Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Nd 20/2018-169

23 Nd 20/2018-169

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci oprávněného R. M., Z., zastoupeného Mgr. Václavem Petráskem, advokátem, se sídlem ve Zlíně, J. A. Bati 5637, PSČ 760 01, proti povinným 1. M. M., Z., a 2. TM7 resources a.s., se sídlem v Praze – Novém Městě, Opletalova 958/27, PSČ 110 00, IČO 28313623, oběma zastoupenými Mgr. Petrem Olbortem, advokátem, se sídlem ve Zlíně, Nad Vývozem 4828, PSČ 760 05, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 předložil podle ustanovení Sb, (dále jen „ “) Nejvyššímu soudu návrh oprávněného R. M., aby exekuční věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , byla přikázána Okresnímu soudu ve Zlíně.

Navrhovatel svůj návrh odůvodnil tím, že oprávněný, první povinný i manželka prvního povinného mají bydliště ve Zlíně, druhá povinná, jejímž statutárním orgánem, členem správní rady a jediným akcionářem je v jedné osobě první povinný, je nefunkční a nemajetná právnická osoba se zapsaným formálním P.O.BOX sídlem v P., zástupci účastníků jsou ze Z. a tudíž dojíždění do P. je pro všechny zásadně neekonomické.

Povinní s návrhem oprávněného, aby věc byla přikázána Okresnímu soudu ve Zlíně, nesouhlasí. Tento návrh považují za obstrukční jednání ze strany oprávněného, který se brání tomu, aby o návrhu povinných na zastavení exekuce bylo rozhodnuto v krátkém čase.

Podle věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.

Podle věty první o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.

Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Obvodnímu soudu pro Prahu 1) a Okresnímu soudu ve Zlíně, jemuž má být věc přikázána, návrh oprávněného na přikázání věci Okresnímu soudu ve Zlíně z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.

Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení , aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v d, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.

Důvody vhodnosti podle ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, když důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.

V případě projednávané věci navrhovatel svůj návrh na delegaci věci Okresnímu soudu ve Zlíně odůvodňuje ekonomickou výhodností pro účastníky, když tito, jejich zástupci, resp. osoby jednající za druhou povinnou mají bydliště ve Zlíně.

Tuto skutečnost však není v dané věci možno považovat za natolik významnou, aby dostatečně odůvodňovala průlom do zásady zakotvené v d, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. K okolnostem uváděným navrhovatelem je třeba uvést, že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník (resp. účastníci) řízení nemá (nemají) bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu (kterému byla adresována žádost o pověření a nařízení exekuce), případně že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými obtížemi (např. finančními), jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Taktéž požadavek na hospodárnost a rychlost řízení, pokud by bylo konáno u navrhovaného soudu, by v daném případě nebyl splněn s ohledem na skutečnost, že Obvodní soud pro Prahu 1 je s věcí již obeznámen, již provedl řadu procesních úkonů ve věci a vydal několik usnesení, především pak usnesení ze dne 27. září 2017, č. j. -104, kterým odložil exekuci vedenou na základě pověření Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. července 2017, č. j. -31, do doby pravomocného rozhodnutí o návrhu povinných ze dne 15. srpna 2017 na zastavení exekuce, a usnesení ze dne 11. prosince 2017, č. j. -126, kterým odložil exekuci vedenou vůči manželce prvního povinného, A. M., na základě pověření Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. července 2017, č. j. -31, prodejem ve výroku uvedených nemovitých věcí v jejím vlastnictví v rozsahu exekučního příkazu ze dne 10. srpna 2017, č. j. 024 EX 791/17-45, do doby pravomocného rozhodnutí o návrhu povinného č. 1 a povinného č. 2 ze dne 15. srpna 2017 na zastavení exekuce, proti kterému podal oprávněný ve lhůtě odvolání. Nadto je třeba podotknout, že v předmětném exekučním řízení velkou část úkonů provádí pověřený soudní exekutor Mgr. Pavla Fučíková, Exekutorský úřad Ostrava, se sídlem v Ostravě – Mariánských Horách, Slévárenská 410/14, PSČ 709 00. Konečně nelze pominout, že povinní s návrhem oprávněného nesouhlasili.

Nejvyšší soud proto z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu ve Zlíně z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení tomuto soudu nepřikázal.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. února 2018 JUDr. Zdeněk Des předseda senátu