Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 5501/2016-205

30 Cdo 5501/2016-205

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka, v právní věci žalobce T. V., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, zastoupeného Mgr. Kamilem Štěpánkem,advokátem se sídlem v České Lípě, Jindřicha z Lipé 113/24, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 500 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2015, č. j. -89, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Uvedené částky se žalobce domáhal jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení o návrzích na nařízení výkonu soudních rozhodnutí ze dne 18. 6. 2009 a 2. 9. 2010.

Soud prvního stupně usnesením ze dne 5. 5. 2016, č. j. -177, ustanovil žalobci zástupce pro dovolací řízení (výrok I) a zároveň žalobce vyzval, aby jeho prostřednictvím podal do dvou měsíců od právní moci výroku I řádné dovolání proti napadenému rozsudku, jinak Nejvyšší soud řízení zastaví (výrok II).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce do výroku I včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 a čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl.

Otázka ústavní konformity promlčecí lhůty podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. ).

Otázka počátku běhu promlčecí lhůty přípustnost dovolání podle taktéž nezakládá, neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud odvolací soud určil, že subjektivní promlčecí doba uvedená v počala běžet od okamžiku, kdy nabylo právní moci rozhodnutí Okresního soudu v Kolíně, č. j. -606, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2012, č. j. -798, kterým byl pravomocně žalobci zakázán styk se svými nezletilými syny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. ).

Ani při řešení otázky rozporu námitky promlčení s dobrými mravy se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, když neshledal okolnosti svědčící pro zneužití tohoto subjektivního práva žalované na úkor žalobce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. ). Ostatně ani sám žalobce neuvádí, jak mu mělo být ze strany státu zabráněno ve včasném uplatnění jeho nároku.

Nejvyšší soud nevyhověl požadavku žalobce, aby výše uvedené otázky vyřešil jinak, neboť neshledal žádný důvod se od své dosavadní judikatury odchýlit.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně 27. února 2018

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu