Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 5884/2017

-192

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně České spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45 24 47 82, proti žalovanému Z. F., zastoupenému Mgr. Lucií Helebrantovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Římská 2575/31, PSČ 120 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. února 2017, č. j. -140, takto:

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. února 2017, č. j. -140, k odvolání žalovaného potvrdil rozsudek ze dne 13. července 2015, č. j. -74, jímž Krajský soud v Českých Budějovicích ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 27. června 2013, č. j. -9, kterým uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1.459.332,- Kč s 6% úrokem od 10. května 2013 do zaplacení, směnečnou odměnu 4.864,- Kč a náhradu nákladů řízení.

Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku o rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , (dále jen „ “), Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení

Učinil tak proto, že:

1) Námitka, podle níž soud prvního stupně věc nesprávně (v rozporu s ustanovením ) projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, v důsledku čehož mu byla odňata možnost jednat před soudem, nevystihuje způsobilý dovolací důvod ( ); jejím prostřednictvím dovolatel uplatňuje tzv. zmatečnostní vadu řízení ve smyslu ustanovení , k jejímuž prověření slouží žaloba pro zmatečnost (srov. shodně nad. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. , ze dne 2. června 2014, sp. zn. nebo ze dne 30. června 2016, sp. zn. a ze dne 3. května 2017 sp. zn. .

2) Důkazní břemeno k prokázání kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, tj. námitek majících původ v mimosměnečných vztazích účastníků, tíží žalovaného směnečného dlužníka [srov. v judikatuře Nejvyššího soudu rozsudek ze dne 2. března 1999, sp. zn. , uveřejněný v časopise soudní judikatura č. 8, ročník 1999, pod číslem 84, jakož rozsudek ze dne 29. dubna 2008, sp. zn. a důvody usnesení ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

Jinými slovy založil-li žalovaný obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu na námitkách nesprávného vyplnění blankosměnky v údaji směnečné sumy, je na něm, aby ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu uvedl, jaká směnečná suma měla být správně do blankosměnky doplněna a opodstatněnost takových námitek i prokázal.

Potud srov. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sp. zn. , podle nichž důkazní břemeno ohledně namítaného nesprávného (neoprávněného) vyplnění blankosměnky nese žalovaný

Argumentace výší dluhu (viz námitkové tvrzení o tom, že zesplatněný dluh z titulu kauzální pohledávky činil „jen“ 192.601,40 Kč) je právně nevýznamná již proto, že šlo o výši dluhu dle oznámení věřitele z listopadu 2011; zmíněný údaj tak neměl vypovídací hodnotu ohledně správnosti výše směnečné sumy (potažmo výše směnkou zajištěné pohledávky) k datu splatnosti směnky (10. května 2013).

Výhrada založená na tvrzení o „zlé víře“ (srov. ustanovení č. I. , zákona směnečného a šekového) je irelevantní již proto, že žalobkyně je první majitelkou směnky, přičemž ani soudy nižších stupňů neměly pochybnosti o tom, že žalovaný má k dispozici námitky nesprávného vyplnění blankosměnky.

3) Vyplňovací právo (jež opravňuje majitele y doplnit do blankosměnky chybějící náležitosti a dovršit tak přeměnu pouhého zárodku směnky na směnku úplnou) vzniká dohodou (smlouvou), uzavřenou mezi osobou podepsanou na blankosměnce a osobou, které byla blankosměnka vydána (tj. majitelem y). Tímto ujednáním je vymezen obsah vyplňovacího práva (tj. určeno, kdy a jakým způsobem může jeho nositel chybějící údaje do blankosměnky doplnit). Dohoda nemusí mít písemnou formu (postačí, je-li uzavřena ústně, případně jen konkludentně) a její obsah může být zachycen i jen v jednostranném prohlášení, které pak slouží jako doklad o udělení vyplňovacího práva (k tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 2009, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 19/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Podepíše-li směnečný rukojmí smlouvu o vyplňovacím právu (uzavřenou mezi remitentem a výstavcem) jako statutární orgán výstavce (a nedošlo-li v takovém případě mezi remitentem a směnečným rukojmím k jiné dohodě), nelze mít žádné pochybnosti o tom, že pravidla pro doplnění blankosměnky sjednaná výstavcem směnky se budou vztahovat i na směnečného rukojmího. K tomu srov. obdobně též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2009, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 39/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

O tom, že žalovaný podepsal směnku (i smlouvu o kontokorentním úvěru č. 206321379/0800, ze které vznikla směnkou zajištěná pohledávka) jménem výstavce (TDS group s. r. o.) jako jeho jednatel i jako směnečný rukojmí, rovněž pochybnosti nejsou.

K možnosti zajistit blankosměnkou (též) budoucí pohledávku srov. též důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2015, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 103/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

4) K otázce, zda ustanovení , (dále jen „o. z.“), lze aplikovat i na vztahy vzniklé před 1. lednem 2014, se Nejvyšší soud vyjádřil již v rozsudku ze dne 16. června 2015, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 4/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Přitom uzavřel, že zmíněné ustanovení nelze vykládat způsobem, který by umožňoval pravou zpětnou účinnost ustanovení až 14 o. z. na dříve (do 31. prosince 2013) vzniklé právní vztahy (poměry). Srov. též např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. února 2016, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 33/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 24. srpna 2016, sp. zn. ).

Konečně Nejvyšší soud nemá ani žádné pochybnosti o určitosti (a platnosti) ujednání o důvodu vystavení blankosměnky, včetně dohody o jejím vyplnění, jak jsou obsaženy v bodě VI. smlouvy o kontokorentním úvěru (viz zásady určené v ustanoveních , , a , obchodního zákoníku, a formulované např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. , jakož i v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2015, sp. zn. ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. března 2018

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu