Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2796/2017

-2796

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně O. J., zastoupené Mgr. Kateřinou Galatíkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Kosmákova 2195/28, proti žalované Mafin SE,evropská společnost, se sídlem v Praze 5, Zdíkovská 2970/4 (identifikační číslo osoby 023 37 410), zastoupené JUDr. Petrem Kočím, Ph.D, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 10. 2016, č.j. -90, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 24. 9. 2015, č.j. -64, kterým Městský soud v Brně zamítl návrh, jímž se žalobkyně domáhala zrušení rozhodčího nálezu vydaného 9. 12. 2014 M. K. (sp. zn. 66628/14, 13567), a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Podle odvolacího soudu je uložení povinnosti peněžitého plnění ve splátkách výsledkem úvahy rozhodce v každém jednotlivém případu ( , , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, dále jen „“). Nejsou-li podmínky pro plnění ve splátkách, rozhodce určí povinnost plnit do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu; takový postup není ve zjevném rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem ( ). V posuzovaném případě žalobkyně – mimo stručného písemného vyjádření, v němž bez bližšího odůvodnění požádala o „splátkový kalendář“ – nedoložila svou nepříznivou finanční situaci.

V dovolání, jímž napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalobkyně brojí proti procesnímu postupu ve sporu ze spotřebitelské smlouvy. Posuzuje-li návrh, kterým účastník rozhodčího řízení (spotřebitel) požaduje, aby mohl dluh splnit ve splátkách, nemůže se rozhodce omezit na pouhé konstatování, že svou žádost o „splátkový kalendář“ odůvodnil pouze nepříznivou situací bez doložení jakýchkoli podkladů. V projednávaném případě rozhodce nezohlednil pozici žalobkyně v řízení, nepoučil ji o možnostech úspěšné procesní obrany, čímž „došlo k odepření spravedlivého postupu v řízení … a takové jednání … je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, jak má na mysli ust. “ Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se ve vyjádření k dovolání zcela ztotožnila s rozhodnutím soudu prvního stupně i soudu odvolacího, jejichž odůvodnění považuje za správné a věcně přiléhavé. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, příp. zamítl.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , čl. II bod 2 , dále jen „“).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Odvolací soud vyšel z toho, že žalobkyně 15. 5. 2014 uzavřela s právní předchůdkyní žalované (V6 profit spol. s.r.o.) smlouvu o úvěru č., a to na základě rámcové smlouvy o úvěru č. z 23. 4. 2014; žalobkyně obdržela úvěr ve výši 5.000 Kč. Dne 19. 9. 2014 bylo na návrh žalované zahájeno rozhodčí řízení. V předvolání k ústnímu jednání rozhodce vyzval žalobkyni k zaujetí stanoviska k rozhodčímu návrhu, k označení důkazů, kterých se dovolává a poučil ji, že v opačném případě nemusí být takové důkazy provedeny. Žalobkyně ve vyjádření z 20. 10. 2014 uvedla, že se opakovaně snažila s žalovanou sjednat splátkový kalendář a že se v současné době nenachází v příznivé finanční situaci. Dne 9. 12. 2014 vydal rozhodce rozhodčí nález sp. zn. 66628/14, 13567, kterým žalobkyni uložil zaplatit žalované částku 7.000 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 2.250 Kč a náhradu nákladů řízení v částce 8.544,18 Kč.

Dovolatelka sice požaduje zrušení rozhodčího nálezu na základě , nicméně nelze přehlédnout skutečnost, že obsahově v dovolání brojí proti procesnímu postupu rozhodce, tedy proti porušení principu rovnosti zbraní podle , které je důvodem zrušení rozhodčího nálezu podle

Nejvyšší soud se otázkou odnětí možnosti projednat věc před rozhodci opakovaně zabýval (srov. rozsudky ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. , ze dne 11. 6. 2008, sp. zn. , ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. , ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. ). Uvedený důvod zrušení rozhodčího nálezu míří především na ochranu dodržování základních procesních práv a povinností účastníků rozhodčího řízení s ohledem na zásadu rovnosti účastníků rozhodčího řízení vyjádřenou v Účastníkům musí být dána plná příležitost k uplatnění jejich práv. Otázku, zda byla s ohledem na rovné postavení účastníků rozhodčího řízení poskytnuta stranám možnost věc před rozhodci projednat, resp. zda byla řádně poskytnuta dostatečná možnost k uplatnění procesních práv účastníků rozhodčího řízení, je třeba zkoumat nejen z formálního hlediska (dodržení procesních postupů), ale rovněž se zřetelem k tomu, zda měly obě strany rovnou a dostatečnou možnost uplatnit tvrzení, námitky, navrhovat důkazů apod. V nálezu ze dne 13. 11. 2003, sp. zn. , Ústavní soud formuloval a odůvodnil závěr, že jedním ze základních principů, jimiž je soudní řízení ovládáno, je princip rovnosti účastníků, který vyjadřuje skutečnost, že účastníci řízení (strany) musí stát před soudem v rovném postavení, aniž by byla jedna nebo druhá strana jakkoli procesně zvýhodněna či znevýhodněna. K provedení tohoto principu se ukládá soudu povinnost, aby oběma stranám sporu zajistil stejné možnosti k uplatnění jejich práv. Obdobně chápe princip rovnosti stran Evropský soud pro lidská práva, který používá v této souvislosti pojem „rovnost zbraní“. Podle konstantní judikatury tohoto soudu princip rovnosti zbraní, jako jeden z prvků širšího pojetí spravedlivého procesu, vyžaduje, aby každé procesní straně byla dána přiměřená možnost přednést svou záležitost za podmínek, jež ji nestaví do podstatně nevýhodnější situace, než ve které je její protistrana (viz např. D. B. B. V. proti Nizozemí, 1993, A. proti Švýcarsku, 1996, K. proti Slovensku, 2002). Vzhledem ke shora uvedenému lze za přiměřeného použití ( ) uvedený závěr vztáhnout i na rozhodčí řízení (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2017, sp. zn. , ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. , ze dne 8. 4. 2013, sp. zn. ).

Dovolatelka byla řádně předvolána k ústnímu jednání, které se konalo 18. 11. 2014, a současně byla vyzvána k zaujetí stanoviska k rozhodčí žalobě. Ve vyjádření z 20. 10. 2014 uvedla pouze, že se opakovaně pokoušela s žalovanou domluvit na plnění ve splátkách a že se v současné době nenachází v příznivé finanční situaci. K jednání se bez omluvy nedostavila, takže rozhodce věc projednal v její nepřítomnosti ( ). Teprve dopisem z 19. 11. 2014 – u poskytovatele poštovních služeb podaným 21. 11. 2014 – se omluvila z neúčasti na jednání, kterou odůvodnila zdravotními potížemi.

Odvolací soud rozhodl v souladu s výše uvedenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu; nic nebránilo ve vydání rozhodčího nálezu při jednání, jehož se žalobkyně bez omluvy neúčastnila, a tudíž nemohla být rozhodcem vyzvána a poučena podle , 3

Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. dubna 2018

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu