Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 144/2018-852

22 Cdo 144/2018-852

U S N E S E N Í

A. S.

I. S.

, zastoupenému JUDr. Ing. Jaroslavem Hostinským, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2134/126, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. dubna 2017, č. j. -794, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Návrh žalobkyně na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. dubna 2017, č. j. -794,

se zamítá

.

III. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 15 972 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaného JUDr. Ing. Jaroslava Hostinského, advokáta se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2134/126.

Odůvodnění:

Podle věty první , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 2 a čl. II bod 2 části první – dále jen „ “), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 5. 2014, č. j. -601, z věcí, které měli účastníci ve společném jmění manželů (dále také „SJM“), přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně id.

½ domu se všemi souč

ástmi a příslušenstvím, stojícího na pozemku, zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro S. k., Katastrální pracoviště K. na LV pro obec a k. ú. P. (dále jen „předmětný dům“), a věci umístěné v garáži, dílně a skladu předmětného domu, a to 2 kusy kamen zn. Pohoda, pilu elektrickou, pilu motorovou [výrok I. a)], do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal id. ½ předmětného domu, věci, práva a povinnosti vyplývající z živnostenského podnikání žalovaného podnikajícího pod IČO: 11250984 v hodnotě 2 469 000 Kč, věci umístěné v garáži, dílně a skladu předmětného domu, a to svářečku, plynové bomby a žlutý elektrický vozík na lešení, osobní automobil zn. Škoda 120 L, osobní automobil zn. Vaz 2103 [výrok I. b)], uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu na SJM částku 84 500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. až VI.).

K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. 6. 2015, č. j. -714, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

K dovolání žalovaného Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 20. 9. 2016, č. j. -777, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Odvolací soud rozsudkem ze dne 4. 4. 2017, č. j. -794, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že z věcí přináležejících do SJM účastníků přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně věci umístěné v garáži, dílně a skladu předmětného domu, a to 2 kusy kamen zn. Pohoda, pilu elektrickou, pilu motorovou a do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal předmětný dům se všemi součástmi a příslušenstvím a věci umístěné v garáži, dílně a skladu předmětného domu, a to svářečku, plynové bomby a žlutý elektrický vozík na lešení (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu na SJM částku 205 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje za přípustné podle , neboť odvolací soud nerespektoval závazný právní názor dovolacího soudu a „judikaturu tohoto soudu dopadající na tuto věc“. Nesouhlasí s tím, že podnik žalovaného není součástí SJM účastníků, ale jeho výlučným vlastnictvím; k tomuto závěru dospěl odvolací soud bez provádění dokazování. Má za to, že podnik žalovaného nesloužil výlučně k výkonu jeho povolání. Zdůrazňuje, že žalovaný po skončení služebního poměru příslušníka Sboru národní bezpečnosti zahájil svou podnikatelskou činnost, v jejímž rámci provozoval osobní a nákladní automobilovou dopravu, k čemuž mu postačovalo řidičské oprávnění. Nelze hovořit o tom, že předmět jeho podnikání je totožný s jeho povoláním, že provozování podnikání žalovaného, resp. věci s ním spojené, sloužily k výkonu jeho povolání. Žalovaný původně ani neuplatnil požadavek, aby jeho podnikání, resp. podnik se stal předmětem vypořádání. Žalovaný podnikal v rámci manželského soužití s žalobkyní a pro své podnikání plně využíval i finanční prostředky a prostory domu, které náležely do SJM účastníků. Nesouhlasí dále s tím, že odvolací soud do ceny podniku promítá a zahrnuje vnos ve výši 2 300 000 Kč za stavu, kdy tyto prostředky použil v rámci svého podnikání a tyto prostředky se staly jeho součástí, což se promítlo i do ocenění podniku žalovaného. Jestliže by podnik žalovaného tvořil jeho výlučné vlastnictví, pak jeho součástí je i finanční hodnota, která představuje již zmíněný vnos žalovaného. S ohledem na uvedené nesouhlasí s tím, že by cena předmětného domu měla být snížena o zmíněný vnos, takže by jí měl být přiznán vypořádací podíl ve výši 1 355 000 Kč. S ohledem na uvedené navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Do doby rozhodnutí dovolacího soudu pak navrhuje odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Žalovaný ve vyjádření považuje dovolání za nepřípustné, když dovolatelka namísto vymezení předpokladů přípustnosti dovolání polemizuje se skutkovými okolnostmi případu, tedy s okolnostmi spojenými se zahrnutím podniku žalovaného do vypořádání SJM účastníků, jakož i s výší vypořádacího podílu a se zohledněním vnosu žalovaného do SJM. Navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto a aby mu byla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.

Jelikož k zániku společného jmění manželů došlo před 1. 1. 2014, projednal dovolací soud dovolání a rozhodl o něm podle příslušných ustanovení , (dále jen „obč. zák.“) – [k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. (uveřejněný pod č. 103/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)].

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Má-li být dovolání přípustné podle proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se při řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. (uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)].

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. (dostupné na

www.nsoud.cz

)]. K přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. (dostupné na

http://nalus.usoud.cz

)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. (obě dostupná na

www.nsoud.cz

)]. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. (dostupné na

http://nalus.usoud.cz)

].

Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. (dostupné na

http://nalus.usoud.cz

), týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.

V řízení o vypořádání společného jmění manželů dovolací soud zkoumá přípustnost dovolání ohledně každé vypořádávané položky zvlášť. Skutečnost, že ve vztahu k některé z vypořádávaných položek je dovolání přípustné, neznamená, že je dovolání přípustné bez dalšího i proti těm částem rozsudku odvolacího soudu, které se týkají jiných položek, a dovolací soud je již jen z tohoto důvodu oprávněn přezkoumat celé rozhodnutí [srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. (uveřejněný pod č. C 12 873 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen „Soubor“)].

Z obsahu dovolání se podává jediná řádně vymezená otázka přípustnosti dovolání spočívající v tom, že odvolací soud nerespektoval závazný právní názor dovolacího soudu obsažený v rozsudku ze dne 20. 9. 2016, č. j. -777; má přitom za to, že podnik žalovaného byl součástí společného jmění manželů účastníků.

Dovolání není přípustné, neboť odvolací soud závazný právní názor dovolacího soudu plně respektoval.

V rozsudku ze dne 20. 9. 2016, č. j. -777, Nejvyšší soud s poukazem na svou dřívější judikaturu zdůraznil, že předmětem bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále jen „BSM“) nebyly věci sloužící výkonu povolání jen jednoho z manželů, přičemž takovou věcí zpravidla byl i podnik. Podnik totiž mohl být předmětem BSM jen za předpokladu, že šlo o podnik náležející oběma manželům jako podnikatelům. Pokud však podnikatelem byl jen jeden z manželů a šlo o věc sloužící výkonu jen jeho povolání, náleží podnik do odděleného vlastnictví podnikajícího manžela. Podnik náležející do odděleného vlastnictví podnikajícího manžela se k 1. 8. 1998, kdy nabyl účinnosti , nestal předmětem společného jmění manželů, pročež při soudním vypořádání SJM není možné tento podnik ani jeho součásti vypořádat. V poměrech této věci se dovolací soud neztotožnil s argumentací obsaženou v dovolání, že by odvolací soud ve svém dřívějším rozsudku ze dne 23. 10. 2012, č. j. -418, zavázal k tomu, že podnik žalovaného je v SJM účastníků; naopak odvolací soud zavázal k tomu, aby se znovu a řádně zabýval otázkou, zda podnik žalovaného je součástí SJM účastníků či je v jeho výlučném vlastnictví.

Tyto závěry odvolací soud v napadeném rozsudku adekvátně reflektoval, přičemž na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že předmětem vypořádávaného SJM není podnik žalovaného, neboť – s ohledem na vznik živnostenského oprávnění žalovaného, jakož i skutečnost, že podnikatelem byl pouze on, nikoliv i žalobkyně – je ve výlučném vlastnictví žalovaného.

Ostatně žalobkyně závěry odvolacího soudu v rovině právní nijak nezpochybňuje. Zásadně jen namítá, že žalovanému postačovalo k provozování živnosti osobní a nákladní automobilové dopravy toliko řidičské oprávnění, z čehož dovozuje, že by se výluka z BSM neměla uplatnit. Nadto žalovaný užíval k podnikání i finanční prostředky a prostory domu, které náležely do SJM účastníků.

Z uvedeného je zřejmé, že nijak nezpochybňuje rozhodný závěr o tom, že žalovaný již před 1. 8. 1998 podnikal v osobní a nákladní automobilové dopravě a že ona sama nepodnikala. Skutečnost, že žalovaný měl užívat k podnikání i finanční prostředky a prostory předmětného domu, které náležely do SJM účastníků, jsou pro posouzení právního režimu podniku žalovaného nerozhodné.

Snaží-li se snad žalobkyně poukazem toliko na potřebu řidičského oprávnění k provozování živnosti zpochybnit skutečnost, že žalovanému vznikl podnik, lze v této souvislosti odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. (uveřejněný pod č. C 15 037 v Souboru), v němž Nejvyšší soud zdůraznil: „Podnikateli vzniká podnik coby hromadná věc ze zákona, a to v okamžiku, kdy podnikatel nabude věci, práva či jiné majetkové hodnoty, které slouží či alespoň mají sloužit k provozování podniku. Jelikož rozsah věcí, práv a jiných majetkových hodnot, které připadají v úvahu, aby společně tvořily podnik, je velmi obsáhlý, v zásadě platí, že podnikatel fakticky vykonávající soustavnou výdělečnou činnost ji nemůže vykonávat, aniž by mu při této činnosti vznikl podnik.“

Naznačuje-li žalobkyně, že odvolací soud v souvislosti s podnikem náležitě nezjistil skutkový stav, jedná se o námitku směřující do skutkového stavu, která dovolacímu přezkumu nepodléhá (srov.

a contrario

), případně o námitku vady řízení, kterou v této fázi dovolacího řízení není dovolací soud rovněž oprávněn řešit [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. (obě dostupná na

www.nsoud.cz)

].

Pomine-li dovolací soud skutečnost, že ve vztahu k dalším námitkám nebyla řádně vymezena otázka přípustnosti dovolání, je třeba zdůraznit, že ani ony nejsou způsobilé zpochybnit právní závěry odvolacího soudu.

Konkrétně povahou vnosu žalovaného do předmětného domu ve výši 2 300 000 Kč se řádně zabýval již soud prvního stupně, který zdůraznil, že žalovaný měl před uzavřením manželství ve výlučném vlastnictví dům s pozemky ve Š., ty následně prodal za 2 500 000 Kč a částku 2 300 000 Kč vložil na svůj podnikatelský účet, z něhož platil faktury dodavateli stavby předmětného domu. Dovolatelka má za to, že tyto prostředky by se měly promítnout do ocenění podniku žalovaného; s tím však nelze souhlasit. I kdyby dovolací soud akceptoval námitky žalobkyně, nebylo by možné uzavřít, že by se měly finanční prostředky vložené na podnikatelský účet žalovaného promítnout do výnosů z podnikatelské činnosti žalovaného. Jak již totiž Nejvyšší soud uvedl v rozsudku ze dne 20. 9. 2016, č. j. -777, bylo by třeba při stanovení výnosů přihlédnout i k výlučným finančním prostředkům vynaloženým na pořízení podniku.

Rovněž není nijak vyloučeno, aby tyto prostředky byly zohledněny jako vnos z výlučného majetku žalovaného do společného jmění účastníků.

Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobkyně přípustným, podle je odmítl.

Vzhledem k tomu, že nebylo dovolání shledáno přípustným, zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. , či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. (dostupná na

www.nsoud.cz

)], a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno [srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. (dostupný na

http://nalus.usoud.cz)

].

V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 27. února 2018

Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu