Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 4197/2017-242

21 Cdo 4197/2017-242

U S N E S E N Í

J. M.

E. K.

, zastoupené JUDr. Ivo Mrázem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vladislavova č. 1747/16, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2017, č. j. -225, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8.3.2017, č. j. -225, není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska závěru o určitosti holografní závěti (pořízené dne 11.1.2012 zůstavitelkou M. T., zemřelou dne 7.6.2012) v označení majetku v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž lze za použití výkladových pravidel ve smyslu ustanovení [ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen „obč. zák.“); srov. , ] překlenout například i označení majetku slovy „vše“ nebo „½ baráku“, případně takové označení bytu, který v závěti není nijak specifikován, zejména s přihlédnutím k tomu, že v době pořízení závěti zůstavitel jiný byt neměl (k tomu srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.12.2011, sp. zn. , nebo rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.10.2015, sp. zn. ), a podle které také majetek patřící do dědictví musí být (až) v usnesení o dědictví označen způsobem vyplývajícím z katastru nemovitostí v době vydání usnesení (k tomu srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.9.2016, sp. zn. ), a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Co se týká námitek dovolatelky polemizujících se závěrem odvolacího soudu „o chybě v psaní“ v dataci holografní závěti, kterou „zůstavitelka při sepisování závěti pouze sama opravila“, aniž by však provedení opravy (v letopočtu) mělo vliv na určení (logicky jediného v úvahu přicházejícího) roku pořízení závěti (2012), uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení [vznáší-li – za situace, kdy bylo znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví prokázáno, že „závěť ze dne 11.1.2012 napsala M. T.“, přičemž shoda znaků byla shledána mj. i v přepisu letopočtu – výhrady proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, namítá-li zejména, že „není najisto prokázáno, kdo a kdy datum v závěti přepsal“, a dovozuje-li na základě toho vlastní (odlišný) právní názor na věc, že odvolací soud měl proto shledat předmětnou závěť „neplatnou“], a v dovolacím řízení nelze pro tyto nedostatky pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. února 2018

JUDr. Roman Fiala

předseda senátu