Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4655/2017-178

32 Cdo 4655/2017-178

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobkyně ČEZ, a. s.,se sídlem v Praze 4, Duhová 2/1444, identifikační číslo osoby 45274649, proti žalované obci Velim, se sídlem ve Velimi, náměstí Obránců míru 120, identifikační číslo osoby 00235865, zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2017, č. j. -158, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 14. 12. 2016, č. j. -82, kterým Okresní soud v Kolíně určil, že žalobkyně je vlastníkem budovy transformační stanice zapsané na stavební parcele katastrálním území V. jako budova bez čísla popisného nebo evidenčního, stavba technického vybavení na listu vlastnictví v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem, Katastrální pracoviště K., a rozhodl o nákladech řízení (první výrok), dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně v celém rozsahu) podala žalovaná dovolání, v němž co do přípustnosti odkazuje na ustanovení (dále též jen „ “) a uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a době zahájení řízení Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm - v souladu s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony - podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolatelka má za to, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posouzení otázky, zda označení trafostanice „V. u kostela“ - použité v privatizačním projektu - je dostatečně určité. Podle jejího názoru je taková identifikace „jasně nedostačující“, neboť v obci V. jsou kostely dva a u jednoho z nich se sice v současnosti zařízení podobné trafostanici nenachází, „nelze ale vyloučit, že v minulosti tomu mohlo být jinak“. Dovolatelka s tvrzením o možnosti dřívější existence další trafostanice přichází v rozporu s ustanovením až v dovolání. V řízení před soudy nižších stupňů toto tvrzení neuplatnila, netvrdila žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že v rozhodné době existovalo více trafostanic odpovídajících popisu „V. u kostela“. Odvolací soud závěr o určitosti označení předmětné trafostanice v privatizačním projektu, na nějž odkazovala zakladatelská společnosti Středočeská energetická a. s. jako na u obsahující seznam základního jmění společnosti, založil na zjištění, že účastnice řízení učinily nesporným, že v obci V. je sice kostelů vícero, ale trafostanice se nachází jen u jediného z nich. Tvrzení, že tomu v minulosti bylo jinak, žádná z účastnic nepředložila (třebaže je odvolací soud výslovně vyzval ke zjištění informace „ohledně četnosti a umístění transformačních stanic v obci V.“). Dovolatelka zakládá kritiku správnosti závěru odvolacího soudu o určitosti identifikace předmětné trafostanice na odlišném skutkovém základě, než jak byl zjištěn, tvrdí-li, že v obci V. je vícero trafostanic a že nelze vyloučit, že v minulosti se trafostanice nacházela i u druhého kostela. Takovým způsobem správnost právních závěrů odvolacího soudu v dovolacím řízení zpochybnit nelze, neboť argumentace vycházející z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, není zpochybněním právního posouzení věci.

Pro úplnost se dodává, že Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. (na nějž odkazuje dovolatelka a jenž je veřejnosti k dispozici, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách), zdůraznil, že u nedostatků označení předmětu právního úkonu je nutno rozlišit, zda zakládají skutečně vadu umožňující záměnu předmětu úkonu, nebo zda spočívají jen v jinak nepřesném či neúplném označení tohoto předmětu. Pokud odvolací soud vyšel ze shodného tvrzení účastnic řízení, podle něhož je v obci V. trafostanice jen u jediného kostela, pak se svým závěrem, že označení v privatizačním projektu neumožňuje záměnu za jinou trafostanici, od citovaného rozhodnutí neodchýlil. Odvolací soud se neodchýlil ani od další judikatury citované dovolatelkou, neboť předmětná rozhodnutí vycházejí z odlišného skutkového stavu. V rozsudku ze dne 15. 4. 2010, sp. zn. , Nejvyšší soud posuzoval situaci, kdy sporné pozemky nebyly v soupisu nemovitého majetku výslovně uvedeny, a uzavřel, že pokud tyto pozemky byly součástí areálu čistírny odpadních vod, došlo k jejich převodu v procesu privatizace spolu s podnikem, neboť nemají být privatizovány majetkové hodnoty samy o sobě, ale podniky jako hospodářské jednotky. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. , pak šlo o stav, kdy sporný pozemek byl z privatizace výslovně vyloučen.

Dovolání výslovně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu. Dovolání proti výrokům o nákladech řízení není přípustné vzhledem k ustanovení , poněvadž výše nákladů řízení, k jejichž úhradě byla žalovaná zavázána za řízení před soudem prvního stupně (6 800 Kč) a za odvolací řízení (1 200 Kč), nepřevyšuje částku 50 000 Kč (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sen. zn. , a ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení odmítl jako nepřípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 14. 3. 2018

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu