Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1890/2016

-195

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Gemmela v exekuční věci oprávněného P. B., zastoupeného Mgr. Lenkou Šebestovou, advokátkou, se sídlem v Jablonci nad Nisou, Podhorská 376/21, PSČ 466 01, proti povinnému J. Z., za účasti bývalé manželky povinného L. P., zastoupené JUDr. Daliborem Kalcso, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Resslova 956/13, PSČ 500 02, pro vymožení částky 550.000 Kč s příslušenstvím, o zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , a u soudního exekutora JUDr. Kamila Součka, Exekutorský úřad Náchod, pod sp. zn. 083 EX 303/12, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. října 2015, č. j. -161, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Oprávněný

je povinen

zaplatit L. P. na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.715,50 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

[1] Exekučním návrhem ze dne 30. dubna 2012, podaným u soudního exekutora JUDr. Kamila Součka, Exekutorský úřad Náchod (dále jen „soudní exekutor“), se oprávněný (P. B.) domáhal pověření a nařízení exekuce vůči povinnému (J. Z.) pro uspokojení pohledávky ve výši 550.000 Kč s příslušenstvím.

[2] Jako exekuční titul uplatnil oprávněný pravomocný a vykonatelný směnečný platební rozkaz ze dne 7. března 2012, č. j. -10, jímž Krajský soud v Hradci Králové uložil povinnému (žalovanému) zaplatit oprávněnému (žalobci) do 3 dnů od doručení směnečného platebního rozkazu směnečný peníz ve výši 550.000 Kč s 6% úrokem za dobu od 30. března 2010 do zaplacení, odměnu ve výši 1.833 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 27.590 Kč.

[3] Dne 4. května 2012 požádal soudní exekutor Okresní soud v Hradci Králové (dále jen „okresní soud“ nebo „exekuční soud“) o pověření k provedení exekuce.

[4] Usnesením ze dne 10. května 2012, č. j. -8, exekuční soud:

1/ Nařídil exekuci podle označeného exekučního titulu pro tam uvedené částky (bod I. výroku).

2/ Provedením exekuce pověřil soudního exekutora (bod II. výroku).

[5] Insolvenčním návrhem povinného bylo u Krajského soudu v Hradci Králové (dále též jen „insolvenční soud“) dne 21. listopadu 2012 zahájeno pod sp. zn. insolvenční řízení na majetek povinného. Zahájení insolvenčního řízení na majetek povinného oznámil insolvenční soud vyhláškou ze dne 21. listopadu 2012, č. j. -2, zveřejněnou v insolvenčním rejstříku téhož dne v 8.36 hodin.

[6] Usnesením ze dne 21. ledna 2013, č. j. -11, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne v 14.47 hodin, zjistil insolvenční soud úpadek povinného (bod I. výroku), insolvenční správkyní povinného ustanovil JUDr. Šárku Veskovou (dále jen „Š. V.“) [bod II. výroku] a povolil řešení úpadku dlužníka oddlužením (bod III. výroku).

[7] Usnesením ze dne 21. března 2013, č. j. -9, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne v 15.06 hodin, insolvenční soud neschválil oddlužení dlužníka (bod I. výroku) a prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod II. výroku).

[8] Exekučním příkazem ze dne 22. října 2013, č. j. 083 EX 303/12-20 (dále jen „exekuční příkaz“), rozhodl soudní exekutor o provedení exekuce přikázáním pohledávek bývalé manželky povinného L. P. (dále jen „L. P.“) za Š. V., vzniklých na základě vypořádání zaniklého společného jmění manželů dle rozsudku okresního soudu ze dne 30. května 2013, č. j. -133.

[9] Podáním datovaným 8. listopadu 2013, doručeným soudnímu exekutorovi 12. listopadu 2013 (č. l. 21 spisu soudního exekutora), se L. P. domáhala zastavení exekuce v rozsahu předmětného exekučního příkazu.

[10] Usnesením ze dne 28. ledna 2014, č. j. -30, které nabylo právní moci dne 11. března 2014, exekuční soud návrh L. P. na částečné zastavení exekuce zamítl.

[11] Podáním datovaným 28. ledna 2015 (č. l. 97-98) se L. P. opět domáhala zastavení exekuce v rozsahu předmětného exekučního příkazu.

[12] Usnesením ze dne 23. března 2015, č. j. -104, vyhověl exekuční soud návrhu L. P. na částečné zastavení exekuce v rozsahu předmětného exekučního příkazu.

[13]Exekuční soud – vycházeje z ustanovení a 3, , , odst. 4 a , (dále též jen „ “), a z ustanovení , a , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu), a o změně dalších zákonů – dospěl k závěru, že exekuce prováděná na majetek L. P. podle předmětného exekučního příkazu je nepřípustná, k čemuž dále formuloval následující závěry:

[14] Případy podřaditelné ustanovení jsou těmi, pro které je na místě mít nařízený výkon rozhodnutí či exekuci za nepřípustné; typicky se pojí s vadami exekučního titulu (nezpůsobují-li jeho materiální nevykonatelnost zakládající důvod k zastavení výkonu rozhodnutí dle ), s pochybeními při nařízení či provádění exekuce (zejména při dodatečně zjištěném nedostatku podmínek exekučního řízení), případně se specifickým jednáním povinného, způsobí-li např. započtením zánik vymáhané pohledávky před vydáním vykonávaného rozhodnutí.

