Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 5581/2017-321

27 Cdo 5581/2017-321

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce CITIC - MARMES BICYCLE CZ, s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Lanškrouně, Albrechtická 391, PSČ 563 01, identifikační číslo osoby 27522831, zastoupeného JUDr. Danielem Weinholdem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, proti žalovanému X. X. Q., zastoupenému Mgr. Michalem Křižkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Petrská 1136/12, PSČ 110 00, o zaplacení 6.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. června 2017, č. j. -296, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. června 2016, č. j. -237, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci 2.906.668 Kč (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení 2.289.306 Kč s (ve výroku blíže specifikovaným) příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil v (odvoláním napadených) výrocích I. a III. (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v

Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se podává, že skutečná škoda se vyjadřuje srovnáním majetkového stavu poškozeného před vznikem škody a po poškození. Při určení výše skutečné škody na věci se zásadně vychází z ceny věci v době poškození a nahrazena má být újma, jež spočívá ve zmenšení majetkového stavu poškozeného, přičemž zmenšením majetkového stavu je již samotné poškození věci. Peněžitá náhrada tohoto úbytku je buď ekvivalentem hodnot, které je nutné vynaložit, aby došlo k uvedení věci do předešlého stavu, nebo - zejména není-li uvedení do stavu před poškozením možné - lze vycházet z ceny, jakou věc měla v době poškození, a z rozsahu, v jakém byla poškozena zásahem škůdce, tedy výši odškodnění lze stanovit porovnáním ceny obvyklé, jakou věc měla bezprostředně před poškozením a jakou měla ve stavu po poškození. Cenu obvyklou (obecnou, tržní) představuje cena, za kterou lze v daném místě a čase pořídit náhradní věc stejných kvalit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2012, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 123/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2016, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. července 2017, sp. zn. ).

Uzavřel-li odvolací soud, resp. soud prvního stupně, že pro určení výše skutečné škody vzniklé porušením povinnosti dovolatele jednat s péčí řádného hospodáře dle , obchodního zákoníku, je rozhodná obvyklá cena (v rozhodnutí blíže specifikovaného) pozemku (dále jen „ “) ke dni, kdy dovolatel (poté, co žalobce poukázal prodávajícímu na kupní cenu pozemku 6.000.000 Kč) jménem žalobce uzavřel absolutně neplatnou kupní smlouvu, učinil tak v souladu se shora uvedenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

Tvrdí-li dovolatel, že odvolací soud v rozporu s , , nepřihlédl k tomu, že škoda byla způsobena také zaviněním poškozeného spočívajícím v tom, že žalobce „nevrátil“ prodávajícímu, opomíjí, že ke vzniku škody došlo již k okamžiku zákon porušujícího jednání dovolatele. Namítané okolnosti, jež nastaly až poté, co byla žalobci způsobena škoda, nemohly její vznik nijak ovlivnit.

Nadto v případě, kdy je kupní smlouva o převodu vlastnictví k nemovitosti absolutně neplatná, je prodávající (převodce) nadále vlastníkem nemovitosti, resp. nikdy nepřestal být vlastníkem smlouvou převáděné nemovitosti. K určení jeho vlastnictví k pozemku tak není (a ani nemůže být) vyžadováno „vrácení“ pozemku kupujícím (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2006, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 53/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2007, sp. zn. ).

A dále, Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 14. října 2015, sp. zn. , formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož existence nároku na vydání bezdůvodného obohacení od toho, kdo přijal plnění z neplatné smlouvy, nezbavuje poškozeného práva požadovat náhradu škody od osoby, která naplnila předpoklady odpovědnosti za škodu tím, že umožnila odčerpání peněz ve prospěch obohaceného, ani nepodmiňuje vznik či úspěšnost nároku na náhradu škody uplatněním nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Jsou-li splněny předpoklady vzniku obou těchto nároků, je poškozený oprávněn vyžadovat plnění od kteréhokoliv subjektu, případně i od obou (všech) [srov. dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2015, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2017, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. června 2017, sp. zn. ]. Argumentace dovolatele, podle níž měl žalobce uspokojit svou pohledávku přednostně na prodávajícím, jenž se na jeho úkor bezdůvodně obohatil, tudíž není případná.

Námitku dovolatele ohledně porušení jeho práva na spravedlivý proces, jehož se měl odvolací soud dopustit tím, že rozhodl „v rozporu s § 441 obč. zák.“, Nejvyšší soud - s ohledem na shora uvedené závěry - neshledal důvodnou.

Jelikož dovolání bylo odmítnuto, Nejvyšší soud o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, jenž sdílí osud dovolání, nerozhodoval (srov. obdobně důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 18. července 2017, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o , a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Ty sestávají z odměny zástupce žalobce za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle bodu 6 a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši 19.940 Kč, a z náhrady hotových výdajů dle advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 4.250,40 Kč podle tak dovolací soud přiznal žalobci k tíži dovolatele celkem 24.490,40 Kč.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 21. února 2018

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu