Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
EC95AA2AF742845BC12582B7003169BC.html
HTML · 12.71 KB
No categories available
21 Cdo 5506/2017
21 Cdo 5506/2017 -96
USNESENÍ
P. M. T. 2001, s. r. o.
1) M. Z.
a
2) K. Z.
, zastoupeným JUDr. Bc. Michalem Březovjákem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Školní č. 3362/11, o určení neúčinnosti právních jednání, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 6 C 350/2016 , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 29. června 2017, č. j. 60 Co 200/2017 -72, takto:
Dovolání žalobkyně
se odmítá
.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 29. 6. 2017, č. j. 60 Co 200/2017 -72, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , neboť rozhodnutí odvolacího soudu [jeho závěr o tom, že v projednávané věci není dán důvod pro přerušení řízení podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. ] je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. odvolacím soudem zmiňované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3914/2016 , v němž byl přijat právní názor, podle kterého v řízení o určení neúčinnosti právního jednání, k němuž došlo v době počínaje dnem 1. 1. 2014, není dán důvod pro přerušení řízení podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. jenom proto, že žalobce (věřitel) nemá vykonatelnou pohledávku za dlužníkem a že jeho pohledávka je předmětem (dosud) probíhajícího jiného soudního řízení, a že tedy závěr přijatý v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2285/2000 , se - s ohledem na odlišné řešení rozhodné otázky v ustanovení § 593 občanského zákoníku - po účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. neuplatní] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Ani za situace, kdy žalobkyně ve svém dovolání zpochybňuje právní závěr dovolacího soudu uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3914/2016 , a dovozuje svým výkladem, že „právní úprava co se týče aktivní legitimace k podání odpůrčí žaloby je v nové právní úpravě zcela stejná jako v případě ustanovení § 42a předchozího občanského zákoníku “ a že „ustanovení § 593 NOZ je pouze druhou možností postupu pro věřitele, jehož pohledávka není dosud vykonatelná, jak postupovat stran odporovatelnosti zkracujícího jednání dlužníka“ (proto v tomto případě zvolila možnost podání obou žalob současně s návrhem na přerušení řízení o neúčinnost právního jednání dlužníka a „za daného stavu bylo tedy nutné přerušení řízení až do pravomocného skončení řízení o samotné pohledávce“), dovolací soud nemá důvod na svém právním názoru vysloveném v usnesení ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3914/2016 , cokoliv měnit.
Ostatně žalobkyně přehlíží, že ani podle dřívější právní úpravy odpůrčí žaloby podle ustanovení § 42a zákona č. 40/1964 Sb, občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013, nebylo přerušení řízení podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. v případě, že v době rozhodování soudu o odpůrčí žalobě nebyla pohledávka věřitele za dlužníkem ještě vymahatelná a že se věřitel domáhal přiznání této pohledávky v jiném řízení (například u soudu), obligatorní, ale že takový postup vždy záležel na úvaze soudu [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5471/2015 , z něhož – mimo jiné - vyplývá, že při úvaze, zda řízení má být podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. přerušeno, je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem každého jednotlivého případu; k otázce přerušení řízení o odpůrčí žalobě podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2285/2000 , který byl uveřejněn pod č. 12/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se však – jak výše uvedeno - po účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. neuplatní].
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b , § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. dubna 2018
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu