Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 4676/2017

-670

USNESENÍ

J. S.

,

zastoupený Mgr. Janem Štanderou, advokátem se sídlem Praha 5, Holečkova 332/5, proti žalované:

Dopravní podnik hl. m. Prahy, a. s.

, IČO: 00005886, se sídlem Praha 9, Sokolovská 217/42, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO: 47116617, se sídlem Praha 1, Templová 747, o zaplacení 970.403 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2017, č. j. -626, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 25. 5. 2016, č. j. -557, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 27. 7. 2016, č. j. -563, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 970.403 Kč s úrokem z prodlení od 9. 9. 2010 do zaplacení, zamítl žalobu ohledně dále požadovaného úroku z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o soudním poplatku. Soud vyšel ze zjištění, že 8. 7. 2008 žalobce utrpěl úraz na schodišti stanice metra I. P. P., jež je ve vlastnictví žalovaného, když uklouzl na povrchu znečištěném zbytky jídla a zřítil se z výšky asi 30 – 40 schodů do vestibulu stanice. Soud dovodil, že žalovaná porušila prevenční povinnost podle § 415 obč. zák., když nezajistila úklid schodiště, a podle § 420 obč. zák. odpovídá za škodu způsobenou na zdraví žalobce. Žalobce se původně domáhal zaplacení částky 1.350.000 Kč, předchozím rozhodnutím v této věci mu bylo přiznáno odškodnění ve výši 114.480 Kč na bolestném a za ztížení společenského uplatnění. Soud nyní rozhodl o náhradě ušlého zisku (výdělku) a za období od 9. 7. 2008 do 24. 8. 2010 mu přiznal požadovanou částku 970.403 Kč. Dospěl k závěru, že žalobce, který jako OSVČ podnikal v oblasti poradenství a zprostředkování mezinárodní přepravy, v příčinné souvislosti s úrazem ukončil v r. 2008 smluvní vztah se společností DHL, s níž předtím spolupracoval, nepodílel se na dalších kontraktech a nezískal tak provizi za činnost, kterou pro DHL započal, a v důsledku úrazu ztratil též možnost účastnit se projektu přepravy cementářského závodu ve Vietnamu a získat provizi.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 4. 2017, č. j. -626, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé změnil tak, že žalobu na zaplacení 970.403 Kč s úrokem z prodlení zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud doplnil dokazování dalšími, zejména listinnými důkazy a shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalovaný odpovídá za škodu na zdraví žalobce následkem úrazu, který žalobce utrpěl pádem na schodišti do vestibulu metra, avšak nesprávný je závěr, že v příčinné souvislosti s úrazem ušel žalobci zisk ve výši 970.403 Kč. Odvolací soud s poukazem na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. , , , ) vymezil, v čem spočívá dle ustálené judikatury ušlý zisk, a vzhledem ke zjištění, že žalobce byl následkem úrazu zdravotně omezen v době od 8. 7. 2008 zhruba do 17. 10. 2008, a k tomu, že ani po řádném poučení dle , 3 žalobce netvrdil a neprokázal, jaké činnosti v konkrétních obchodních případech nemohl po uvedenou dobu cca 3 měsíců vykonat a jaká provize mu následkem toho ušla, odvolací soud uzavřel, že žalobce neprokázal, že by mu v uvedené době v důsledku úrazu ušel zisk nebo že by přišel o provizi v důsledku škodné události. Dovodil, že nelze vycházet jen z hypotetického zisku, nýbrž je třeba vycházet z částky, kterou by poškozený v předmětném období za obvyklých podmínek získal s přihlédnutím k nákladům potřebným na její dosažení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení otázky ušlého zisku s tím, že se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel shrnul dosavadní průběh řízení a skutková zjištění soudů obou stupňů a popsal obsah své podnikatelské činnosti. Namítá, že jeho zdravotní stav nebyl dostatečně zjištěn, odvolací soud se nevypořádal správně s jeho argumenty a důkazy v souvislosti s dopady nehody na jeho zdraví. Nesouhlasí se závěry znalce MUDr. Boháče, který nezkoumal, v jakém stavu se dovolatel nacházel před předmětnou nehodou. Dále se vyjádřil k výpovědi svědků D. a R. s tím, že nesouhlasí se závěry odvolacího soudu a jeho hodnocením těchto důkazů ani s hodnocením znaleckého posudku Ing. Nahodila. Uvádí, že kromě úrazu neexistoval žádný jiný důvod, proč by nedosáhl zisku jako v předešlých letech. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření uvedla, že dovolací důvod dle není naplněn, odvolací soud rozhodl v souladu s judikaturou, podle níž se odškodňuje ušlý zisk reálně dosažitelný, nikoliv hypotetický. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ( a 4 ) dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle , 3 musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Napadené rozhodnutí vychází ze skutkového závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce přišel o provizi ze sjednaných obchodních případů z důvodu, že nemohl vykonat určité činnosti v období, v němž byl následkem předmětného úrazu zdravotně omezen.

Dovolací soud je vázán skutkovým stavem, jak byl v řízení zjištěn, a námitky dovolatele proti skutkovým zjištěním ohledně jeho podnikatelské činnosti včetně námitek proti znaleckému posudku o jeho zdravotním stavu nejsou předmětem dovolacího přezkumu a nezakládají přípustnost dovolání. Námitky proti hodnocení důkazů, zejména svědeckých výpovědí a znaleckého posudku postrádají charakter právní otázky, kterou by mohl a měl dovolací soud řešit ( ), nesměřují totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale paušálně proti skutkovým závěrům. Samotné hodnocení důkazů soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout dovoláním. Zjištění relevantních skutečností v řízení před soudem prvního a druhého stupně leží v rovině skutkové, a v dovolacím řízení se nelze v tomto směru domáhat dalšího dokazování a přehodnocení skutkových okolností. Nesprávnost právního posouzení dovolatel odvozuje nikoliv od nesprávnosti v právním názoru soudu, nýbrž od jiného skutkového stavu.

Nedůvodně dovolatel namítá, že se odvolací soud při posouzení nároku na náhradu ušlého zisku odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , neboť právě i toto rozhodnutí vychází z právního názoru, že za ušlý zisk se považuje újma spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Nepostačuje přitom pouhá pravděpodobnost zvýšení majetkového stavu v budoucnu, neboť musí být najisto postaveno - a v tomto směru je důkazní břemeno na poškozeném, že nebýt protiprávního jednání škůdce by se jeho majetkový stav zvýšil. Ostatně odvolací soud se po právní stránce zabýval nárokem žalobce i s ohledem na uvedené rozhodnutí a i na další příslušnou judikaturu dovolacího soudu.

Protože nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud dovolání podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. března 2018

JUDr. Marta Škárová

předsedkyně senátu