Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 5183/2017-185

21 Cdo 5183/2017-185

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně České pojišťovny, a. s. se sídlem v Praze 1, Spálená č. 75/16, IČO 45272956, proti žalované P. B. M., zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, Na Flusárně č. 168, o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu soudní úschovy, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. května 2017, č. j. -167, takto: I. Dovolání žalované se odmítá.II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2017, č. j. -167, není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jeho právní závěr o tom, že žalovaná nesplnila podmínky pro vydržení vozidla, když od okamžiku poskytnutí poučení policií, kdy jí byly objasněny důvody žádosti Policie ČR o vydání věci, přestala být žalovaná v dobré víře o tom, že je vlastnicí vozidla, které vydává) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. , rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2000, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 5/2001 v časopise Soudní rozhledy, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. , anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. , a v nich vyjádřený právní názor, že posouzení, je-li držitel v dobré víře či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka, že je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří, držitel není „vzhledem ke všem okolnostem“ v dobré víře v případě, že je sice subjektivně přesvědčen, že mu věc anebo právo patří, avšak při zachování obvyklé opatrnosti by musel vědět, že tomu tak není, a že dobrá víra zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří, nebo ve chvíli, kdy se držitel od kohokoli či jakýmkoliv způsobem dozví o skutečnostech, které u něj objektivně musí vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

V části, v níž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení [zpochybňuje-li skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, nesouhlasí-li s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, předestírá-li opačné skutkové závěry, na nichž buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že „nebylo prokázáno, že vozidlo, které bylo přiznáno žalobkyni, je skutečným automobilem, který byl odcizen v době od 10. 1. 2010 do 11. 1. 2012 v Praze ke škodě společnosti ŠkoFIN“ a že „za tohoto stavu není možné rozhodnout o vydání vozidla žalobkyni“)], dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Namítá-li dovolatelka s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. , ze dne 11. 7. 2002, sp. zn. , a ze dne 28. 4. 1997, sp. zn. , že se soudy [v posouzení otázky okamžiku zániku dobré víry žalované a tedy splnění podmínek pro vydržení] odchýlily od ustálené judikatury, pak přehlíží, že soudy ve věcech, v nichž byla uvedená rozhodnutí vydána, vycházely z jiného skutkového stavu (skutkového děje), než který byl zjištěn v projednávané věci.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. února 2018

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu