Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 6040/2017-370

-370

U S N E S E N Í

M. K.

, b)

P. K.

, a c)

J. K.

, všech zastoupených JUDr. Hanou Stavařovou, advokátkou se sídlem v Opavě, Veleslavínova 371/19, za účasti 1.

OKD, a.s.

, IČ 268 63 154, se sídlem v Karviné-Dolech, Stonavská 2179, zastoupené JUDr. Vladimírem Jirouskem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Preslova 361/9, 2.

České republiky – Státního pozemkového úřadu

, IČ 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, a 3.

DIAMO, státního podniku

, IČ 000 02 739, se sídlem ve Stráži pod Ralskem, Máchova 201, s adresou pro doručování: DIAMO, státní podnik, odštěpný závod ODRA, Ostrava-Vítkovice, Sirotčí 1145/7,

o nahrazení rozhodnutí správního orgánu

, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , , o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. března 2017, č. j. -342, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobci

jsou povinni

zaplatit první účastnici na nákladech dovolacího řízení částku 4.114 Kč k rukám advokáta JUDr. Vladimíra Jirouska do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Ve vztahu mezi žalobci a zbylými účastníky

nemá

žádný z nich

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 10. 2016, č. j. , -310, zamítl žádost právního předchůdce žalobců podle v rozsahu týkajícím se nemovitostí v k. ú. S., obci O., části parc. o výměře 7.550 m

2

a části parc. o výměře 555 m

2

(výrok I.), čímž nahradil blíže identifikovaná správní rozhodnutí (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III.) i státu (výrok IV.). Opíraje se mimo jiné o rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Ústředního pozemkového úřadu ze dne 23. 1. 2007, č. j. 25865/06-17170, potvrzené rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 25. 5. 2007, č. j. 14986/2007-10000, podle něhož se na shora uvedené pozemky nevztahuje , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), a poukazuje na rozhodnutí zvláštního senátu ze dne 15. 6. 2004, sp. zn. Konf 4/2003, ztotožnil se s názorem správního orgánu artikulovaným v přezkoumávaném rozhodnutí a žádost na vydání předmětných pozemků považoval za neoprávněnou, neboť v době jejich přechodu na stát se nejednalo o zemědělské pozemky ve smyslu a zákona o půdě. Nebylo-li však z napadeného rozhodnutí zřejmé přesné umístění dotčených pozemků, resp. jejich částí, nahradil soud rozhodnutí správního orgánu, k čemuž nechal vypracovat geometrický plán, jenž je nedílnou součástí výroku rozsudku.

K odvolání žalobců přezkoumal toto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě, jenž je usnesením ze dne 16. 3. 2017, č. j. -342, zrušil, řízení zastavil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů mezi účastníky (výrok II.) i státu (výrok III.). Odvolací soud s poukazem na shora vzpomínané rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Ústředního pozemkového úřadu potvrzené rozhodnutím ministra zemědělství uvedl, že nejedná-li se o zemědělské pozemky ve smyslu zákona o půdě, nemohly o nich správní orgány rozhodovat, žalobou napadená rozhodnutí pozemkového úřadu i Ústředního pozemkového úřadu proto považoval za nicotná a nemající právní účinky. Neexistují-li tudíž akty, jež by mohly být soudním verdiktem nahrazeny, jde o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pročež odvolací soud v souladu s ustanovením a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastavil.

Proti zmíněnému rozhodnutí brojí dovoláním žalobci, spatřujíce jeho přípustnost ve smyslu v otázce procesního práva (týkající se aplikace ve znění účinném ke dni 12. 9. 1996 ve vztahu k rozhodnutím správních orgánů vydaným po jeho zrušení), jež v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud nebyla řešena. Za nesprávný pokládají postup pozemkového úřadu, neřídil-li se závazným právním názorem vysloveným Krajským soudem v Ostravě (jenž uplatněnou žádost posuzoval jako nárok, na nějž je použitelný) v rozsudku, jímž bylo jeho předchozí správní rozhodnutí zrušeno pro skutkové nedostatky. Odvolacímu soudu pak vytýkají, že vycházel z rozhodnutí Ústředního pozemkového úřadu a ministra zemědělství vydaných v pochybnostech ( zákona o půdě ve znění účinném do 31. 12. 2012), jež je pro nerespektování závazného právního názoru též nutné shledat nicotnými. Z řečených důvodů proto žádají zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení mu věci k dalšímu řízení.

K dovolání žalobců se negativně vyjádřila první účastnice, jež, ztotožňujíc se s náhledem soudu odvolacího, navrhla dovolání zamítnout.

Třetí účastník vyjádřil názor, že na dovolateli předestřené otázce napadené rozhodnutí nespočívá, přičemž i kdyby bylo Nejvyšším soudem shledáno přípustným, považuje je za nedůvodné. Navrhl proto jeho odmítnutí, eventuálně zamítnutí.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dle čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobami k tomu oprávněnými a zastoupenými podle , zabýval jeho přípustností.

Dle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání ovšem za přípustné považovat nelze, poněvadž žalobci vymezují přípustnost svého podání skrze otázku procesního práva vztahující se k aplikaci ve znění účinném ke dni 12. 9. 1996, opomíjejíce přitom, že na jejím vyřešení (jež v judikatuře Nejvyššího soudu postrádají) napadené usnesení odvolacího soudu nezávisí.

Pro rozhodnutí krajského soudu byl v daném případě určující závěr o nicotnosti žalobou napadených rozhodnutí správních orgánů pro nedostatek jejich pravomoci, z čehož dovodil absenci předmětu sporu v aktuálním soudním řízení, jež pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení po zrušení rozsudku soudu prvního stupně zastavil. Ve vztahu k popsanému pro rozhodnutí podstatnému úsudku odvolacího soudu se dovolateli akcentovaná potřeba vyřešení aplikovatelnosti ve znění účinném ke dni 12. 9. 1996 na správní rozhodnutí vydaná po derogaci citovaného ustanovení jeví být irelevantní. Předkládají-li žalobci k posouzení otázku procesního práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí zjevně nespočívá, nemohou jejich námitky založit přípustnost dovolání, neboť se tak domáhají odpovědi, jež by v kontextu řešeného sporu byla ryze teoretickou bez významu pro rozhodnutí ve věci (srovnej zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. , ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. , ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , a ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. , obdobně též ze dne 21. 11. 2014, sp. zn. ).

Proti výše nastíněnému úsudku odvolacího soudu, vycházejícímu ze závěru o nedostatku pravomoci pozemkového úřadu k rozhodnutí ve věci, žalobci ve svém podání adekvátně nebrojí, budují-li svou argumentaci výhradně na výtkách vůči správním rozhodnutím nerespektujícím dle jejich mínění závazný právní názor soudu, jenž dotčené pozemky posuzoval jako zemědělské. Dovolatelé přitom přehlíží, že o charakteru pozemků bylo s jistotou rozhodnuto až po vydání jimi prosazovaného rozsudku Krajského soudu v Ostravě rozhodnutím v intencích zákona o půdě. Vyjadřují-li snad nesouhlas s posouzením kvality (ve smyslu existence) žalobou napadených rozhodnutí, činí tak toliko náznakem bez patřičného provázání s některou z otázek dle při současném zpochybňování rozhodnutí vydaných správními orgány v pochybnostech podle zákona o půdě, jež pokládají rovněž za nicotná. Tato ovšem nejsou předmětem aktuálního řízení. Pro rozhodnutí odvolacího soudu klíčová úvaha tak nutně zůstala stran dovolacího přezkumu, poněvadž se jí Nejvyšší soud, jenž není kompetentní zabývat se důvody v dovolání řádně nepředestřenými (srov. , větu první, o vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody), nemohl blíže věnovat.

Vzhledem k uvedenému je tedy zřejmé, že žalobci nepoukázali na žádnou otázku, pro niž by na jejich dovolání bylo možné pohlížet jako na přípustné ve smyslu , a Nejvyššímu soudu proto nezbylo než dovolání podle odmítnout.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle , věty první, odst. l, , části věty před středníkem, a V dovolacím řízení vznikly účastnici 1. v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které Nejvyšší soud stanovil dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Dle a bodu 5 činí sazba odměny za jeden úkon právní služby (sepsání vyjádření k dovolání) 3.100 Kč, po připočtení paušální náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč podle ustanovení a navýšení o 21 % DPH dle má tedy první účastnice právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 4.114 Kč. Ve vztahu mezi dovolateli a účastníky 2. a 3. pak rozhodl Nejvyšší soud s tím, že žalobci, jejichž dovolání bylo odmítnuto, nemají na náhradu nákladů řízení právo, druhé účastnici v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly a třetí účastník (DIAMO, státní podnik), jenž podal vyjádření k dovolání, nebyl v řízení před dovolacím soudem zastoupen advokátem, přičemž náhradu hotových výdajů nepožadoval.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. 3. 2018

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu