Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
7A35D6103F1FB9AFC12582A900267A8B.html
HTML · 12.66 KB
No categories available
21 Cdo 4597/2017
21 Cdo 4597/2017 -459
USNESENÍ
a)
D. Z.
a
b) L. Z.
, obou zastoupených JUDr. Štefánií Fajmonovou, advokátkou se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, V Lískách č. 1065/31, proti žalovanému
F. H.
, zastoupenému Mgr. Petrem Hájkem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Michalská č. 39/4, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 6 C 229/2008 , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. března 2017 č. j. 18 Co 423/2016 -417, takto:
I. Dovolání žalobců
se odmítá
.
II. Žalobci
jsou povinni
společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 413 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Hájka, advokáta se sídlem v Litoměřicích, Michalská č. 39/4.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ):
Dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. 3. 2017 č. j. 18 Co 423/2016 -417 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je (v závěru, že vidimační a legalizační doložky mají povahu veřejných listin a že úředně ověřená kopie zástavní smlouvy s doložkou o úředním ověření podpisů jejích účastníků prokazuje existenci této smlouvy a to, že ji podepsali její účastníci) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2015 sp. zn. 30 Cdo 1966/2013 , z jehož odůvodnění vyplývá, že veřejnou listino u ve smyslu § 134 o. s. ř. o. s. ř. je pouze ověřovací doložka o vidimaci (ověření shody opisu nebo kopie s listino u), nikoliv samotná vidimovaná listin listina či její kopie; srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2005 sp. zn. 30 Cdo 1190/2004 , uveřejněný pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2009 sp. zn. 25 Cdo 1620/2007 , uveřejněný pod č. 32 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2010, a v nich uvedený právní názor, že legalizační doložka (doložka o ověření pravosti podpisu) je (obdobně jako vidimační doložka) listino u odlišnou od smlouvy nebo jiné listin y, na níž je vyznačena] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je zřejmé, že odvolací soud nepovažoval za veřejnou listin u (úředně ověřenou) kopii zástavní smlouvy (jak mu vytýkají dovolatelé), nýbrž (správně) jen ověřovací doložku notářky JUDr. Ivany Liškové (nyní Tomsové) podle § 6 zákona č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, která jí potvrdila, že předložená kopie zástavní smlouvy souhlasí doslovně s předloženou listino u, z níž byla pořízena.
Vytýkají-li dovolatelé odvolacímu soudu, že se v souvislosti s posuzováním otázky vzniku půjčky mezi účastníky nezabýval tím, „kdy a jakou finanční částku žalovaný předal žalobcům a zda ji skutečně převzali“, pak přehlížejí, že odvolací soud dospěl ke skutkovému závěru, že „ve smlouvě o půjčce z 11. 5. 2005 žalobci podpisem smlouvy stvrdili, že částku 1 500 000 Kč převzali“, a že „v zástavní smlouvě s notářem ověřenými podpisy účastníků žalobci potvrzují poskytnutí půjčky 1 500 000 Kč“.
K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. nejsou způsobilé ani námitky, kterými dovolatelé uplatnili jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný - uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. (zpochybňují-li skutkové závěry odvolacího soudu a hodnocení důkazů, na základě něhož k nim dospěl, tím, že namítají, že odvolací soud „zcela přehlíží“ tvrzení žalovaného, že „dne 13. 5. 2005 ztratil kufřík s listinami, který nedopatřením opomněl při odjezdu autem na silnici“, a že vytýkají odvolacímu soudu, že se „důsledně neřídil“ základní zásadou hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 132 o. s. ř. o. s. ř. a že jeho závěry jsou v rozporu s provedenými důkazy).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobců podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. března 2018
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu