Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Nd 359/2017

-19

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyněMETRANS Rail s. r. o., se sídlem v Praze 10, Podleská 926, PSČ 104 00, identifikační číslo osoby 26 36 14 85, proti žalovanému INTERMODAL TERMINAL RZEPIN Sp. z o. o., se sídlem v Polské republice, Rzepin, ul. Slubicka 27A, 69-110, KRS 347939, NIP 9291822495, REGON 080407104, o zaplacení částky 35.625,- EUR s příslušenstvím, o určení místní příslušnosti soudu, takto:

Odůvodnění:

Podáním ze dne 26. září 2017 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 35.625,- EUR s příslušenstvím z titulu nezaplacené úplaty za dočasné užívání movité věci (lokomotivy tov. zn. B.) na základě podnájemní smlouvy ze dne 23. listopadu 2016, č. U-11.01.

Současně podáním ze dne 26. září 2017, doručeným Nejvyššímu soudu 5. října 2017, žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud určil, který soud věc projedná a rozhodne ( , - dále jen „ “),

V odůvodnění návrhu na určení místní příslušnosti uvedla, že v čl. 17, bodu 17.5 podnájemní smlouvy si smluvní strany ujednaly, že „tato smlouva, stejně jako související mimosmluvní povinnosti, se řídí právem České republiky. Zároveň byla sjednána též pravomoc soudů České republiky projednat a rozhodnout veškeré spory, vyplývající z předmětné podnájemní smlouvy, přičemž jako místně příslušné k projednání sporů z podnájemní smlouvy byly označeny soudy v městě Praha.“

V podnájemní smlouvě tak smluvní strany „sjednaly a založily pravomoc soudů České republiky ve smyslu čl. 25 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), aniž by současně určily místní příslušnost konkrétního soudu prvního stupně“.

Podle ustanovení , jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů věc rozhodnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Před aplikováním , o mezinárodním právu soukromém, je třeba přihlédnout k úpravě obsažené v normách práva Evropské unie, které mají aplikační přednost před právem členských států.

Vzhledem k tomu, že návrh na určení příslušnosti byl Nejvyššímu soudu doručen dne 5. října 2017, postupoval Nejvyšší soud podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), dále jen „nařízení Brusel I bis“ (srov. nařízení Brusel I bis, podle něhož se toto nařízení vztahuje pouze na řízení zahájená, na veřejné y formálně vyhotovené nebo registrované a na soudní smíry schválené či uzavřené ke dni 10. října 2015 nebo po něm).

Podle čl. 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis, bez ohledu na bydliště stran, dohodnou-li se tyto strany, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu, pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná. Tato dohoda o příslušnosti musí být uzavřena:

a) písemně nebo ústně s písemným potvrzením;

b) ve formě, která odpovídá zvyklostem zavedeným mezi těmito stranami, nebo

c) v mezinárodním obchodě ve formě, která odpovídá obchodním zvyklostem, které strany znaly nebo musely znát a které strany smluv tohoto druhu v daném odvětví obchodu obecně znají a pravidelně se jimi řídí.

Z podnájemní smlouvy předložené žalobkyní Nejvyšší soud zjistil, že podle čl. 17, bodu 17.5 „se tato smlouva a rovněž z ní vyplývající mimosmluvní povinnosti řídí právem České republiky. Místem soudní příslušnosti pro všechny spory z této smlouvy je P.“.

Vzhledem k tomu, že ve věci není dána výlučná příslušnost soudů podle čl. 24 nařízení Brusel I bis, a strany si sjednaly mezinárodní příslušnost českých soudů postupem předvídaným v čl. 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis, Nejvyšší soud uzavřel, že mezinárodní příslušnost soudů České republiky je dána.

Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou místní příslušnosti konkrétního soudu v České republice.

Podle ustanovení je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.

Podle ustanovení je obecným soudem právnické osoby okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.

Podle ustanovení proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek (odstavec 2). Proti zahraniční osobě podat žalobu (návrh na zahájení řízení) i u soudu, v jehož obvodu je v České republice umístěn její závod nebo organizační složka jejího závodu (odstavec 3).

Žalovaná je právnická osoba se sídlem v Polské republice, z obsahu spisu ani z jiných okolností neplyne, že by v České republice byl umístěn její závod nebo organizační složka závodu nebo že by v České republice měla majetek.

Z výše uvedeného je zřejmé, že jsou naplněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle

Proto Nejvyšší soud určil, že žalobu projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 10, v jehož obvodu se nachází sídlo žalobkyně.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. března 2018

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu