Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 599/2018

-61

USNESENÍ

P. B.

,

zastoupeného JUDr. Stanislavem Pavelkou, advokátem se sídlem v Praze 3, Libická 1832/5, proti žalované

B. K.

,

zastoupené Mgr. Ivou Dvořákovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Teplicích, Baarova 1594/16, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 8. 2017, č. j. -43, takto:

Dovolání

se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Teplicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 3. 2016, č. j. -28, ve výroku I. zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal „uložení povinnosti žalované zaplatit mu ½ tržní hodnoty převoditelných členských práv a povinností spojených s členstvím ve Stavebním bytovém družstvu Mír Teplice a s ním spojeným společným nájmem družstevního bytu č. v domě č., V. ulice, T.“ Ve výroku II. uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 32 640 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám její zástupkyně.

Žalobce uplatnil nárok na vypořádání zaniklého společného jmění manželů tvořeného hodnotou členského podílu v bytovém družstvu. Soud prvního stupně na věc aplikoval , o obchodních společnostech a družstvech (dále jen „ “) a uzavřel, že otázku, který z bývalých manželů zůstane jediným členem družstva a nájemcem bytu, musí bývalí manželé řešit v souvislosti s vypořádáním společného jmění jako otázku předběžnou a vypořádání hodnoty práv k družstevnímu bytu pak řešit v rámci vypořádání celého společného jmění. Oddělit řešení otázky práv k družstvu od vypořádání celého jmění nelze. Konstatoval, že tím, že účastníci vůči družstvu prohlásili, kdo z nich zůstane členem družstva a nájemcem bytu, „tlumočili“ svou dohodu o vypořádání společného jmění. Jelikož nebyla prokázána ústní dohoda účastníků a v prohlášení nebylo uvedeno, jak si před jeho podpisem účastníci vypořádali v rámci vypořádání celého společného jmění hodnotu práv k družstvu, je třeba mít za to, že práva k družstvu připadla žalované bezúplatně.

Krajský soud v Ústí nad Labem, jako soud odvolací, k odvolání žalované usnesením ze dne 30. 8. 2017, č. j. -43, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení.

Shrnul, že účastníci řízení se stali za trvání manželství společnými členy Stavebního bytového družstva Mír Teplice a současně i nájemci družstevního bytu. Manželství účastníků uzavřené dne 6. 3. 2004, bylo pravomocně rozvedeno 14. 12. 2013 a po rozvodu manželství začala užívat byt jako výlučná členka žalovaná. Žalobou podanou dne 13. 12. 2016 uplatnil žalobce podle , (dále též „obč. zák.“), nárok na vypořádání zaniklého společného jmění manželů představující hodnotu členského podílu v bytovém družstvu.

S odkazem na rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. odvolací soud uvedl, že vypořádání společného jmění manželů, zaniklého před 1. 1. 2014, se řídí č. Protože společné jmění manželů zaniká zánikem manželství a manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno dnem 14. 12. 2013, došlo tímto dnem k zániku společného jmění účastníků, a soud prvního stupně proto na uplatněný nárok aplikoval nesprávný právní předpis, pokud otázku vypořádání společného jmění manželů neposuzoval podle obč. zák.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o (dále „ “), neboť se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Jde o otázku, zda má-li být společné členství rozvedených manželů zrušeno až v době po 1. 1. 2014, zánik společného členství rozvedených manželů se nadále řídí , neboť právní úprava nájmů (včetně ust. obč. zák.), byla zrušena a podle , ji nelze již použít. Poukazuje přitom na rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. a . Jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci ( ). Navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Žalobce považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a námitky žalované za nedůvodné. Přechodné ustanovení , (dále jen „o. z.“), týkající se nájmu s uplatněným nárokem nijak nesouvisí, neboť předmětem sporu je řešení vypořádání zaniklého společného jmění, nikoli zrušení práv společného nájmu družstevního bytu. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl, případně aby usnesení odvolacího soudu potvrdil. Jelikož k zániku společného jmění manželů došlo před 1. 1. 2014, projednal dovolací soud dovolání a rozhodl o něm podle příslušných ustanovení obč. zák. [k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. (uveřejněný pod č. 103/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)].Dovolání není přípustné. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právní otázce, podle jakého právní předpisu má být posouzen nárok žalobce na vypořádání zaniklého společného jmění manželů představující hodnotu členského podílu v bytovém družstvu. Dovolatelka tvrdí, že zánik společného členství rozvedených manželů by se v době po 1. 1. 2014 měl nadále posuzovat podle , stejně jako právní úprava nájmů. Poukazuje přitom na přechodné ustanovení o. z. Tato námitka přípustnost dovolání založit nemůže, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Praxe dovolacího soudu je ustálená v názoru, že při vypořádání společného jmění manželů zaniklého před nabytím účinnosti , , postupují soudy podle , , ve znění pozdějších předpisů. Zánik společného jmění manželů (dále též „SJM“) a jeho vypořádání nelze od sebe oddělit; jde o dvě právní skutečnosti působící postupně (sukcesívně - k tomu viz např. Knapp. V., Luby, Š., a kol.: Československé občanské právo. Orbis Praha 1974, díl I., s. 111), přičemž k vypořádání nemůže dojít bez předchozího zániku SJM. Proto se vypořádání společného jmění manželů řídí stejným právním režimem jako jeho zánik, nestanoví-li zákon výslovně něco jiného srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. (uveřejněný pod č. 103/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. (dostupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz)].Dovolací soud neshledává důvod se od těchto závěrů odchýlit. Předmětem žalobního nároku je vypořádání společného jmění manželů představující hodnotu členského podílu v bytovém družstvu, zaniklého před nabytím účinnosti , neboť k zániku společného jmění účastníků došlo dne 14. 12. 2013, kdy nabyl rozsudek o rozvodu manželství účastníků právní moci. Protože soud prvního stupně v řízení postupoval podle právní úpravy platné až po zániku společného jmění účastníků ( nabyl účinnosti až dne 1. 1. 2014), jeho rozhodnutí nebylo správné. Pokud tedy odvolací soud uzavřel, že v řízení o nároku žalobce má být postupováno podle obč. zák. účinného v době zániku společného jmění účastníků, je jeho rozhodnutí v souladu se stávající judikaturou dovolacího soudu. Z tohoto důvodu rovněž není případný odkaz dovolatelky na přechodné ustanovení o. z., které se vztahuje obecně k nájmu, ani tvrzení, že nahrazuje plně dřívější obč. zák., podle kterého nedohodnou-li se rozvedení manželé, rozhodne soud na návrh jednoho z nich o zrušení společného nájmu družstevního bytu, jakož i o tom, kdo z nich bude jako člen družstva dále nájemcem bytu; tím zanikne i společné členství rozvedených manželů v družstvu. Jak již bylo výše uvedeno, právní úpravu účinnou po 1. 1. 2014 nelze na řešenou věc použít. Dovolatelka navíc poukazuje na právní úpravu, která se vzneseným nárokem žalobce nesouvisí, neboť žalovaný vznesl nárok na vypořádání zaniklého společného jmění účastníků představující hodnotu členského podílu v bytovém družstvu, nikoli nárok na úpravu práv společného nájmu družstevního bytu či úpravu práv společného členství rozvedených manželů. Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné podle ustanovení , neboť odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe, Nejvyšší soud je podle věty první odmítl.Soud prvního stupně, který bude v řízení pokračovat, rozhodne také o nákladech dovolacího řízení.Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. března 2018

Mgr. David Havlík

předseda senátu