Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3164/2017-256

28 Cdo 3164/2017-256

U S N E S E N Í

M. K.

Poliklinika I.P.Pavlova s.r.o.

, IČO: 25057065, se sídlem v Praze 2, Legerova 389/56, zastoupené JUDr. Milanem Vašíčkem, MBA, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 710/57,

o zaplacení částky 54 000 Kč s příslušenstvím

, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2017, č. j. -219, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.307,60 Kč k rukám JUDr. Milana Vašíčka, MBA, advokáta se sídlem v Brně, Lidická 710/57, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :(dle )

Dovolání, jímž žalobce napadl v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. února 2016, č. j. -163, kterým byla zamítnuta žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 54 000 Kč se specifikovanými úroky z prodlení, Nejvyšší soud odmítl (dle věty první , , ve znění účinném do 29. 9. 2017 – dále jen „ “; k tomu srov. bod 2. čl. II. části první, přechodná ustanovení, ), neboť není přípustné.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se tu končí odvolací řízení (a jež nepatří mezi usnesení vypočtená v ), tu jest třeba poměřovat hledisky uvedenými v ustanovení , z nichž ovšem žádné naplněno není (napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nejde ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak).

Při zkoumání přípustnosti dovolání nemohl dovolací soud přehlédnout, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu stojí na více, z hlediska úspěšnosti žaloby na sobě nezávislých, důvodech – vedle závěru o platnosti účastníky uzavřené smlouvy, dovoláním kritizovaným, též na tom, že žalobě o vydání bezdůvodného obohacení dovozovaného z neplatnosti smlouvy (jež řídí se zde právní úpravou účinnou do 31. 12. 2013 – , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „obč. zák.“) nelze vyhovět i s ohledem na synallagmatickou povahu vztahu účastníků ( obč. zák.) a kdy žalobce nikterak nezohledňuje plnění, jehož se i jemu dostalo na základě (dle jeho názoru neplatné) smlouvy; tento vposledku uvedený závěr dovoláním zpochybněn není (přičemž platí, že rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání; srov. věty první ).

Spočívá-li takto rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. , jež jsou spolu s ostatními rozhodnutími Nejvyššího soudu, vydanými po 1. lednu 2001, dostupná i na internetových stránkách Nejvyššího soudu).

K žalobcem uplatněné argumentaci sluší se snad – nad rámec řečeného – uvést i tolik, že ani řešení otázky platnosti smlouvy odvolacím soudem nikterak nevybočuje z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dle níž v soukromoprávní sféře ne každý rozpor se zákonem má za následek absolutní neplatnost právního úkonu podle § 39 obč. zák. (k tomu přiměřeně srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2012, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. ). K právním důsledkům provedení lékařského zákroku bez informovaného souhlasu (jemuž v tomto směru nepředcházelo nedostatečné poučení o jeho rizicích a alternativách), pak srovnej např. i závěry vyslovené Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 81/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či v rozsudku ze dne 14. 5. 2013, sp. zn. . Závěr o tom, že namítané porušení , o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), nepůsobí bez dalšího absolutní neplatnost smlouvy (dvoustranného právního úkonu v soukromoprávní sféře účastníků), pak nikterak nezasahuje ani do práva na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí ( y), či práva na respektování soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence ( Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), jestliže právní ochrana těchto ústavních práv – jak vidno shora – je zabezpečena jinými právními instituty (náhrada újmy, ochrana osobnosti).

Relevantní není ani argumentace dovolatele o neplatnosti smlouvy pro její možný rozpor s dobrými mravy, dovozovaný jím z toho, že předmětem plnění mělo být poskytnutí léčby

non lege artis

, již proto, že tato skutečnost v řízení prokázána nebyla, přičemž závěr o tom, zda žalovanou aplikovaný léčebný postup byl

non lege artis

či nikoliv, je i zde závěrem skutkovým – výsledkem hodnocení provedených důkazů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2007, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. ). Ve vazbě na učiněná skutková zjištění (nebylo-li pro žalobce podstatné, zda se jedná o léčbu schválenou, nebo neschválenou, šlo-li mu o její výsledek a byl-li o zamýšleném léčebném zákroku řádně informován) není pak v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu ani závěr odvolacího soudu o tom, že právní úkon není stižen ani relativní neplatností pro omyl jednající osoby (§ 49a obč. zák.), vyžaduje-li se k ní, aby šlo o omyl podstatný, tj. rozhodující pro uskutečnění právního úkonu jednajícího (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 1999, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 32/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2001, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. ).

Konečně, přípustnost dovolání nezakládá ani v dovolání uvedená kritika postupu soudů nižších stupňů v řízení, jež vystihuje nanejvýše vady řízení (bez toho, že by šlo otázku procesního práva řešenou odvolacím soudem, na níž by záviselo napadené rozhodnutí); ke zmatečnostem ( , a b/ a ), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, dovolací soud přihlíží jen v případě přípustného dovolání (srov. věty druhé ).

Vůči rozhodnutí o náhradě nákladů řízení pak dovolatel již žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním náležitostem dovolání dle – v dovolání nevznáší.

Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení je pak odůvodněno ustanoveními věty první, a za situace, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto a kdy k nákladům (k náhradě oprávněné) žalované, jež se prostřednictvím svého zástupce (advokáta) vyjádřila k dovolání, patří odměna advokáta ve výši 3 260 Kč [srov. , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby ( téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 747,60 Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. února 2018

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu