Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1880/2017-226

33 Cdo 1880/2017-226

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně G. P., zastoupené JUDr. Františkem Smejkalem, advokátem se sídlem České Budějovice, Klavíkova 1820/18, proti žalované T. R. (dříve Š.), zastoupené JUDr. Petrem Pustinou, advokátem se sídlem Říčany, Olivova 116/7, o 20.746 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2006, č. j. -80, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Nymburce rozsudkem pro zmeškání ze dne 18. 7. 2006, č. j. -36, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 20.746 Kč se specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 12. 2006, č. j. -80, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.

Usnesením ze dne 17. 4. 2009, č. j. -234, Krajský soud v Praze prohlásil na majetek žalované konkurs; dovolací řízení v této věci bylo přerušeno a po dobu trvání účinků konkursu v něm nebylo možno pokračovat (§ 14 odst. 1 písm. c/ zákona o konkursu a vyrovnání). Krajský soud v Praze usnesením ze dne 17. 1. 2017, č. j. -835, konkurs na majetek žalované zrušil po splnění rozvrhového usnesení; účinky prohlášení konkursu uvedené v § 14 odst. 1 písm. c/ zákona o konkursu a vyrovnání tak zanikly a v dovolacím řízení bylo možno pokračovat.

Se zřetelem k datu vydání rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném do 30. 6. 2009 - dále jen „ “ (čl. II bod 12 ).

Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle a nebylo shledáno přípustným ani podle (který sice byl zrušen uplynutím dne 31. 12. 2012 nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. , avšak pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 je i nadále použitelný - srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. ), protože hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( ).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

V daném případě odvolací soud dovodil aplikovatelnost (mimo jiné) na základě úvahy, že žalovaná se bez důvodné (i když včasné) omluvy nedostavila k prvnímu jednání nařízenému na den 18. 7. 2006. K tomuto závěru dospěl na základě skutkových okolností podávajících se z obsahu spisu. Žalovaná, které bylo předvolání k jednání doručeno dne 4. 6. 2006, požádala o jeho odročení dne 10. 7. 2006 z důvodu nemoci. K žádosti připojila fotokopii legitimace práce neschopného pojištěnce obsahující záznamy lékařky MUDr. Hodboďové o pracovní neschopnosti žalované od 29. 5. 2006 a o další stanovené kontrole na den 24. 7. 2006. Zastupující lékařka MUDr. Urbánková k dotazu soudu sdělila, že zdravotní stav žalované umožňuje, aby se v rámci povolených vycházek dostavila na jednání k soudu, a že jí ani nic nebrání v písemné komunikaci se soudem. Jestliže jednání u soudu prvního stupně bylo nařízeno v době povolených vycházek, odvolací soud dovodil, že žalovaná zmeškala první jednání, které bylo ve věci nařízeno, bez důvodné omluvy.

Dovoláním zpochybněná právní otázka, co lze považovat za důležitý důvod, pro který účastník může požádat o odročení jednání, nepatří z hlediska rozhodovací činnosti dovolacího soudu mezi ty, které by dosud nebyly řešeny.

Rozhodovací praxe dovolacího soudu je (oproti přesvědčení žalované) dlouhodobě ustálena v názoru, podle něhož nelze po žalovaném, který se hodlá k jednání soudu včas dostavit, spravedlivě požadovat, aby nesl pro něj nepříznivé následky spojené s vydáním rozsudku pro zmeškání, jestliže nastane překážka nebo jiná okolnost, která mu zabrání zúčastnit se jednání. Tato překážka nebo jiná okolnost musí představovat „omluvitelný důvod“. Důležitým důvodem způsobilým omluvit neúčast účastníka řízení u jednání je také jeho nemoc. Důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání, však nelze posuzovat bez přihlédnutí ke všem okolnostem případu. I když účastník řízení uvádí - obecně vzato - důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání, není soud vždy povinen takový důvod akceptovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2001, sp. zn. , a ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. ).

Odvolací soud otázku důvodnosti omluvy žalované vyřešil v intencích shora uvedené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť k závěru, že omluva žalované není důvodná, dospěl s přihlédnutím ke všem okolnostem dané věci. Dovolací soud sdílí názor odvolacího soudu, který shledal správným postup soudu prvního stupně, jenž - vědom si důvodu omluvy, který byl (obecně vzato) způsobilý omluvit neúčast žalované u soudu - v době mezi omluvou žalované a nařízeným jednáním, při němž posuzoval předpoklady ve smyslu , tvrzený důvod omluvy ověřil dotazem u lékařky. Na podkladě údajů sdělených lékařkou pak učinil tomu odpovídající závěr, že nemoc - vzhledem k její povaze a určenému léčebnému režimu - žalované v účasti na jednání nebrání a dovoluje jí dostavit se na předvolání k soudu.

Nelze rovněž přehlédnout, že podstatná část polemiky žalované se závěrem odvolacího soudu o nedůvodnosti její omluvy, se opírá o skutkové okolnosti, které vybočují ze soudem zjištěného skutkového rámce. Odlišný právní názor o důvodnosti své omluvy staví na vlastní verzi, že cesta z místa jejího trvalého pobytu (tehdy Poděbrady, Rokycanova 559/3) do místa sídla soudu prvního stupně v Nymburce vyžadovala delší časový prostor, než jaký jí byl vycházkami během prokázané pracovní neschopnosti umožněn, že se „ani s vypětím všech sil nebyla schopna nařízených jednání zúčastnit“, a že MUDr. Urbánková nebyla její ošetřující lékařkou, takže se nemohla kvalifikovaně vyjádřit k jejímu zdravotnímu stavu; neboli že se z objektivních důvodů nebyla schopna jednání zúčastnit. Taková argumentace však vystihuje dovolací důvod podle , který lze použít pouze v případě, je-li dovolání přípustné; v poměrech posuzování jeho přípustnosti podle však uplatnitelný není. Žádnou relevanci nemá ani její námitka, že soud nepřihlédl ke skutečnosti, že vážným důvodem jejího nedostavení se na první jednání bylo i to, že veškeré písemnosti týkající se jejího podnikání byly v té době u Policie České republiky, které dokumenty odevzdala 9. 3. 2006.

Dovolací soud nesdílí názor žalované, že postupem soudů došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ústavní soud v usnesení ze dne 28. 1. 1999, sp. zn. , vyjádřil názor, podle něhož „nelze považovat za porušení práva na spravedlivý proces, vydá-li soud rozsudek pro zmeškání a využije-li tak nástroje, který je určen k tomu, aby postihl toho účastníka řízení, který po řádném doručení nejméně pět dnů přede dnem, kdy se má jednání konat, bez důvodné a včasné omluvy zmešká první jednání, které bylo ve věci nařízeno“; byť toto rozhodnutí bylo vydáno podle úpravy účinné před 1. 1. 2001, je jeho závěr aplikovatelný i na posuzovanou věc.

Námitkou, že jí byla nesprávným postupem odňata možnost jednat před soudem, nepřihlédl-li soud k doložené pracovní neschopnosti, žalovaná vytkla zmatečnostní vadu podle ; k takovým vadám, stejně jako k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu však dovolací soud přihlédne pouze za - zde nenaplněného - předpokladu, že dovolání je přípustné (srov. ).

Lze uzavřít, že Nejvyšší soud se v dovolání nastolenými otázkami ve své rozhodovací praxi již zabýval a odvolací soud postupoval v souladu s jeho judikaturou. Dovolací soud proto dovolání žalované pro nepřípustnost odmítl ( věta první a ).

Vzhledem k výsledku dovolacího řízení je již bezpředmětné rozhodovat o návrhu žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalobkyni v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla právo vůči žalované.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 14. března 2018

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu