Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
25B95091A26956F3C12582A9002679E7.html
HTML · 16.15 KB
No categories available
27 Cdo 158/2018-201
27 Cdo 158/2018-201
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele V. M., zastoupeného Mgr. Ing. Kateřinou Melichovou, advokátkou, se sídlem v Praze 10, Pod Strání 1262/8, PSČ 100 00, za účasti Podkrušnohorského bytového družstva, se sídlem v Teplicích, Duchcovská 412/88C, PSČ 415 03, identifikační číslo osoby 25027981, zastoupeného JUDr. Ivem Koulou, advokátem, se sídlem v Teplicích, Krupská 28/30, PSČ 415 01, o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 20 Cm 200/2009 , o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. června 2016, č. j. 7 Cmo 280/2015 -175, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř. “). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. o. s. ř. a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v § 237 o. s. ř. o. s. ř.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož sice došlo k porušení právních předpisů, ale toto porušení nemělo pro navrhovatele, družstvo, ani jeho členy závažné právní následky, a z toho důvodu není na místě vyslovit neplatnost napadených usnesení shromáždění delegátů družstva, plně odpovídá ustálené judikatuře dovolacího soudu.
Již v usnesení ze dne 27. května 2008, sp. zn. 29 Odo 1400/2006 , Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož právo napadnout před soudem usnesení valné hromady akciové společnosti upravené v ustanovení § 131 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb. , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), ve spojení s ustanovením § 183 odst. 1 obch. zák., příčí-li se usnesení (či způsob jeho přijetí) zákonu, zakladatelským dokumentům anebo stanovám, není pouze prostředkem ochrany individuálních práv a právního postavení určitého navrhovatele (byť i tento účel může v konkrétním případě plnit), nýbrž především zákonem předvídaným nástrojem obecné ochrany zákonnosti ve vnitřních poměrech společnosti, resp. souladu těchto vnitřních poměrů s autonomní úpravou provedenou v zakladatelských dokumentech či stanovách, a to s ohledem na širší kontext ochrany společnosti, resp. všech osob oprávněných takový návrh podat, jakož i dalších osob, jež mohou být těmito vnitřními poměry dotčeny. V tomto širším kontextu se musí pohybovat nejen soudní přezkum napadených usnesení, nýbrž také úvaha soudu o případné aplikaci ustanovení § 131 odst. 3 písm. a) obch. zák.
K uvedeným závěrům se Nejvyšší soud posléze přihlásil také v usneseních ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. 29 Cdo 333/2007 , ze dne 24. listopadu 2009, sp. zn. 29 Cdo 4089/2009 , ze dne 23. února 2011, sp. zn. 29 Cdo 4820/2010 , ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 647/2012 ; tyto se přitom obdobně prosadí i v právních poměrech družstva (viz § 242 odst. 2 in fine obch. zák., v judikatuře srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2008, sp. zn. 29 Cdo 2804/2007 , nebo ze dne 27. února 2014, sp. zn. 29 Cdo 2712/2012 ).
Odvolací soud v poměrech projednávané věci správně vycházel z principu proporcionality (jakožto obecné právní zásady), který se v úpravě § 131 odst. 3 písm. a) obch. zák. promítá a z něhož plyne, že ne každé porušení právních předpisů či stanov vede k vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 709/2012 ).
K argumentaci dovolatele Nejvyšší soud zdůrazňuje, že nevyslovil-li soud neplatnost usnesení shromáždění delegátů ze dne 18. března 2000 (o odvolání navrhovatele z funkce člena představenstva) v řízení podle § 242 obch. zák., je zásadně nutné na toto usnesení hledět jako na platné (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. ledna 1999, sp. zn. 1 Odon 101/97 , uveřejněný pod číslem 5/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 1870/2010 , či ze dne 20. srpna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1800/2014 ). Případné vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů ze dne 18. února 2000 (o přerušení shromáždění delegátů) na tomto závěru nemůže - oproti mínění dovolatele - ničeho změnit.
Otázka povahy usnesení shromáždění delegátů o přerušení jednání, jakož i otázka, zda shromáždění delegátů konané dne 18. března 2000 bylo pokračováním shromáždění delegátů konaného dne 18. února 2000 či zda se jednalo o jiné (následné) shromáždění delegátů, nečiní dovolání přípustným, neboť dovolatelem předestřené otázky nesplňují kritéria stanovená v § 237 o. s. ř. o. s. ř. , když na jejich řešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013 ).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb. , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. března 2018
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu