované nemovitosti jsou jeho historickým majetkem, o kterém byl pořízen notářský zápis; na určení, že tam uvedená smlouva o nájmu nebytových prostor je platná a nájem trvá, a na uložení povinnosti vyklidit a předat žalobci tam vymezené nemovitosti a umožnit mu nerušený výkon nájmu (dále jen „potvrzující výrok“). Současně zrušil výroky rozsudku soudu prvního stupně, kterými zamítl žalobu na zaplacení ušlého zisku, škody a nemajetkové újmy, a to včetně výroku o nákladech soudního řízení, a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu není podle , , ve znění účinném do 29. 9. 2017, dále jen „“ (čl. II bod 2 ), přípustné, neboť dovoláním napadený závěr odvolacího soudu, že v projednávané věci není dán naléhavý právní zájem žalobce na určení neplatnosti jednání žalovaného, je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.

Závěr odvolacího soudu, že naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení není dán, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu [srovnej např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 17/72 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,

rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. (uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1997, pod číslem 21), ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,

ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 53/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,

nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 65/1995 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu]. Otázky platnosti prohlášení žalovaného o jeho historickém majetku a platnosti uzavření nájemní smlouvy jsou jen otázkami předběžnými ve vztahu k posouzení důvodnosti dalších žalobních návrhů - na určení trvání nájmu a uložení povinnosti k vyklizení – jimiž se soud musí zabývat při úvaze, zda má žalobce právo dané nemovitosti užívat ( ). Určení neplatnosti prohlášení žalovaného o jeho historickém majetku ani určení, že nájemní smlouva byla uzavřena platně, nemůže vést k

odstranění nejistoty v jeho právním postavení nájemce (zamezení ohrožení jeho práva nájmu).

V souladu s ustálenou rozhodovací praxí (srovnej např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 21/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) je i závěr odvolacího soudu, že právo nájmu není právem věcným, nýbrž obligačním, a proto je nelze vydržet; nájem žalobce nemohl vzniknout na základě jeho dobré víry a nerušeného užívání předmětných nemovitostí.

Poukazuje-li dovolatel na nesprávnost samotného posouzení otázky platnosti předmětného jednání žalovaného, přehlíží, že na této otázce napadené rozhodnutí nespočívá.

Nesouhlasí-li dovolatel s hodnocením provedeného dokazování odvolacím soudem, uplatňuje navíc jiný dovolací důvod, než který je uveden v Právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem zpochybňuje totiž rovněž prostřednictvím skutkových námitek. Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují jakýkoliv významný nesoulad s provedenými důkazy.

Ve zbývající části dovolání dovolatel neuvádí, v čem spatřuje přípustnost dovolání (-238a ) a tento údaj, jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. ), nelze zjistit ani z jeho obsahu. Má-li dovolatel za to, že se odvolací soud při řešení otázek hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, musí být z dovolání patrné, od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení věty první odmítl.

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. dubna 2018JUDr. Pavlína Brzobohatápředsedkyně senátu