Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 4340/2017-323

21 Cdo 4340/2017-323

U S N E S E N Í

P. D.

Energetické opravny, a.s.

,

se sídlem v Kadani, Prunéřov č. 375, IČO 25040707, zastoupené JUDr. Tomášem Kalabusem, se sídlem v Brně, Pražákova č. 1008/69, o 78.331,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. listopadu 2016 č.j. -293, takto:

I. Dovolání žalované

se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14.11.2016 č.j. -293 není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Odvolací soud řešil mj. právní otázku výkladu právního úkonu – „Smlouvy o některých podmínkách zaměstnávání a odměňování“ ze dne 6.2.2007 v části obsažené v Příloze – dodatku č. 1, kde žalovaná pod bodem 6. v Tabulce č. 1 stanovila „klíčový“ ukazatel výkonnosti, jehož splněním žalobci vzniká nárok na část (35%) z celkové odměny za rok 2007. Dovodil-li odvolací soud, že „autor textu“ zde uvedeného ukazatele výkonnosti (definovaného slovy „získat zakázky v rámci KO ETU fakturované v roce 2007 s do cca 50 mil Kč s min. HV 10%“) „se pokoušel vyjádřit skutečnost, že objem získaných zakázek by se měl zhruba blížit 50,000.000,- Kč“, jde o výklad, při kterém bylo postupováno v souladu s interpretačními pravidly (zejména že výklad právního úkonu může směřovat jen k objasnění toho, co v něm bylo projeveno, a vůle jednajícího se při výkladu právního úkonu vyjádřeného slovy uplatní, jen není-li v rozporu s jazykovým projevem, a že pomocí výkladu právního úkonu není dovoleno měnit smysl a obsah jinak jasného právního úkonu) vyjádřenými kupř. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14.10.1996 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 29 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1997, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22.6.2011 sp. zn. nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8.7.2014 sp. zn. , a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Namítá-li dovolatelka, že některé pracovní úkony žalobce, které vedly (mohly vést) ke splnění stanovených kritérii vzniku nároku na odměnu za rok 2007, byly (mohly být) učiněny ještě v roce 2006, a že tedy odvolací soud náležitě neuvážil, že mzda (včetně její pobídkové složky) musí být ve smyslu ustanovení , , vždy sjednána či stanovena před začátkem výkonu práce, za kterou má tato mzda příslušet, potom přehlíží, že úmyslem stran vyjádřeným ve „Smlouvě o některých podmínkách zaměstnávání a odměňování“ ze dne 6.2.2007 bylo sjednání výše mzdy, včetně kritérií její pobídkové složky (odměny), za práci žalobce vykonanou v období od 1.1.2007 do 31.12.2007 (srov. článek 2 a 3 této smlouvy) s tím, že – jak správně zdůraznil odvolací soud – „těmito kritérii (jejichž okamžik stanovení žalobce sám nemohl ovlivnit) bude hodnocena všechna práce žalobce realizovaná v roce 2007, tj. od 1.1.2007 do 31.12.2007“.

V části, v níž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení [zpochybňuje-li skutkové zjištění odvolacího soudu o tom, že „žalobce v roce 2007 dosáhl cíle stanoveného ukazatelem výkonnosti č. 6, když činností jím vedeného projektového týmu byly v tomto roce získány zakázky s objemem fakturace, dle údajů žalované, 47,672.805,- Kč a HV každé z těchto zakázek činil, opět dle údajů žalované, nejméně 10%“, a nesouhlasí-li s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, a předestírá-li vlastní hodnocení důkazů a vlastní skutkové závěry (zejména, že „HV“ zakázek bylo nižší, že žalobce nezískal zakázku č. 581.10, a že tedy žalobce splnil ukazatel výkonnosti č. 6 pouze zčásti), na nichž pak buduje své vlastní (od odvolacího soudu odlišné) právní posouzení věci o neopodstatněnosti uplatněného nároku žalobce] dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Závěr o přípustnosti dovolání podle ustanovení nemohou založit ani námitky žalované, že napadený rozsudek odvolacího soudu je nepřezkoumatelný, neboť z něj „není zřejmé, podle jakého předpisu a podle jakého ustanovení soud v předmětné věci rozhodl“, že odvolací soud „neposoudil jako závažné“ pochybení soudu prvního stupně spočívající v tom, že dne 8.6.2015 předsedkyně senátu položila svědku R. návodnou otázku, že odvolací soud vycházel ze shodných tvrzení účastníků tam, kde neměl, a že senát krajského soudu byl „v rozporu s rozvrhem práce“ nesprávně obsazen. Uvedená tvrzení nejsou dovolacím důvodem podle ustanovení , ale mohla by (kdyby byla důvodná) představovat jen tzv. jinou vadu řízení

ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3

, případně zmatečnostní vadu podle ustanovení ; k takovým vadám však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení věty druhé a jak si je toho vědoma i sama dovolatelka – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše – naplněn není.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení

se

nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení

není

přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. února 2018

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda

se

nátu