Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1400/2018

-180

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce L. U., zastoupeného JUDr. Tomášem Hulvou MBA, LL.M., advokátem se sídlem v Opavě, nám. Republiky 2/1, proti žalovanému P. L., zastoupenému Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, o zrušení smlouvy a určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. listopadu 2017, č. j. -146, takto:

Dovolání žalovaného se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Opavě (dále již „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 28. srpna 2017, č. j. -122, rozhodl o pokračování v řízení, které bylo přerušeno usnesením téhož soudu ze dne 6. března 2015, č. j. -43. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že předchozím usnesením bylo řízení (o zrušení kupní smlouvy uzavřené dne 6. března 2014 mezi žalovaným jako kupujícím a žalobcem jako prodávajícím, jejímž předmětem byl prodej označených pozemků v katastrálním území O. za kupní cenu 1.000.000,- Kč, a dále o určení, že vlastníkem těchto pozemků je žalobce) přerušeno do doby pravomocného skončení řízení vedeného Policí České republiky, Krajským ředitelstvím policie Moravskoslezského kraje pod č. j. KRPT-92509-52/TČ-2014-070081, proti žalovanému. Uvedené řízení bylo následně vedeno Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. , přičemž následně byla věc pravomocně skončena rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. května 2017, č. j. -1665, který nabyl právní moci dne 29. května 2017. Neboť odpadla překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, soud prvního stupně přistoupil k vydání usnesení, o pokračování tohoto civilního řízení.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne 29. listopadu 2017, č. j. -146, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud dospěl ke shodnému závěru jako soud prvního stupně, tj. že podmínky pro pokračování v řízení jsou ve smyslu § 111 odst. 2 o. s. ř splněny. Trestní řízení vůči žalovanému bylo pravomocně skončeno vydáním shora označeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, přičemž pokud žalovaný proti tomuto rozsudku podal dovolání, jedná se již o mimořádný opravný prostředek.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, v němž uplatňuje dovolací důvod podle a předpoklad přípustnosti dovolání vymezuje s tím, že „odvolací soud se v napadeném rozhodnutí odchýlil od právního závěru vysloveného v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 13. 05. 2015, když rezignoval na vyslovení přezkoumatelné právně aplikační úvahy stran namítaného chybného posouzení pojmu trestní řízení… Absence přezkoumatelné právně aplikační úvahy je jednak jinou vadou řízení a jednak nesprávným právním posouzením věci.“

Dále dovolatel namítá, že v daném případě trestní řízení dosud neskončilo, jelikož nadále běží dovolací řízení, které je součástí trestního řízení, přičemž tato právní otázka doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla řešena. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalovaného není podle přípustné.

Řešením právní otázky, zdali lze pokračovat v řízení přerušeném do doby pravomocného skončení trestního řízení zahájeného usnesením Policie České republiky za situace, kdy v trestním řízení ve věci samé již pravomocně rozhodl soud, se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi již zabýval. V usnesení ze dne 25. června 2015, sp. zn. (in http://nsoud.cz) vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li účelem rozhodnutí o přerušení řízení podle zjistit, zda účastník spáchal trestný čin či nikoli, může soud v přerušeném řízení pokračovat již po skončení trestního stíhání, i když celé trestní řízení, do jehož skončení bylo řízení přerušeno, dosud formálně neskončilo.

Od uvedeného právního názoru nemá důvod se dovolací soud ani v této věci odchylovat.

I v této právní věci tedy soud prvního stupně přistoupil k přerušení řízení z toho důvodu, aby vyčkal výsledku trestního stíhání, tj. zda žalovaný spáchal trestný čin (v souvislosti se skutkem, v jehož důsledku měl být poškozen právě žalobce v souvislosti s podvodným jednáním týkajícím se převodu nyní žalobou dotčených pozemků) či nikoli.

Z uvedeného je zřejmé, že pokud odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně o pokračování v (civilním) řízení, rozhodl v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Nelze ani přisvědčit dovolací argumentaci dovolatele poukazující na údajnou absenci právně kvalifikační úvahy odvolacího soudu v odůvodnění jeho usnesení. I když odvolací soud v rozhodnutí nerozebírá jednotlivá stádia trestního řízení (k tomu srov. odůvodnění již zmíněného rozhodnutí dovolacího soudu ve věci sp. zn. ), je zjevné, že pravomocným trestním rozsudkem odvolacího soudu odpadla překážka, pro kterou bylo toto řízení přerušeno, neboť bylo (pravomocně) rozhodnuto o vině dovolatele; z pohledu občanského soudního řízení na uvedeném nemá vliv ani dovolatelem podané dovolání v dané trestní věci. V těchto intencích také odvolací soud na věc pohlížel, takto ji v zásadě odůvodnil a rozhodl (z pohledu výsledku) tudíž správně.

Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle odmítl.

O náhradě nákladů (tohoto) dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. dubna 2018

JUDr. Pavel Vrcha

předseda senátu