Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 67/2018-168

23 Cdo 67/2018-168

U S N E S E N Í

DRUŽINA, spol. s r.o.,

B. D.

se sídlem v H., S. r.N., zastoupenému Mgr. Petrou Schinnenburgovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, V Nových domcích 13, PSČ 102 00, o zaplacení částky 6 326,28 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. června 2017, č. j. -139, takto:

I. Dovolání

se o d m í t á

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Českých Budějovicích ve výroku uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 5. října 2016, č. j. -75, jímž soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 6 326,28 EUR s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení (I. výrok) a uložil žalovanému nahradit žalobkyni též náklady odvolacího řízení (II. výrok).

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které považuje za přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), uplatňuje důvod nesprávného právního posouzení věci podle Je přesvědčen, že se odvolací soud ve svém rozhodnutí odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, kterou ve svém dovolání cituje.

Žalobkyně se podle obsahu spisu k podanému dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou ( ) a řádně zastoupenou ( ), se zabýval přípustností dovolání. Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2 článku II části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání není přípustné.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že dovolatel je zajedno s názorem odvolacího soudu v tom, že vztah mezi účastníky se řídí Úmluvou OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží ze dne 11. dubna 1980, vyhlášené ve Sbírce zákonů pod č. 160/1991 (dále jen „Vídeňská úmluva“), vytýká však odvolacímu soudu, že podle úpravy Vídeňské úmluvy věc posoudil, aniž by tuto úmluvu aplikoval soud prvního stupně, a formuluje otázku, která podle jeho názoru dosud nebyla Nejvyšším soudem řešena, totiž zda je takový postup ospravedlnitelný pouze s odůvodněním, že rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné. Tuto otázku již dovolací soud řešil. Například v usnesení ze dne 28. února 2013, sp. zn. (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2007, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 80/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek),

Nejvyšší soud uvedl, že právo odvolacího soudu potvrdit rozhodnutí soudu prvního stupně i na základě jiného právního názoru, deklaruje jednoznačně ustanovení , podle něhož platí, že odvolací soud rozhodnutí potvrdí, je-li ve výroku věcně správné. K dovolatelem v té souvislosti zmíněné tzv. dvojinstančnosti občanského soudního řízení se Nejvyšší soud výslovně vyjádřil již v rozsudku ze dne 11. ledna 2011, sp. zn. , v němž uvedl, že dvojinstančnost není obecnou zásadou občanského soudního řízení a už vůbec ne ústavní zásadou vztahující se k občanskému soudnímu řízení. Nejvyšší soud také opakovaně vysvětlil, že rozhodnutí odvolacího soudu však nesmí být překvapivé, neboť takové rozhodnutí by porušilo zásady spravedlivého procesu. Překvapivým je však pouze takové rozhodnutí, které bere v úvahu něco jiného, než co je známo také účastníkům řízení (srov. např. právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2010 sp. zn. ). V dané věci však rozhodnutí dovolatele překvapit nemohlo, neboť odvolací soud vyšel z týchž skutkových zjištění, které byly základem rozhodnutí soudu prvního stupně, a ve svém rozhodnutí se vypořádal se všemi námitkami a výhradami, které obě strany vznesly a k nimž měly (navzájem) možnost se vyjádřit.

Dovolatel dále odvolacímu soudu vytýká postup, jímž dospěl k závěru, že je ve věci třeba aplikovat Vídeňskou úmluvu, a klade otázku, zda lze dospět k závěru o aplikaci českého práva jen na základě ujednání o volbě práva i přes absenci autonomního výkladu přímých norem mezinárodní smlouvy. Dovolatel tím však napadá jen důvody, které vedly odvolací soud k aplikaci Vídeňské úmluvy. Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí však není přípustné ( ).

Ani výhrady, které dovolatel směřuje proti hodnocení důkazů dovolacím soudem (skutečnosti, na nichž byl založen závěr odvolacího soudu o přijetí nabídky ze strany žalovaného učiněním konkrétního úkonu), nemohou přípustnost dovolání založit; skutkové závěry odvolacího soudu totiž nepodléhají dovolacímu přezkumu (dovolací soud vychází ze skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů – srov. ). Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Námitky proti procesnímu postupu odvolacího soudu, i kdyby byly důvodné, nezakládají, jak plyne z , věty druhé, , samy o sobě přípustnost dovolání. Námitka o tzv. opominutém důkazu (výpisu z účtu žalobce) je zcela nedůvodná – soud prvního stupně ve svém rozhodnutí zdůvodnil, proč tento důkaz neprovedl; odvolací soud, jak uvedeno, jeho skutková zjištění akceptoval a považoval je za dostatečná, vzal tudíž logicky za své též důvody, pro které soud prvního stupně některé z navržených důkazů neprovedl.

Nejvyšší soud z důvodu shora uvedených dovolání podle , věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s , věty druhé neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne14. března 2018

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu