Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 51/2018

-372

USNESENÍ

A. Ž.

J. Š.

, o vydání věci a o zaplacení 1 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2017, č. j. -326, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 18. 1. 2012, č. j. -146, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vydání sbírky básní autora A. Ž. „Kaktusy vnímají čas jinak“ (výrok I.), zastavil řízení o zaplacení náhrady škody ve výši 1 000 000 Kč (výrok II.), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. 3. 2017, č. j. -326, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v a jako důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci, když „soud nalézací i odvolací došly k závěru, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován, neboť nevystupoval jako soukromá osoba, ale jako orgán Policie ČR.“ Dovolatel tvrdí, že „otázka průkazu pasivní legitimace žalovaného, u kterého je sporné, zda v daný okamžik jednal jako soukromá osoba nebo jako orgán jiného subjektu (ať již veřejnoprávního či soukromého),“ nebyla dosud v judikatuře dovolacího soudu vyřešena. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno před 30. 9. 2017, a proto Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném do 29. 9. 2017 (dále jen „ “; srov. čl. II odst. 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatel namítá, že otázka pasivní legitimace žalovaného, u kterého je sporné, zda v daný okamžik jednal jako soukromá osoba, nebo jako orgán jiného subjektu (ať již veřejnoprávního nebo soukromoprávního), nebyla dosud v judikatuře dovolacího soudu vyřešena. Podle dovolatele žalovaný nepřevzal předmětnou knihu od žalobcovy bývalé manželky S. S. Ž. jako příslušník Policie České republiky (dále také jen „policie“), ale jako soukromá osoba a má ji stále ve svém držení.

Nalézací soudy při svém rozhodování vyšly zejména ze skutečnosti, že o vydání knihy byl sepsán úřední záznam ze dne 21. 2. 2015, č. j. ČVS: UVP-236/OOK1-219-2000, z něhož vyplynulo, že S. S. Ž. knihu předala žalovanému jako zástupci Policie České republiky, Správy hlavního města Prahy, SKPV, OOK, 1. oddělení. Kniha byla přidána k materiálům policie k dalšímu šetření, takže se nejednalo o vydání věci na základě výzvy policejního orgánu, ani o odnětí věci, a policii tak nevznikla povinnost sepisovat protokol o vydání či odebrání věci ve smyslu ustanovení § 79 odst. 5 trestního řádu, ve znění účinném do 17. 3. 2017.

Podle ustálené judikatury se vlastnickou žalobou podle , (dále jen „obč. zák.“), může vlastník domáhat ochrany proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2000, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2003, sp. zn. , tyto a veškerá dále zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupná na

www.nsoud.cz

). Pasivně legitimován je ten, kdo vlastníkovu věc neoprávněně zadržuje. Podle komentářové literatury: „Prokáže-li žalobce, že žalovaný nabyl držbu (je-li žalován detentor, detenci) jeho věci, bude žaloba úspěšná, pokud žalovaný neprokáže, že držbu (nebo detenci) pozbyl“ (

Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv

I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.).

V daném případě však žalobce neprokázal, že by žalovaný předmětnou věc držel, pouze tuto skutečnost tvrdil a odůvodňoval jí absencí protokolu o odnětí věci. Žalobce neprokázal svá skutková tvrzení, že by žalovaný knihu převzal od bývalé manželky žalobce S. S. Ž. jako soukromá osoba, a že by ji nadále držel. Z úředního záznamu ze dne 21. 2. 2005 sepsaného žalovaným je nesporné, že žalovaný knihu převzal jako příslušník policie, a že ji následně přidal k materiálům policie určeným k dalšímu šetření. Nalézacími soudy bylo rovněž zjištěno, že předmětná kniha je uložena v trezoru Obvodního soudu pro Prahu 6, Praha 2, Legerova 6 (č. l. 145a) a žalovaný není jejím držitelem.

Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že k obsahu dovolatelem vlastnoručně sepsaného dovolání ze dne 16. 5. 2017 (č. l. 343) nepřihlížel, neboť při sepisu tohoto podání nebyla splněna podmínka povinného zastoupení dovolatele stanovená v (srov. ).

Rozhodnutí odvolacího soudu, který hodnocení věci soudem prvního stupně přisvědčil, je tak v souladu s judikaturou dovolacího soudu; nejde ani o právní otázku doposud v judikatuře neřešenou. Protože dovolání není přípustné ( ), Nejvyšší soud je podle věty první odmítl.

V souladu s věty druhé rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. března 2018Mgr. David Havlík

předseda senátu