Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1047/2018

-59

USNESENÍ

Kortestona plus s.r.o.

,

se sídlem Praha 5 - Jinonice, Za Zámečkem 744/9, identifikační číslo osoby 28982622, zastoupené Mgr. Filipem Petrášem, advokátem se sídlem ve Zlíně, 2. května 7134, proti žalované

S. G.

, o zaplacení 86.890 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 17. 8. 2017, č. j. -9, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 26. 7. 2017, č. j. - 4, kterým Okresní soud v Šumperku podle odmítl návrh žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není podle , , ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , čl. II bod 2 ; dále jen „ “), přípustné.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Na přípustnost svého dovolání usuzuje žalobkyně z toho, že „odvolací soud se pro řešení otázky hmotného nebo procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“. Namítá, že soudy nesprávně posoudily návrh na vydání elektronického platebního rozkazu jako neúplný, z něhož nelze dostatečně posoudit skutkový stav, což brání řádnému posouzení žaloby a odůvodňuje jeho odmítnutí bez výzvy soudu k doplnění nebo objasnění žalobních tvrzení. Je přesvědčena, že ustanovení má být ve smyslu ustálené judikatury Nejvyššího soudu reprezentované např. usnesením ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. , vykládáno tak, že k odmítnutí návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dochází pouze v případě, že nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému posouzení a pokračování v řízení (neobsahuje-li vylíčení rozhodných skutečností nebo vylíčení těchto skutečností je natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem je logický rozpor). Protožev návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dostatečně vymezila veškeré skutkové tvrzení, uvedla skutečnosti, ze kterých lze jednoznačně dovodit vznik nároku, jeho skutkové posouzení i jeho výši, a označila důkazy, ze kterých lze jednoznačně dovodit skutkový stav, neměl být odmítnut.

Závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. , kterými dovolatelka podpořila svou argumentaci, však na projednávanou věc nedopadají. V citovaném rozhodnutí dovolací soud vycházel z odlišné procesní situace a zabýval se aplikací v řízení zahájeném žalobou ( ), nikoliv návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podle ustanovení , u něhož výslovně v stanoví, že ustanovení se nepoužije.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 6. 1. 2016, sp. zn. , zdůraznil, že přímo z právní úpravy (konkrétně z ve znění do 31. 12. 2012 /od 1. 1. 2013 jde o odst. 4 téhož ustanovení/) vyplývá, že není možné odmítnout návrh na vydání elektronického platebního rozkazu pouze částečně, přičemž toto ustanovení zároveň výslovně vylučuje aplikaci , který upravuje odstranění nedostatků podání. Soud může návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, stejně jako u platebního rozkazu vydaného podle ustanovení , přistoupí-li k jeho vydání, vyhovět jen zcela, nikoliv částečně. Je-li návrhem uplatněno více nároků a neumožňují-li skutková tvrzení v žalobě učinit závěr, že z nich vyplývají všechny tyto nároky, nelze platebním rozkazem rozhodnout jen o některých nárocích (srov. v právnické literatuře Drápal, L., Bureš, J. a kol. I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1152). Závěr odvolacího soudu o odmítnutí návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu za situace, kdy je část návrhu neprojednatelná, je v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.

V projednávané věci odvolací soud uzavřel, že za situace, kdy ve smlouvě sjednaná alokace provedených úhrad se týkala jen rozvrstvení úvěrových splátek po dobu trvání smlouvy (jistina, úrok, náklady na vyhodnocení úvěrového rizika, úhrada za uzavření smlouvy, odměna za zprostředkování), nikoli nároku ze zesplatnění úvěru, nelze z žalobních tvrzení učiněných žalobkyní právě jen s odkazem na ujednání o alokaci splátek dovodit, jaké konkrétní nároky včetně smluvní pokuty či jejich části byly platbou, kterou žalovaná uhradila po zesplatnění úvěru, uhrazeny a nejsou tak již předmětem řízení a které nároky takto uhrazeny nebyly a zůstávají nadále předmětem řízení. Jelikož žalobkyně relevantní skutkové údaje nezbytné k určitosti návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu za dané situace netvrdila, lze usuzovat na jeho neprojednatelnost; takový návrh je namístě postupem podle odmítnout.

Odkaz dovolatelky na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. , od něhož se měl odvolací soud odchýlit, je nepřiléhavý pro skutkovou odlišnost porovnávaných případů. V citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud uzavřel, že z obsahu návrhu a příloh (pojistné smlouvy a přehledů) je nepochybné, čeho a v jakém rozsahu se žalobkyně po žalovaném domáhá (zaplacení dlužného pojistného ve výši 553 Kč, 1 788 Kč a 1 209 Kč), a lze z něho snadno dovodit, z jaké částky a za jaké období požaduje úroky. V projednávané věci však nelze z žalobních tvrzení odkazujících na ujednání o alokaci splátek dovodit, jaké konkrétní nároky včetně smluvní pokuty či jejich části byly uhrazeny platbou, kterou žalovaná zaplatila po zesplatnění úvěru a nejsou tak již předmětem řízení a které nároky takto uhrazeny nebyly a zůstávají tak nadále předmětem řízení; chybějící údaje se nepodávají ani z listin přiložených k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Odvolací soud se tak od závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. , neodchýlil.

Shora popsaná skutková neurčitost návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu spočívající v absenci konkrétních skutkových údajů vymezujících předmět sporu v posuzovaném případě způsobila, že pro uvedené nedostatky nebylo možno v řízení pokračovat, neboť pro řádné a nezaměnitelné vymezení předmětu řízení by bylo třeba odstranit výše specifikovanou vadu neurčitosti návrhu, přičemž tento postup je dle ust. vyloučen.

Dovolatelkou tvrzený předpoklad přípustnosti dovolání (odchýlení se odvolacího soudu od rozhodovací praxe dovolacího soudu) tak není naplněn a lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. dubna 2018

JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu