Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2868/2016-215

30 Cdo 2868/2016-215

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně PEKÁRNA a PIVOVAR KVILDA s.r.o., IČ 63911515, se sídlem v Kvildě 75, zastoupené Mgr. Petrem Mikyskem, advokátem se sídlem v Praze 3, Boleslavská 2178/13, proti žalované České republice – Českému statistickému úřadu, se sídlem v Praze 10, Na Padesátém 3268/81, o náhradu škody ve výši 17 470 606,44 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2012, č. j. -54, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 10 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 24. 11. 2011, č. j. -40, zamítl žalobu o zaplacení částky 17 470 606,44 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. 5. 2012, č. j. -54, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Uvedené částky se žalobkyně domáhala jako náhrady škody, která jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že Ministerstvo financí neschválilo kupní smlouvu o převodu nemovitosti uzavřenou mezi žalovanou, jako prodávající, a žalobkyní, respektive právním předchůdcem žalobkyně, jako kupující, a to v důsledku chyb způsobených Českým statistickým úřadem při zpracování textu smlouvy. Schválení Ministerstvem financí bylo přitom obligatorní podmínkou platnosti kupní smlouvy.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 7. ), dále jen „ “.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být [vyjma případů uvedených v ] přípustné pouze podle ustanovení , tedy tak, že dovolací soud, jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ), dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ( ).

Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně přípustné není.

Žalobkyně rozporuje závěr odvolacího soudu o tom, že jí nesvědčí aktivní věcná legitimace, pokud existenci vlastního nároku vůči žalované dovozuje ze skutečnosti, že je právní nástupkyní poškozeného K. P., jenž je jednatelem a většinovým společníkem žalobkyně, a který zároveň svůj nemovitý majetek vložil do majetku žalobkyně. Tento nemovitý majetek v katastrálním území K. však podle žalobkyně nebylo možné plně využít v důsledku neplatnosti kupní smlouvy, když pozemky, jejichž převod byl předmětem sporné kupní smlouvy, potřeboval právní předchůdce žalobkyně k dobudování objektů, které zčásti stály na předmětných pozemcích. Uvedená námitka však přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud odvolací soud přihlédl k tomu, že nárok na náhradu škody není ve smyslu , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, právem spojeným s postupovanou pohledávkou, když jde o právo vyplývající ze zcela odlišné právní skutečnosti, které s převáděnou pohledávkou souvisí pouze tak, že vyplývají ze skutkově spolu souvisejícího právního úkonu a protiprávního jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. ).

Odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2007, sp. zn. , není přiléhavý, neboť žalobkyně nekonstruovala svůj nárok tak, že by škoda byla způsobena neplatnou smlouvou přímo jí, byť nebyla účastnicí smlouvy (jak tomu bylo v daném rozhodnutí Nejvyššího soudu), ale tak, že byla právní nástupkyní poškozeného, což je situace, na níž závěry odkazovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu nedopadají.

Na dalších žalobkyní vymezených otázkách rozhodnutí odvolacího soudu (výlučně) nestojí. Jestliže obstál prvý důvod, pro nějž odvolací soud nároku žalobkyně nevyhověl, nemůže žádný další dovolací důvod naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle , neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobkyně nijak projevit, což činí její dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V rozsahu, v jakém směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, není dovolání přípustné. Nákladový výrok není rozhodnutím ve věci samé, a proto dovolání proti němu není přípustné podle ustanovení a jeho přípustnost nezakládá ani žádné z dalších ustanovení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. ).

Vzhledem k výše uvedenému nemůže přípustnost dovolání založit ani jedna z žalobkyní vymezených otázek. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení , odmítl jako nepřípustné.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 21. února 2018

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu