Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2667/2017

-119

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

M. R.

Aquasvět, s.r.o.

, se sídlem v Brně, Cihlářská 643/19 (identifikační číslo osoby 292 15 889), zastoupené Mgr. Ing. Milanem Šoubou, advokátem se sídlem v Brně, Cihlářská 643/19, o 52.500 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2016, č.j. -92, ve znění opravného usnesení ze dne 7. 2. 2017, č.j. -112, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2016, č.j. -92, ve znění opravného usnesení ze dne 7. 2. 2017, č.j. -112, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 24. 9. 2015, č.j. -60,

se ruší

a věc

se

Městskému soudu v Brně

vrací

k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 24. 9. 2015, č.j. -60, kterým Městský soud v Brně uložil žalované zaplatit žalobci 52.500 Kč s 7,5% úroky z prodlení od 14. 9. 2012 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud pouze odkázal na právní posouzení soudu prvního stupně, který v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že

„žalovaná je povinna vydat žalobci bezdůvodné obohacení dle ust. § 451 a násl.“

(včetně úroků z prodlení v zákonné výši), protože smlouva o budoucí kupní smlouvě z 20. 4. 2012 je pro neurčitost předmětu budoucího převodu neplatná.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jímž oponuje závěru, podle něhož

„chybějící zlomek před vymezením vlastnického podílu k předmětu koupě“

ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě z 20. 4. 2012 způsobuje její neplatnost z důvodu neurčitosti ( , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz /, dále jen „obč. zák.“). Předmět převodu byl skutečně specifikován chybně, neboť u pozemku měl být správně uveden spoluvlastnický podíl ve výši 10/12 z 6194/440448, který se váže k bytové jednotce, a v případě podílu nebytové jednotky měl být správně uveden spoluvlastnický podíl na pozemku o velikosti 10/12 z 6194/438448 x 2000/440448. Smluvním stranám bylo od počátku zřejmé, že předmětem převodu bude byt nacházející se v domě postaveném na parcelách, včetně spoluvlastnických podílů na společných částech budovy, na pozemcích, a spoluvlastnického podílu nebytové jednotky. Soudy podle dovolatelky nezohlednily to, že smlouva o budoucí smlouvě kupní není u, na jejímž základě měl být povolen vklad práva do katastru nemovitostí. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 , čl. II bod 2 , čl. II bod 2 , dále jen „ “).

Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ( , ); otázku platnosti smlouvy o budoucí smlouvě kupní posoudil v rozporu s tím, co je uvedeno níže.

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

Podle ustanovení § 37 odst. 3 obč. zák. není právní úkon neplatný pro chyby v psaní a počtech, je-li jeho význam nepochybný.

Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel – zejména – z toho, že smlouvou o rezervaci nemovitosti z 5. 4. 2012 se žalovaná (zprostředkovatelka) zavázala „vyvíjet činnost směřující k tomu, aby zájemce měl možnost uzavřít jako kupující kupní smlouvu nebo budoucí kupní smlouvu,“ kterou měla žalovaná na své náklady vypracovat, a žalobce (zájemce) se zavázal uhradit provizi (52.500 Kč), na niž vznikne žalované právo podpisem zprostředkovávané smlouvy, tj. smlouvy o převodu bytové jednotky [„nacházející se v domě postaveném na pozemcích, a s tím souvisejícího spoluvlastnického podílu ve výši 6194/440448 na společných částech domu na pozemcích, jakož i spoluvlastnického podílu na jednotce, dílna nebo provozovna, ve výši 6194/438448, a s tím souvisejícího spoluvlastnického podílu ve výši 6194/438448 x 2000/440448 na společných částech domu a na pozemcích, to vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro J. kraj, katastrální pracoviště B.-m., obec B., část obce B., k. ú. B.“ (dále jen „bytová jednotka“)]. Do 31. 5. 2012 se žalovaná zavázala nenabízet bytovou jednotku jiným zájemcům s tím, že rezervační zálohu ve výši 52.500 Kč, kterou žalobce zaplatil v hotovosti 5. 4. 2012, započítá na úhradu provize, bude-li podepsána zprostředkovávaná smlouva. Nebude-li – bez zavinění žalobce – zprostředkovávaná smlouva uzavřena, vrátí žalovaná „do pěti (5) pracovních dnů“ uhrazenou část zálohy nebo zálohu v plné výši žalobci. Smlouvou o budoucí kupní smlouvě z 20. 4. 2012 se žalobce (budoucí kupující) a J. V. (budoucí prodávající) dohodli, že uzavřou kupní smlouvu, jejímž předmětem bude shora specifikovaná bytová jednotka. V obou smlouvách byl předmět (budoucího) převodu zčásti označen nesprávně, tj. v rozporu s tím, co vyplývá z listin katastru nemovitostí; spoluvlastnický podíl pozemku, zapsaného na listu vlastnictví činil 15485/1315344 a výše spoluvlastnického podílu budovy, zapsané na listu vlastnictví, činila 3097/219224.

Právní úkon je ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. nesrozumitelný tehdy, jestliže z hlediska způsobu jeho vyjádření nelze stanovit, jaká vůle v něm byla (měla být) projevena; je-li projev vůle sice srozumitelný, avšak není zřejmý jeho věcný obsah a není tedy možné (objektivně posuzováno) jednoznačně stanovit, co má být předmětem právního úkonu, jde o právní úkon neurčitý. Vznikne-li pochybnost o právním úkonu z hlediska jeho určitosti a srozumitelnosti, je třeba se pokusit pomocí jeho výkladu o odstranění takové nejasnosti; právní úkon lze považovat za neurčitý nebo nesrozumitelný, jen jestliže ani pomocí výkladu projevu vůle nelze stanovit, co v něm je obsaženo (§ 35 odst. 2, 3 obč. zák.). Výklad právního úkonu přitom může směřovat jen k objasnění toho, co v něm bylo projeveno, a pomocí výkladu právního úkonu není dovoleno měnit smysl a obsah jinak jasného právního úkonu. Jde-li o výslovný právní úkon, je třeba v označení předmětu právního úkonu rozlišovat, zda vada spočívá jen v jeho nepřesné nebo neúplné identifikaci, kterou lze odstranit postupem podle § 35 odst. 2 obč. zák., nebo zda jde o takový nedostatek, který ani podle použitého jazykového vyjádření, ani podle vůle účastníků právního úkonu, nemůže učinit jednoznačným, jakého předmětu se týká (např. z důvodu jeho záměny za jiný předmět). Také v případě y, která má být podkladem pro zápis do katastru nemovitostí (a takovou smlouva o budoucí smlouvě kupní z 20. 4. 2012 není /viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2000, sp. zn. ), nezpůsobuje bez dalšího neurčitost nebo nesrozumitelnost právního úkonu, není-li převáděná věc označena v souladu se zákonem. Jde-li o právní úkon, pro který je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná forma (tak jako v případě smlouvy o smlouvě budoucí kupní z 20. 4. 2012), musí být určitost projevu vůle dána obsahem y, na níž je tento projev vůle zaznamenán. Nestačí, že účastníkům právního vztahu je jasné, co je předmětem smlouvy, není-li to seznatelné z jejího textu; určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodně pochybnosti o jeho obsahu ani u osob, které nejsou účastníky daného smluvního vztahu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 1996, sp. zn. , ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. , ze dne 21. 4. 2010, sp. zn. , ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. , ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. ).

Není pochyb o tom, že smlouva o smlouvě budoucí musí pod sankcí neplatnosti obsahovat ujednání o podstatných náležitostech budoucí smlouvy, tj. v projednávaném případě smlouvy o převodu vlastnictví bytové jednotky podle , kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony /zákon o vlastnictví bytů/, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „ “), a to v rozsahu, který je podmíněn tím, zda jde o jednotku již existující nebo o jednotku, která teprve vznikne na základě prohlášení vlastníka budovy (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2000, sp. zn. , ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. , ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. , ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. , ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. ).

V dané věci je podstatné to, že smlouva o budoucí kupní smlouvě z 20. 4. 2012 náležitosti předepsané ustanovením obsahovala, ovšem – pokud jde o výši spoluvlastnického podílu pozemku, spoluvlastnického podílu budovy a čísla příslušného listu vlastnictví – chybně. Co mělo být předmětem budoucího převodu, nevzbuzovalo žádné pochybnosti nejen ve vztahu mezi smluvními stranami, ale ani navenek. Za této situace lze uzavřít, že uvedené pochybení neplatnost smlouvy o budoucí kupní smlouvě nezpůsobuje ( obč. zák.).

Jelikož napadené rozhodnutí je v řešení dovoláním otevřené otázky v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a dovolací důvod podle byl uplatněn důvodně, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu podle zrušil; zrušeno bylo i rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť kasační důvody se vztahují i na něj ( , věta druhá, ).

Nad rámec uvedeného dovolací soud připomíná, že závazek z bezdůvodného obohacení vzniká jen v případě, že mezi účastníky neexistuje jiný právní vztah, v jehož rámci zvláštní právní norma ukládá povinnost, která směřuje ke stejnému cíli, a že o bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 a násl. obč. zák. nejde, je-li povinnost plnit dána na základě jiného ustanovení zákona nebo je-li založena smluvně (zde článkem II bodem 5 smlouvy o rezervaci nemovitosti z 5. 4. 2012).

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu ( , věta první, ).

O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí ( , věta druhá, ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. dubna 2018

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu