Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4214/2017

-94

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Ing. Tomáše Zůzy, se sídlem v Praze 10, Kodaňská 45, PSČ 101 00, jako insolvenčního správce dlužníka BANCCAROS a. s., identifikační číslo osoby 28 17 72 07, zastoupeného Mgr. Janem Válkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 1680/13, PSČ 110 00, proti žalovanému T. H. P., zastoupenému Mgr. Petrem Slepičkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Palackého 715/15, PSČ 110 00, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. června 2017, č. j. -64, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud Plzeň - město usnesením ze dne 8. listopadu 2016, č. j. -35, odkazuje na ustanovení , (dále jen „“), přerušil řízení ve věci žalobce (Ing. Tomáše Zůzy, insolvenčního správce dlužníka BANCCAROS a. s.) proti žalovanému (T. H. P.) o vyklizení nemovitosti, a to „do doby pravomocného skončení řízení ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. “ [rozuměj o žalobě tamního žalobce (T. H. P.) proti tamnímu žalovanému (Ing. Zůzovi, jako insolvenčnímu správci dlužníka BANCCAROS a. s.) o určení „neoprávněnosti“ výpovědi z nájmu nebytových prostor a o určení existence nájemního vztahu]. Soud prvního stupně uzavřel, že výsledek označeného řízení „může mít význam pro rozhodnutí v této věci“.

Krajský soud v Plzni k odvolání žalobce usnesením ze dne 6. února 2017, č. j. -49, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že „řízení v této věci se nepřerušuje“.

Soud prvního stupně usnesením ze dne 29. března 2017, č. j. -58, (znovu) přerušil řízení, a to „do doby pravomocného skončení řízení ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. “. Přitom zdůraznil, že katastrálním vlastníkem dotčené nemovitosti je společnost Triplex4you s. r. o. (dále jen „společnost T“), přičemž u Krajského soudu v Praze je pod označenou spisovou značkou vedeno řízení o žalobě, kterou se společnost T domáhá vyloučení nemovitosti z majetkové podstaty dlužníka. Jelikož by si v řízení musel (pro účely zjištění aktivní legitimace žalobce) předběžně posoudit otázku, kdo je vlastníkem nemovitosti, v čemž mu brání ustanovení a 2 , o úpadku a způsobech jeho řešení (insolventního zákona), dospěl k závěru, že je důvod přerušit řízení podle ustanovení

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 21. června 2017, č. j. -64, k odvolání žalobce usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že „řízení ve věci sp. zn. se nepřerušuje“. Odvolací soud poukázal na to, že probíhá insolvenční řízení, v němž byl zjištěn úpadek dlužníka a prohlášen konkurs na jeho majetek; žalobce (jako insolvenční správce dlužníka) sepsal nemovitost do majetkové podstaty. S poukazem na ustanovení , a 4 a dospěl k závěru, že pro účely posouzení, kdo je osobou s dispozičním právem k nemovitosti, není zapotřebí čekat na výsledek řízení o vylučovací žalobě, jelikož takovou osobou je u majetku sepsaného do majetkové podstaty dlužníka insolvenční správce.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2

Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, odpovídá závěrům, které Nejvyšší soud formuloval v usnesení ze dne 25. ledna 2018, sp. zn. , a podle nichž:

„Na majetek sepsaný do majetkové podstaty dlužníka se po dobu trvání účinků soupisu pohlíží jako na majetek dlužníka. Je-li osobou s dispozičními oprávněními [ ], je insolvenční správce i v průběhu sporu o vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty oprávněn takový majetek držet, užívat a používat jeho plody a užitky (například jej pronajímat a inkasovat nájemné), a to bez zřetele k tomu, zda je (insolvenční) dlužník vlastníkem takového majetku. Byl-li v době, kdy nastaly účinky soupisu, takový majetek platně pronajat, vstupuje insolvenční správce, jenž je osobou s dispozičními oprávněními do právního postavení pronajímatele, čímž mu vzniká i právo inkasovat nájemné a za podmínek uvedených v nájemní smlouvu též vypovědět. To, že se třetí osoba (jako tvrzený vlastník sepsaného majetku) domáhá vylučovací žalobou vyloučení takového majetku ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, nemá žádný vliv na platnost takové výpovědi z nájmu a probíhající excindační řízení proto není [ve smyslu ] důvodem pro přerušení řízení, v němž se nájemce sepsaného majetku domáhá vůči insolvenčnímu správci určení, že taková výpověď je neoprávněná a že nájemní vztah trvá“.

Odkazovaným rozhodnutím Nejvyšší soud rozhodl právě ve shora zmíněné věci Okresního soudu Plzeň - město sp. zn. , přičemž zamítl dovolání tamního žalobce (T. H. P.) proti usnesení ze dne 27. července 2017, č. j. -119, jímž Krajský soud v Plzni změnil usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 10. května 2017, č. j. -111, tak, že se řízení nepřerušuje.

O tom, že se uvedené závěry uplatní i pro projednávanou věc, jejímž předmětem je požadavek žalobce, aby žalovaný vyklidil (tutéž) nemovitost, nemá Nejvyšší soud pochyb.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když – jak je zřejmé z obsahu spisu – rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. března 2018

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu