Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 534/2018

-154

USNESENÍ

J. M.

,

zastoupeného Mgr. Karlem Ležatkou, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října č. 1610/95, proti žalovanému

TEMPO, obchodní družstvo

se sídlem v Opavě - Městě, Horní náměstí č. 104/1, IČO 00032417, zastoupenému JUDr. Radimem Kubicou, MBA, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Ó. Lysohorského č. 702, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. října 2017 č. j. -116, takto:

I. Dovolání žalovaného

se odmítá

.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Karla Ležatky, advokáta se sídlem v Ostravě, 28. října č. 1610/95.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 10. 2017 č. j. -116 není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce přípustnosti (oprávněnosti) kritiky zaměstnavatele zaměstnancem srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013 sp. zn. , z jehož odůvodnění vyplývá, že kritika zaměstnance na adresu zaměstnavatele je vzhledem k významu svobody projevu zásadně přípustná, že omezení v tomto směru může být pouze výjimkou, kterou je nutno interpretovat restriktivně a kterou lze ospravedlnit jen kvalifikovanými okolnostmi, a že byla-li kritika zaměstnavatele zaměstnancem přípustná, nemůže za ni být zaměstnanec postihován; k otázce hodnocení stupně intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci a hledisek pro vymezení relativně neurčité hypotézy právní normy ustanovení srov. ve vztahu k obsahově shodné dřívější právní úpravě například rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995 sp. zn. , uveřejněný v časopise Práce a mzda č. 7-8, roč. 1996, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000 sp. zn. , uveřejněný pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, nebo – přímo ve vztahu k ustanovení – například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013; k výjimečnosti okamžitého zrušení pracovního poměru podle ustanovení srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2001 sp. zn. nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2006 sp. zn. , uveřejněného pod č. 32 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Namítá-li žalovaný, že odvolací soud „zcela pominul, resp. se vůbec nevypořádal s námitkou žalovaného o tom, že jednání žalobce naplňuje znaky hrubého porušení povinnosti loajality zaměstnance vůči zaměstnavateli a lze je dále kvalifikovat jako porušení povinností zaměstnance nejednat proti oprávněným zájmům zaměstnavatele ve smyslu ustanovení “, pak přehlíží, že odvolací soud s přihlédnutím ke skutečnosti, že „výroky vytýkané žalobci byly učiněny na neveřejném zasedání představenstva žalovaného a nebyly veřejně publikovány“, dospěl k závěru, že „jejich objektivní dopad na oprávněné zájmy žalovaného jako takové a jeho dobrou pověst lze považovat za bezvýznamný“.

K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení nejsou způsobilé ani námitky, kterými dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný - uveden v ustanovení , a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení [zpochybňuje-li skutková zjištění, která byla rozhodující pro závěr odvolacího soudu, že ze strany žalobce se jednalo o věcnou kritiku, a předestírá-li opačné skutkové závěry (že kritika žalobce „nevycházela z pravdivých premis, ale naopak z žalobcem prezentovaných, hrubě zkreslených a dalo by se říci, že i lživých údajů“), na nichž buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že jednání žalobce bylo zvlášť hrubým porušením pracovních povinností zaměstnance)].

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. března 2018

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu