Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 6099/2017

-211

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobce S. M., zastoupeného JUDr. Kristýnou Spurnou, advokátkou se sídlem v Duchcově, Míru 33/9, proti žalované Sociální služby města Česká Lípa, p.o., se sídlem v České Lípě, Školní 2213, IČO 72745339, zastoupené Mgr. Petrem Trejbalem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Michalská 39/4, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. září 2016, č. j. -153, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění( ):

Žalobou se domáhá žalobce po žalované finanční satisfakce za tvrzený zásah do svých osobnostních práv, který měl spočívat v tom, že nebyl ze strany žalované informován o hospitalizaci jeho matky a jejím vážném zdravotním stavu.

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále též „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. července 2013, č. j. -90, zamítl žalobu na náhradu nemajetkové újmy ve výši 25.000 Kč a přiznal žalované náhradu nákladů ve výši 10.752 Kč.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze (dále též „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. září 2016, č. j. -153, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, změnil jej v části, týkající se nákladů řízení mezi účastníky tak, že přiznal žalované 14.307 Kč a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal dovolání, aniž by byl zastoupen advokátem. Nedoložil též, že by sám případně měl právnické vzdělání.

Soud prvního stupně vyzval dovolatele usnesením ze dne 31. ledna 2017, č. j. -165, aby si ve lhůtě patnácti dnů pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Současně byl žalobce poučen, že pokud v této lhůtě podmínku nesplní, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce na výzvu reagoval žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů.

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 27. července 2017, č. j. -185, výrokem I. přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu a výrokem II. ustanovil žalobci pro dovolací řízení advokátku JUDr. Kristýnu Spurnou.

Podáním ze dne 19. září 2017 doplnila ustanovená zástupkyně dovolání žalobce. Předložila k posouzení dvě otázky hmotného práva, na kterých podle jejího názoru závisí splnění předpokladů přípustnosti dovolání a to; zda je právo být informován o hospitalizaci matky součástí práva na rodinný život jakožto součást práva na soukromí a zda je nemocnice povinna podat synovi osoby, kterou léčí, zprávu o hospitalizaci této osoby a zda je nepodání této zprávy způsobilé zasáhnout do osobnostních práv syna. Na závěr navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K dovolání se vyjádřila žalovaná, vyslovila přesvědčení, že dovolání není přípustné, jelikož rozhodnutí podle jejího názoru nezávisí na předestřených otázkách žalobce a navrhla jeho odmítnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014. Zabýval se pak otázkou přípustnosti tohoto dovolání.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Dovolání v této věci však není přípustné, neboť podle ustanovení proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy, není dovolání podle přípustné, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky. V předmětné věci se přitom žalobce domáhal žalobou nemajetkové újmy ve výši 25.000 Kč. Dovolání je nepřípustné i v části výroku o náhradě nákladů řízení, neboť i zde částka nepřesahuje 50.000 Kč.

Je tak zřejmé, že posuzované dovolání nenaplňuje předpoklady stanovené pro ně procesním předpisem. Nejvyšší soud proto předmětné dovolání, aniž nařizoval jednání ( věta první ), odmítl podle ustanovení věta první

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a , když v dovolacím řízení úspěšné žalované vznikly účelně vynaložené náklady spojené s jejím zastoupením advokátem, v souvislosti s jedním úkonem právní služby (sepis vyjádření k dovolání). Odměna v částce 3.100 Kč byla stanovena podle , ., , vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění vyhl. č. , kterou se mění (srov. Čl. II vyhl. č. ). Žalované dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle , ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 3.400 Kč. Rovněž jí náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle , tj. 714 Kč. Celková výše nákladů dovolacího řízení žalobce tak činí 4.114 Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. dubna 2018

JUDr. Pavel Pavlík předseda senátu