[15] Ustanovení , doplněné do novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2013 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, není v dané věci použitelné vzhledem k přechodným ustanovením obsaženým v zákoně č. Exekuce prováděná v této věci podle novelizovaných ustanovení je proto nepřípustná.

[16] K odvolání oprávněného Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 8. října 2015, č. j. -161, potvrdil usnesení exekučního soudu.

[17] Odvolací soud především uvedl, že kdyby exekuční soud poté, co již pravomocně zamítl návrh L. P. na částečné zastavení exekuce, znovu meritorně rozhodl o stejném návrhu opřeném o týž právní důvod, nerespektoval by v rozporu s ustanovením ( ) závaznost vlastního pravomocného usnesení. O takový případ však nešlo, když L. P. uplatnila v návrhu ze dne 28. ledna 2015 jiný důvod, než který vycházel z jejího předchozího (pravomocně zamítnutého) návrhu na částečné zastavení exekuce.

[18] Odvolací soud dále poukázal na to, že jedním z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení je – ve smyslu , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) – nemožnost provedení exekuce postihující majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek náležející do majetkové podstaty. Soudní exekutor tak měl ve smyslu ustanovení exekučního řádu zachovat v exekučním řízení procesní klid a nečinit žádné úkony, jimiž se provádí exekuce. Jestliže přesto exekučním příkazem nařídil provedení exekuce postižením pohledávky L. P., pak konal v rozporu s ustanovením exekučního řádu (ve vazbě na ustanovení ). Provádění exekuce by za daného stavu bylo nepřípustné, proto bylo správné exekuci v tomto rozsahu zastavit ( , exekučního řádu).

[19] Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (potud, že částečnému zastavení exekuce bránila překážka věci pravomocně rozhodnuté), jakož i právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena [otázky možnosti soudního exekutora vydat dle exekučního řádu exekuční příkaz na majetek (bývalé) manželky povinného].

[20] Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby řízení (o návrhu na částečné zastavení exekuce) zastavil podle V dovolání pak snáší argumenty ve prospěch závěru, že rozhodnutí o dalším návrhu L. P. na částečné zastavení exekuce bránila překážka věci pravomocně rozhodnuté a řízení je tedy postiženo zmatečností ve smyslu ustanovení , a že šlo o návrh opožděný, jakož i argumenty ve prospěch závěru, že účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení na majetek povinného ve smyslu ustanovení nebránily postižení majetku (bývalé) manželky povinného (L. P.) v exekučním řízení vedeném na majetek povinného předmětným exekučním příkazem.

[21] L. P. ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, případně zamítnout, majíc napadené usnesení za správné.

[22] Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

[23] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2

[24] Námitkou, podle které částečnému zastavení exekuce bránila překážka věci pravomocně rozhodnuté, dovolatel vystihuje (jak plyne i z odkazu na v dovolání) tzv. zmatečnostní vadu řízení ve smyslu ustanovení Taková vada ale není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se prosazují i v režimu ve znění účinném od 1. ledna 2013, jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (usnesení jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).

[25] K otázce, zda poté, co nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení na majetek povinného, lze v exekučním řízení vedeném na majetek povinného pokračovat tak, že soudní exekutor vydá exekuční příkaz, jímž postihne majetek (bývalé) manželky povinného (jež se účastní exekučního řízení v režimu ), se Nejvyšší soud vyslovil již v důvodech rozsudku ze dne 28. ledna 2016, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 25/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Tam vysvětlil, že závěr, že věřitelé mohou vymáhat své pohledávky po manželce insolvenčního dlužníka v exekučním řízení, je opodstatněn pouze tam, kde jako povinná bude v exekučním řízení vystupovat přímo manželka insolvenčního dlužníka, nikoli v exekučním řízení, v němž byl povinným insolvenční dlužník, vůči němuž poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, bránila (brání) dalšímu provádění exekuce (včetně možných postihů majetku manželky povinného) úprava obsažená v . Možnost zastavit (částečně zastavit) exekuci za trvání účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení na majetek povinného pak potvrzují závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2016, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 56/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[26] O nákladech dovolacího řízení mezi oprávněným a L. P. (jíž se dovolání týká) rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a Dovolání oprávněného bylo odmítnuto, čímž L. P. vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 1. března 2016) určené podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.

[27] Advokátu L. P. přísluší za tento úkon právní služby mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny dle § 11 odst. 2 písm. e/ advokátního tarifu. Mimosmluvní odměna pak byla určena z exekučně vymáhané částky (550.000 Kč) bez započtení příslušenství (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu) v souladu s ustanovením § 7 bodu 6. advokátního tarifu částkou 10.500 Kč, z čehož jedné polovině odpovídá částka 5.250 Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle advokátního tarifu ve výši 300 Kč a s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1.165,50 Kč ( ) tak dovolací soud přiznal L. P. k tíži oprávněného celkem částku 6.715,50 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).

V Brně dne 11. dubna 2018

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu