Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
CFF1A94B8A5C76E6C1258288003C55FF.html
HTML · 11.74 KB
No categories available
21 Cdo 4197/2017-242
21 Cdo 4197/2017-242
U S N E S E N Í
J. M.
E. K.
, zastoupené JUDr. Ivo Mrázem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vladislavova č. 1747/16, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 13 C 64/2013 , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2017, č. j. 91 Co 237/2016 -225, takto:
I. Dovolání žalobkyně
se
odmítá
.
II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8.3.2017, č. j. 91 Co 237/2016 -225, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska závěru o určitosti holografní závěti (pořízené dne 11.1.2012 zůstavitelkou M. T., zemřelou dne 7.6.2012) v označení majetku v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž lze za použití výkladových pravidel ve smyslu ustanovení § 35 odst. 2 občanského zákoníku [ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen „obč. zák.“); srov. § 3069 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník ] překlenout například i označení majetku slovy „vše“ nebo „½ baráku“, případně takové označení bytu, který v závěti není nijak specifikován, zejména s přihlédnutím k tomu, že v době pořízení závěti zůstavitel jiný byt neměl (k tomu srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.12.2011, sp. zn. 21 Cdo 2768/2009 , nebo rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.10.2015, sp. zn. 21 Cdo 2094/2015 ), a podle které také majetek patřící do dědictví musí být (až) v usnesení o dědictví označen způsobem vyplývajícím z katastru nemovitostí v době vydání usnesení (k tomu srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.9.2016, sp. zn. 21 Cdo 5501/2015 ), a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Co se týká námitek dovolatelky polemizujících se závěrem odvolacího soudu „o chybě v psaní“ v dataci holografní závěti, kterou „zůstavitelka při sepisování závěti pouze sama opravila“, aniž by však provedení opravy (v letopočtu) mělo vliv na určení (logicky jediného v úvahu přicházejícího) roku pořízení závěti (2012), uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. [vznáší-li – za situace, kdy bylo znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví prokázáno, že „závěť ze dne 11.1.2012 napsala M. T.“, přičemž shoda znaků byla shledána mj. i v přepisu letopočtu – výhrady proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, namítá-li zejména, že „není najisto prokázáno, kdo a kdy datum v závěti přepsal“, a dovozuje-li na základě toho vlastní (odlišný) právní názor na věc, že odvolací soud měl proto shledat předmětnou závěť „neplatnou“], a v dovolacím řízení nelze pro tyto nedostatky pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. února 2018
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu