Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSCR 175/2017

MSPH 91 INS XY

-111

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

[1] Insolvenčním návrhem podaným 13. prosince 2010 se úpadce J. K. domáhal zjištění úpadku správkyně jeho konkursní podstaty JUDr. Jaroslavy Šafránkové.

[2] Usnesením ze dne 14. prosince 2010, č. j. XY, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) odmítl insolvenční návrh [podle , o úpadku a způsobech jeho řešení ( )] (bod I. výroku) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

[3] Odvolání insolvenčního navrhovatele proti usnesení insolvenčního soudu ze 14. prosince 2010 (A-10) odmítl insolvenční soud (jako opožděné) usnesením ze dne 26. května 2011, č. j. XY.

[4] K odvolání insolvenčního navrhovatele (A-12, A-21) Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 16. července 2012, č. j. , 1 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu z 26. května 2011.

[5] Proti usnesení odvolacího soudu z 16. července 2012 podal insolvenční navrhovatel dovolání (A-28) a posléze [poté, co jej insolvenční soud vyzval (usnesením ze dne 24. května 2013, č. j. ) v určené lhůtě, k zaplacení soudního poplatku z dovolání ve výši 2.000 Kč] požádal o přiznání osvobození od placení soudních poplatků (A-57).

[6] Usnesením ze dne 28. června 2013, č. j. , a znovu pak usnesením ze dne 22. října 2013, č. j. , insolvenční soud vyzval insolvenčního navrhovatele k doplnění žádosti o přiznání osvobození od placení soudních poplatků v určené lhůtě; usnesení ze dne 22. října 2013 obsahovalo poučení, že jinak soud nebude k žádosti přihlížet.

[7] Usnesením ze dne 17. ledna 2014, č. j. , insolvenční soud zastavil řízení o dovolání insolvenčního navrhovatele proti usnesení odvolacího soudu z 16. července 2012 pro neuhrazení soudního poplatku z dovolání.

[8] Odvolání insolvenčního navrhovatele proti usnesení insolvenčního soudu ze 17. ledna 2014 (A-68) odmítl insolvenční soud (jako opožděné) usnesením ze dne 26. března 2014, č. j. XY (vydaným vyšší soudní úřednicí).

[9] Proti usnesení insolvenčního soudu z 26. března 2014 podal insolvenční navrhovatel odvolání [podáním datovaným 14. dubna 2014 (A-72)].

[10] Usnesením ze dne 14. listopadu 2014, č. j. (vydaným vyšší soudní úřednicí) vyzval insolvenční soud insolvenčního navrhovatele, aby do 8 dnů od doručení usnesení opravil podání ze 14. dubna 2014, označené jako odvolání, tak, že:

- uvede, v čem je spatřována nesprávnost napadeného rozhodnutí - odvolací důvod a v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá,

- uvede, čeho se domáhá – odvolací návrh.

[11] Podáním datovaným 5. prosince 2014 (A-85) vznesl insolvenční navrhovatel námitky proti usnesení (výzvě) vyšší soudní úřednice ze dne 14. listopadu 2014; současně požádal, aby mu pro řízení o dovolání proti usnesení insolvenčního soudu z 26. března 2014 byl ustanoven zástupce k ochraně jeho zájmů.

[12] Usnesením ze dne 20. ledna 2015, č. j. , (vydaným insolvenční soudkyní) rozhodl insolvenční soud o námitkách insolvenčního navrhovatele tak, že potvrdil usnesení (výzvu) vyšší soudní úřednice ze dne 14. listopadu 2014.

[13] Podáním datovaným 23. ledna 2015 (A-76) požádal insolvenční navrhovatel o ustanovení zástupce k ochraně jeho zájmů; současně namítl podjatost všech soudců, asistentů a vyšších soudních úředníků insolvenčního soudu.

[14] Usnesením ze dne 20. února 2015, č. j. , zamítl insolvenční soud návrh insolvenčního navrhovatele na ustanovení zástupce k ochraně jeho zájmů.

[15]Usnesením ze dne 27. února 2015, č. j. , rozhodl insolvenční soud, že označená asistentka soudce a označení vyšší soudní úředníci insolvenčního soudu nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování předmětné insolvenční věci.

[16] Proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 20. února 2015 podal insolvenční navrhovatel odvolání [podáním datovaným 16. března 2015 (A-80)]; současně požádal o ustanovení zástupce pro řízení o tomto odvolání.

[17] Podáním datovaným 14. dubna 2015 (A-83) vznesl insolvenční navrhovatel námitku podjatosti těch soudců odvolacího soudu, kteří by se měli podílet na rozhodnutí o jeho odvolání proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 20. února 2015.

[18] Usnesením ze dne 23. dubna 2015, č. j. , 1 VSPH XY, odvolací soud:

1/ Zamítl návrh insolvenčního navrhovatele [obsažený v podání z 5. prosince 2014 (A-85)], aby mu pro odvolací řízení byl ustanoven zástupce (bod I. výroku).

2/ Potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 20. února 2015 (bod II. výroku).

[19] Insolvenční navrhovatel podal proti usnesení odvolacího soudu ze dne 23. dubna 2015 „odvolání“ (co do jeho prvního výroku) a dovolání (co do jeho druhého výroku); učinil tak podáním datovaným 18. února 2015 (A-92), jež následně doplnil podáním z 13. listopadu 2015 (A-97), v němž požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, a podáním z 6. října 2016 (A-103), v němž poukázal na to, že před předložením věci dovolacímu soudu mělo být rozhodnuto o jeho žádosti o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.

[20] Usnesením ze dne 26. října 2015, č. j. , 4 VSPH XY, odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 26. března 2014. Usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 12. listopadu 2015 v 15.30 hodin (A-95) a téhož dne nabylo právní moci (v souladu s ustanovením ,v rozhodném znění).

[21] Řízení o „odvolání“ insolvenčního navrhovatele proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu ze dne 23. dubna 2015 zastavil Nejvyšší soud podle ustanovení , (dále jen „ “), pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Učinil tak proto, že funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí vrchního soudu jako soudu odvolacího neupravuje; jinak řečeno, odvolání není opravným prostředkem, jejž by bylo možné podat proti rozhodnutí vrchního soudu (srov. ), jakožto soudu odvolacího (srov. ).

[22] Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pro který je třeba řízení vždy zastavit ( věta první ). Shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 2002, pod číslem 139, a pro insolvenční poměry např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2013, sen. zn. [usnesení jsou (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu].

[23] Dále se Nejvyšší soud zabýval dovoláním insolvenčního navrhovatele proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu ze dne 23. dubna 2015.

[24] Rozhodné znění pro dovolací řízení (ve znění činném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[25] Dovolání (nezastoupeného) insolvenčního navrhovatele odmítl Nejvyšší soud podle ustanovení a , ve spojení s , jako bezpředmětné (srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2013, sen. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2016, sen. zn. ). Učinil tak proto, že nemá smysl rozhodovat o žádosti insolvenčního navrhovatele o ustanovení zástupce pro insolvenční řízení, které bylo pravomocně skončeno v roce 2015 (jak patrno z usnesení odvolacího soudu označeného v odstavci [20]).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; insolvenčnímu navrhovateli se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 22. března 2018

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu