Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 5506/2017

-96

USNESENÍ

P. M. T. 2001, s. r. o.

1) M. Z.

a

2) K. Z.

, zastoupeným JUDr. Bc. Michalem Březovjákem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Školní č. 3362/11, o určení neúčinnosti právních jednání, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 29. června 2017, č. j. -72, takto:

Dovolání žalobkyně

se odmítá

.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 29. 6. 2017, č. j. -72, není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu [jeho závěr o tom, že v projednávané věci není dán důvod pro přerušení řízení podle ustanovení ] je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. odvolacím soudem zmiňované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. , v němž byl přijat právní názor, podle kterého v řízení o určení neúčinnosti právního jednání, k němuž došlo v době počínaje dnem 1. 1. 2014, není dán důvod pro přerušení řízení podle ustanovení jenom proto, že žalobce (věřitel) nemá vykonatelnou pohledávku za dlužníkem a že jeho pohledávka je předmětem (dosud) probíhajícího jiného soudního řízení, a že tedy závěr přijatý v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2001, sp. zn. , se - s ohledem na odlišné řešení rozhodné otázky v ustanovení - po účinnosti neuplatní] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Ani za situace, kdy žalobkyně ve svém dovolání zpochybňuje právní závěr dovolacího soudu uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. , a dovozuje svým výkladem, že „právní úprava co se týče aktivní legitimace k podání odpůrčí žaloby je v nové právní úpravě zcela stejná jako v případě ustanovení předchozího “ a že „ustanovení je pouze druhou možností postupu pro věřitele, jehož pohledávka není dosud vykonatelná, jak postupovat stran odporovatelnosti zkracujícího jednání dlužníka“ (proto v tomto případě zvolila možnost podání obou žalob současně s návrhem na přerušení řízení o neúčinnost právního jednání dlužníka a „za daného stavu bylo tedy nutné přerušení řízení až do pravomocného skončení řízení o samotné pohledávce“), dovolací soud nemá důvod na svém právním názoru vysloveném v usnesení ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. , cokoliv měnit.

Ostatně žalobkyně přehlíží, že ani podle dřívější právní úpravy odpůrčí žaloby podle ustanovení Sb, , ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013, nebylo přerušení řízení podle ustanovení v případě, že v době rozhodování soudu o odpůrčí žalobě nebyla pohledávka věřitele za dlužníkem ještě vymahatelná a že se věřitel domáhal přiznání této pohledávky v jiném řízení (například u soudu), obligatorní, ale že takový postup vždy záležel na úvaze soudu [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. , z něhož – mimo jiné - vyplývá, že při úvaze, zda řízení má být podle ustanovení přerušeno, je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem každého jednotlivého případu; k otázce přerušení řízení o odpůrčí žalobě podle ustanovení srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2001, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 12/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se však – jak výše uvedeno - po účinnosti neuplatní].

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení věty první odmítl.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího ( , ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. dubna 2018

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu