Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSCR 32/2016

-19

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka RSPM Praha s. r. o., se sídlem v Hranicích, Nádražní 551, PSČ 753 01, identifikační číslo osoby 24212873, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o insolvenčním návrhu věřitele NWC Praha s. r. o., se sídlem v Praze 9, Lihovarská 1060/12, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 24142026, zastoupeného JUDr. Tomášem Novákem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Verdunská 819/37, PSČ 160 00, o dovolání insolvenčního navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. září 2015, č. j. , -9, takto: I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

K odvolání insolvenčního navrhovatele Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud – ve shodě s insolvenčním soudem – uzavřel, že insolvenční návrh neobsahuje náležitosti stanovené v ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), když v něm absentuje tvrzení o rozhodujících skutečnostech, jež by osvědčovaly dlužníkův úpadek, tj. především skutečnosti, z nichž by ve smyslu ustanovení vyplývalo, že dlužník má závazky (nejméně vůči dvěma věřitelům) déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti (konkrétně v návrhu schází tvrzení o splatnosti pohledávek dalších označených věřitelů). Takové tvrzení je přitom pro závěr o existenci úpadku nezbytné (jeho absence brání pokračování v řízení o podaném návrhu) a musí vyplývat zcela konkrétně již z podaného návrhu, nikoli jen z listin, jež jsou k insolvenčnímu návrhu připojeny. Potud odvolací soud rovněž odkázal na závěry formulované Nejvyšším soudem v usneseních ze dne 26. února 2009, sen. zn. , a ze dne 21. prosince 2011, sen. zn. , uveřejněných pod čísly 91/2009 a 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 91/2009“ a „R 44/2012“).

Jelikož při posuzování projednatelnosti insolvenčního návrhu nelze postupovat podle ustanovení , (dále jen „ “), insolvenční soud správně odmítl insolvenční návrh pro vady podle ustanovení . Ke skutečnostem, jež insolvenční navrhovatel uvedl až v podaném odvolání, pak již nebylo možné podle odvolacího soudu v odvolacím řízení přihlížet.

Dovolání insolvenčního navrhovatele proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl Nejvyšší soud podle a 2

Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v řešení otázky dovoláním předestřené (tj. v posouzení otázky náležitostí insolvenčního návrhu a okolností, za nichž lze odmítnout insolvenční návrh pro vady podle ) souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Z ní se podává, že:

1/ Insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (srov. např. R 44/2012).

2/ V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že „dlužník je v úpadku“, nebo mu „úpadek hrozí“, případně, že dlužník „je insolventní“, nebo že „je v platební neschopnosti“, anebo že „je předlužen“, není ve smyslu ustanovení uvedením okolností, které úpadek osvědčují (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2010, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 26/2011“).

3/ Povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (srov. R 91/2009).

4/ Vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu podle , přičemž k odstranění vad insolvenčního návrhu provedenému až v odvolacím řízení se nepřihlíží (srov. opět R 26/2011, ve kterém se Nejvyšší soud výslovně přihlásil k závěrům již dříve formulovaným Vrchním soudem v Praze v usnesení ze dne 17. března 2008, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 11/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Přitom úvahu odvolacího soudu, podle níž insolvenční navrhovatel v insolvenčním návrhu nedostatečně vylíčil skutečnosti svědčící pro úpadek dlužníka (neuvedl konkrétní údaje splatnosti pohledávek žádného dalšího věřitele) a nedostál tak požadavku kladenému na insolvenčního navrhovatele ustanovením , Nejvyšší soud neshledává nepřiměřenou ani v poměrech projednávané věci.

Konečně Nejvyšší soud dodává, že odmítnutí insolvenčního návrhu nebrání dovolateli v podání nového insolvenčního návrhu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2008, sen. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (znění účinné od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu navrhovateli se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. března 2018

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu