Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2663/2017

32 Cdo 2663/2017-88

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce M. V., proti žalované INPRO a. s. v likvidaci, se sídlem v Praze 10, Na Sychrově 975/8, identifikační číslo osoby 14892022, o zaplacení částky 53 850 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 2. 2004, č. j. -54, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání (výslovně v plném rozsahu), v němž co do přípustnosti odkazuje na ustanovení (dále též jen „ “). Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc jim vrátil k dalšímu řízení.

Podle ustanovení , , ve znění účinném v době vydání rozhodnutí odvolacího soudu, dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písmeno a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písmeno b)], a jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písmeno c)].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).

Dovolání není oproti mínění dovolatele přípustné podle ustanovení , neboť odvolací soud sice dřívější vyhovující rozsudek soudu prvního stupně (ze dne 26. 2. 2003, č. j. -17) zrušil (usnesením ze dne 30. 6. 2003, č. j. -27) a soud prvního stupně posléze rozhodl jinak, odvolací soud však ve zrušujícím usnesení nezavázal soud prvního stupně závazným právním názorem, ale soudu prvního stupně vytkl, že se hodnocením skutečností, které vyplývají z provedených důkazů, nezabýval, a uložil mu zabývat se hodnocením důkazů z hledisek uvedených v usnesení, případně provést důkazy opakovaně (obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. , či ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. , jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Důvod založit přípustnost dovolání podle ustanovení pak Nejvyšší soud nemá, neboť dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Dovolatel namítá, že „rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování“, čímž uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení Tímto způsobem však přípustnost dovolání podle ustanovení založit nelze, neboť podle výslovného znění ustanovení z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze podat dovolání jen tehdy, je-li přípustné podle ustanovení a b)

Dovolatel odvolacímu soudu dále vytýká, že aniž by znal obsah smlouvy, učinil skutkový závěr, podle něhož se smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou vztahovala na zastupování žalované v soudním sporu proti „společnosti GGS“, a dovozuje, že odvolací soud „nesprávně posoudil otázku ohledně zatížení jedné ze stran sporu povinností tvrzení a povinností důkazní“. Prostřednictvím těchto námitek však ve skutečnosti nekritizuje správnost právního posouzení věci (správnost výkladu norem hmotného práva a jejich aplikaci na zjištěný skutkový stav věci), nýbrž napadá správnost skutkových závěrů, na nichž odvolací soud pro něj nepříznivé právní posouzení založil, totiž že shodným tvrzením účastníků bylo v řízení prokázáno, že žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu obsahující ujednání o smluvní odměně advokáta, jejíž platnost skončila až po datu vystavení faktury. Jak bylo uvedeno výše, výhrady proti zjištěním o skutkovém stavu věci přípustnost dovolání podle ustanovení založit nemohou.

Jelikož dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu potvrzujícího výroku ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení a proti výrokům o nákladech řízení není přípustné podle žádného ustanovení (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. 2. 2018

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu