Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tdo 148/2018

11 Tdo 148/2018-39

U S N E S E N Í

N. Q. T.

takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného N. Q. T. odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 17. 5. 2017, sp. zn. , byl N. Q. T. uznán vinným v bodě 1 přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě 2 přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů na dobu dvou let.

Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že 1) ačkoli neměl zvláštní oprávnění k zacházení s omamnými a psychotropními látkami podle a , o návykových látkách, a pervitin (metamfetamin) je zařazen v příloze č. 5 k , na seznamu č. 5 psychotropních látek zařazených do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, přesto nejméně v období od srpna 2015 do prosince 2015 v Č. K., ve svém bytě na adrese P., a též ve vozidlech, která v té době užíval, tj. zn. VW Golf a zn. Mercedes Benz Vito, opatřil pervitin nejméně

· D. Š., které poskytl nejméně 30 dávek pervitinu – metamfetaminu po dávkách cca 0,25 gramu, a to zčásti bezúplatně, zčásti za 500 Kč za dávku, přičemž tento užila pro svou potřebu,

· V. P., kterému poskytl nejméně v deseti případech pervitin – metamfetamin, který s ním následně užil inhalováním výparů této látky na zahřátém alobalu,

· T. Z., které poskytl bezúplatně v jednom případě pervitin – metamfetamin, který s ním následně užila inhalováním výparů této látky na zahřátém alobalu,

· R. H., kterému nejméně v deseti případech poskytl pervitin – metamfetamin za pomoc v obchodě, který s ním následně užil inhalováním výparů této látky na zahřátém alobalu, 2) ačkoli má rozhodnutím Městského úřadu Český Krumlov, odbor dopravy a silničního hospodářství, ze dne 9. 8. 2016, č. j. MUCK 41860/2016/ODSH/Sá, které nabylo právní moci dne 27. 8. 2016, a rozhodnutím Městského úřadu Český Krumlov, odbor dopravy a silničního hospodářství, ze dne 11. 11. 2016, č. j. MUCK 59667/2016/ODSH/Sá, které nabylo právní moci dne 1. 12. 2016, uloženu sankci zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel vždy na 12 (dvanáct) měsíců, a dále rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 18. 10. 2016, č. j. -127, který nabyl právní moci dne 18. 1. 2017, mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 (dvou) let, řídil dne 14. 2. 2017 okolo 23:15 hodin z ulice P. v Č. K. do obce K., okres Č. K., osobní automobil zn. VW Golf 1K, a vozidlo zaparkoval u hřbitova, kde byl v 3:45 hodin kontrolován policejní hlídkou.

Odvolání obviněného Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. 3 To 433/2017, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Matouše Jíry dovolání.Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a), přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenu g) tohoto ustanovení.

V textu svého dovolání obviněný konstatoval, že vyhlášení napadeného rozsudku soudu prvního stupně předcházela celá řada zásadních pochybení, která způsobila deformaci skutkových zjištění a porušení jeho práva na spravedlivý proces. Jedná se o získání a použití důkazů v rozporu s procesními předpisy, o opomenutí důkazů a svévolné hodnocení důkazů soudem prvního stupně. Soud vycházel z výpovědí svědků H. a S., přičemž hodnotil jako nevěrohodnou výpověď obviněného a svědka K. a nevyhověl návrhu na výslech svědka M. S. Klíčovým důkazem byl záznam o podaném vysvětlení S. S. Ten je příslušníkem Policie České republiky, který také prováděl některé úkony přípravného řízení. Tento svědek vypovídal nejen o skutečnostech, které vnímal vlastními smysly, ale také o tom, co mu na místě samém sdělily jiné osoby. Tímto byl dle obviněného obcházen zákaz daný ustanovením § 158 odst. 3, 4 tr. ř. K tomu obviněný poukázal na judikaturu Ústavního soudu.

Dále soud prvního stupně podle obviněného pochybil tím, že četl záznam o podaném vysvětlení s odkazem na § 314d odst. 2 tr. ř., ačkoli se ve věci nekonalo zjednodušené řízení. Svědku K. pak byl po jeho výpovědi u hlavního líčení předestřen úřední záznam o jím podaném vysvětlení, čímž byl porušen § 158 odst. 6 tr. ř. Svědkovi nebyl dán soudem žádný prostor k vysvětlení rozporů se svou dřívější výpovědí. Byl pouze dotázán, zda záznam skutečně podepsal. Soud pak z tohoto důkazu vycházel.

Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 17. 5. 2017, sp. zn. , v části, která se ho týká, a tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten spolu s vysvětlením podstaty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že námitky uplatněné obviněným tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají, obviněný jimi napadá pouze procesní postup soudu prvního stupně, ovšem mimo rámec jakýchkoli dovolacích důvodů ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř. K námitce neprovedení výslechu svědka M. S. státní zástupce uvedl, že o tzv. opomenutém důkazu nelze hovořit, neboť odvolací soud tento důkazní návrh zamítl s adekvátním a racionálním zdůvodněním. Pokud jde o způsob provedení výslechu svědka S. S., nelze považovat za podstatnou vadu dílčí nepřesnost v protokolu o hlavním líčení, kde je uvedeno čtení záznamu o podání vysvětlení podle § 314d odst. 2 tr. ř. namísto § 211 odst. 6 tr. ř. Podmínky obou ustanovení jsou totiž totožné a obviněný nenamítá, že by souhlas k jeho čtení neudělil. Pokud jsou v rozsudku zmíněny i pasáže, kde svědek vypovídá o vyjádření jiných osob, pak dle státního zástupce z těchto částí soud nečerpal podstatná skutková zjištění a jsou citovány nadbytečně. Z materiálního hlediska tak k zásahu do práva obviněného na spravedlivý proces nedošlo. Svědku K. pak nebyl nepřípustně předestřen obsah záznamu o podání vysvětlení, ale byl mu pouze předložen k ověření, zda jej podepsal. Ani tato skutečnost tedy nemůže podle státního zástupce nijak zpochybnit správnost skutkových zjištění. Státní zástupce proto uzavřel, že k obviněným namítaným pochybením nedošlo v intenzitě narušující jeho právo na spravedlivý proces.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tř. ř. uplatněnému obviněným v jeho druhé alternativě pak státní zástupce konstatoval, že tento dovolací důvod nemůže být úspěšný v případě, kdy rozhodnutí soudu prvního stupně není zatíženo vadou zakládající některý z důvodů dovolání. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.

Obviněný uvedl dovolací námitky pouze ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 2 výroku rozsudku soudu prvního stupně. Z naznačeného výkladu je však patrné, že uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť jimi napadá procesní postup soudu prvního stupně při dokazování. Žádné z uvedených pochybení přitom nelze považovat za porušení práva na spravedlivý proces. Pokud jde o nevyhovění návrhu na výslech svědka M. S., to je logicky zdůvodněno na str. 6 rozsudku odvolacího soudu. Nad rámec zde uvedeného lze doplnit, že samotná obhajoba obviněného spočívající v tom, že vozidlo řídila jiná osoba, vyznívá nelogicky až absurdně, a to zejména z toho důvodu, jak se obviněný k osobě údajného řidiče vyjadřoval (jeho existenci zmínil až poté, co policisté zjistili, že má uložen zákaz řízení, dále uváděl, že ho nezná, že si odešel něco zařídit) v porovnání s dalšími okolnostmi průběhu skutkového děje, tedy že na něj neměl žádný kontakt a nijak nereagoval na to, že se dlouho nevracel.

Pokud pak jde o výslech S. S., lze souhlasit se státním zástupcem, že v případě odkazu na § 314d odst. 2 tr. ř. namísto § 211 odst. 6 tr. ř. v protokolu o hlavním líčení se jedná o zcela formální chybu, neboť obě ustanovení upravují totéž. Z protokolu o hlavním líčení na č. l. 415 spisu je přitom zřejmé, že obviněný se čtením této výpovědi souhlasil a ani po jejím provedení se nijak nevyjádřil. Nepřípadné jsou proto i jeho námitky proti té části výpovědi, kde se svědek zmiňuje o sdělení osob na místě činu. Je navíc zřejmé, že daleko podstatnější pro zjištění skutkového stavu byly skutečnosti vnímané svědkem jeho vlastními smysly. Lze říci, že části výpovědi svědka o sdělení osob na místě činu, byly soudem prvního stupně citovány nadbytečně. Stejně tak soud prvního stupně nesprávně odkazuje na úřední záznamy o výpovědích svědků K. a H. z přípravného řízení ohledně hodnocení věrohodnosti jejich výpovědí z hlavního líčení. Je totiž zcela zřejmé, že i bez využití těchto procesně nepoužitelných důkazů měl soud dostatek podkladů, aby dospěl ke shodným skutkovým závěrům. Svědku K. pak nebyl obsah záznamu o podání vysvětlení předestřen, jak uvádí obviněný, ale pouze po podání výpovědi v hlavním líčení byl svědek dotázán, zda se jedná o jeho podpis. Jeho výpověď v hlavním líčení tak nemohla být tímto postupem nijak ovlivněna. Uvedená pochybení tedy dle názoru Nejvyššího soudu nedosáhla takové intenzity, aby se mohlo jednat o zásah do práva obviněného na spravedlivý proces.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.

Obviněný odkázal na druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu, která nemůže být naplněna za situace, kdy svými námitkami obsahově nenaplnil namítaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný N. Q. T. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 5. dubna 2018

JUDr. Karel Hasch předseda senátu