Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 265/2018

7 Tdo 265/2018-40

U S N E S E N Í

V. S.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. S.

odmítá

.

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 7. 11. 2016, sp. zn. , byl obviněný V. S. uznán vinným pokusem zločinu podvodu podle tr. zákoníku, , 5 písm. a) tr. zákoníku, zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle tr. zákoníku a pokusem zločinu padělání a pozměnění veřejné y podle , 3 písm. c) tr. zákoníku (bez uvedení tr. zákoníku). Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle tr. zákoníku, tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na šest let, pro jehož výkon byl podle tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Skutek spočíval podle zjištění Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře v podstatě v tom, že obviněný dne 4. 12. 2015 v 9,33 hodin v Č. B., N., v pobočce Komerční banky, a.s., po předložení padělaného občanského průkazu na jméno K. K., opatřeného fotografií obviněného, vědomě použil padělaný příkaz k úhradě, jímž požadoval převod finančních prostředků ve výši 9 600 000 Kč z účtu K. K. na účet společnosti Petrol Oil SE vedený u Expobank CZ, a.s., avšak k tomuto převodu nedošlo v důsledku zásahu pracovníků Komerční banky, a.s., kteří přivolali policii.

O odvolání, které podal obviněný proti výroku o vině a trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. . Podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný nově odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let s tím, že pro výkon tohoto trestu byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.

Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze. Tento rozsudek napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve vztahu ke všem trestným činům namítl nedostatek subjektivní stránky, což vyvozoval z toho, že jednal na příkaz jiné osoby, která využila jeho zranitelnosti, zdravotního stavu a vážné rodinné situace. Své jednání označil za jednání ve skutkovém omylu podle § 18 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Uvedl, že mu bylo sděleno, že jedná na základě plné moci z pozice účetního za pověřenou osobu, jejíž identifikaci si neověřil, a že na účtu je částka 490 000 Kč. Zdůraznil, že příkaz k úhradě nevyplnil ani nepodepsal a že se nijak nepodílel na zajištění či výrobě padělaného občanského průkazu. Vytkl, že soudy neprovedly jím navrhované důkazy, které by nutně vedly k jiným závěrům o jeho vině, konkrétně k posouzení skutku podle ustanovení § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, resp. podle ustanovení § 219 tr. zákoníku. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že považuje dovolání za zjevně neopodstatněné, a navrhl, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření státního zástupce bylo předloženo obhájkyni k případné replice, ale obhájkyně na ně nereagovala.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu. Takovou škodou se podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku rozumí škoda dosahující nejméně částky 5 000 000 Kč.

Zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo padělaný platební prostředek použije jako pravý.

Zločinu padělání a pozměnění veřejné y podle , 3 písm. c) tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo padělanou veřejnou u užije jako pravou, způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu.

Pokusem je podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.

Posuzovaný skutek evidentně vykazuje znaky pokusu zločinu podvodu podle tr. zákoníku, , 5 písm. a) tr. zákoníku, znaky zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle tr. zákoníku a znaky pokusu zločinu padělání a pozměnění veřejné y podle tr. zákoníku, , 3 písm. c) tr. zákoníku, a to i z hlediska subjektivní stránky, která spočívá v úmyslném zavinění pachatele.

Úmysl obviněného ve vztahu ke všem třem trestným činům jasně vyplývá ze způsobu jeho jednání a z povahy prostředků, které při něm použil. Okolnost, že obviněný v bance prokazoval svou totožnost občanským průkazem, který sice byl opatřen jeho fotografií, avšak nikoli jeho jménem, jasně ukazuje na to, že i ze subjektivního hlediska obviněného se tento občanský průkaz jako veřejná nutně jevil jako padělek. Ze subjektivního hlediska obviněného bylo v návaznosti na to snadno seznatelné, že pokud s použitím padělaného občanského průkazu předkládá bance příkaz k úhradě částky 9 600 000 Kč, je i tento platební prostředek padělkem v tom smyslu, že ho ve skutečnosti nevydala osoba oprávněná nakládat s účtem, z něhož měla být uvedená částka převedena na jiný účet. Jestliže se obviněný za popsaného stavu vydával za osobu oprávněnou nakládat s účtem, z něhož měla být na jiný účet převedena částka 9 600 000 Kč, je logické, že jeho úmyslem byla zahrnuta i neoprávněnost požadované dispozice a vznik škody v této výši. Obviněný znal tuto výši, neboť postřehl, že se mírně liší od částky 9 500 000 Kč uvedené na ě, jejímž účelem bylo deklarovat důvod převodu a která byla rovněž fingovaná, přičemž rozdíl ve výši 100 000 Kč mu byl vysvětlen jako jeho odměna. Vzhledem k tomu, že obviněný předložil bance padělaný platební příkaz na částku 9 600 000 Kč, sotva tak mohl činit s představou, že na účtu je jen částka v namítané výši 490 000 Kč. Námitky obviněného týkající se nátlaku, pod jehož vlivem jednal, jsou neslučitelné se zjištěními, která se týkají příchodu obviněného do těsné blízkosti banky v doprovodu společníka, s nímž byl v očividné shodě. Veškeré skutkové okolnosti významné z hlediska naplnění zákonných znaků všech tří trestných činů byly obviněnému známy a obviněný ohledně nich nemohl být v žádném skutkovém omylu, který by vylučoval jeho úmyslné zavinění ( tr. zákoníku) nebo odůvodňoval mírnější právní kvalifikaci ( tr. zákoníku).

Pokud obviněný namítal, že nevyplnil a nepodepsal předmětný příkaz k úhradě a že nezhotovil padělek předmětného občanského průkazu, pak se jeho námitky míjejí s výrokem o vině, jímž byl uznán vinným tím, že „padělaný platební prostředek použil jako pravý“ ( alinea druhá tr. zákoníku) a že „padělanou veřejnou u užil jako pravou“ ( alinea první tr. zákoníku). Při tomto právním posouzení jsou námitky obviněného bez významu.

Z okolností posuzované věci je zřejmé, že obviněný jednal v součinnosti s další osobou, případně osobami, avšak to nic nemění na jeho úmyslném zavinění ani na správnosti právního posouzení skutku, jak je vyjádřeno ve výroku o vině. Výrok o vině obviněného je podložen dostatkem relevantních skutkových zjištění a nevyžadoval žádné další dokazování. Pokud soudy nevyhověly návrhům obviněného na provedení dalších důkazů, měly pro to přijatelný důvod, neboť tyto návrhy směřovaly v podstatě ke zjištěním týkajícím se participace dalších osob na činu, ale rozhodně nemohly nic změnit na právní kvalifikaci jeho jednání. Zejména nepřicházelo v úvahu posoudit jeho jednání jen jako pomoc podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný – byť v rámci součinnosti s další osobou, resp. osobami – totiž svým jednáním naplňoval alespoň zčásti zákonné znaky trestných činů, resp. jejich pokusu, a jeho jednání proto nemohlo být posouzeno jako pouhé účastenství (§ 24 odst. 1 tr. zákoníku), ale muselo být posouzeno jako pachatelství (§ 22 odst. 1 tr. zákoníku), příp. jako spolupachatelství (§ 23 tr. zákoníku). Namítaná možnost posoudit skutek podle § 219 tr. zákoníku, tj. podle ustanovení o trestném činu zatajení věci, nemá žádný relevantní vztah ke zjištěnému skutkovému stavu.

Jinak Nejvyšší soud odkazuje na podrobné a vyčerpávající odůvodnění rozsudků obou soudů, zejména rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, v nichž se soudy přesvědčivě vypořádaly se všemi námitkami, které obviněný uplatnil v rámci své obhajoby a znovu opakoval v dovolání.

Výrok o vině obviněného je evidentně v souladu se zákonem. Napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, jímž byl výrok o vině ponechán nedotčen, není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í

: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. března 2018

JUDr. Petr Hrachovec

předseda senátu