Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2861/2017-400

26 Cdo 2861/2017-400

U S N E S E N Í

Tělovýchovné jednoty Spoje Praha

Sport Centrum Jarov, s.r.o.

, se sídlem v Praze 3 – Žižkově, V domově 2082/71, IČO: 26773198, zastoupené Mgr. Vratislavem Urbáškem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, o určení neplatnosti dodatku č. 2 ze dne 5. března 2010 k nájemní smlouvě ze dne 15. března 2003, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. prosince 2016, č. j. -357, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 3 na náhradě nákladů žalobkyně v dovolacím řízení částku 3.364,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 3 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 21. ledna 2016, č. j. -302, ve spojení s usnesením ze dne 1. března 2016, č. j. -310 (dále jen „usnesení“), vyhověl žalobě a určil, že je neplatný dodatek č. 2 z 5. března 2010 k nájemní smlouvě z 15. března 2003 (dále jen „Dodatek“), kterou měly mezi sebou uzavřít účastnice řízení; současně rozhodl o nákladech řízení účastnic a o nákladech řízení státu.

K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. prosince 2016, č. j. -357, citovaný rozsudek soudu prvního stupně (ve spojení s usnesením) potvrdil, rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic a státu a stanovil, že výši a splatnost nákladů odvolacího řízení státu určí soud prvního stupně.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dospěl k závěru, že dovolání žalované (dovolatelky) proti rozsudku odvolacího soudu, k němuž se žalobkyně prostřednictvím ustanoveného opatrovníka písemně vyjádřila, není přípustné podle , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 – dále jen „ “ (viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. XII a čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII ).

Při posuzování dovolacích námitek vztahujících se k právnímu názoru o neplatnosti Dodatku dovolací soud vycházel z dosavadních právních předpisů ( věta první za středníkem , ). Přitom shledal, že odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit, otázku (absolutní) neplatnosti Dodatku pro rozpor s dobrými mravy.

Za „dobré mravy“ ve smyslu , , ve znění do 31. prosince 2013 (dále jen „obč. zák.“), je třeba podle ustálené judikatury (srov. rozsudky Nejvyššího soudu z 26. června 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 62/1997 časopisu Soudní judikatura, a dále např. z 18. února 2003, sp. zn. , z 20. července 2011, sp. zn. , a z 15. března 2016, sp. zn. ) pokládat souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. V řadě svých rozhodnutí (srov. např. rozhodnutí z 23. ledna 2001, sp. zn. , z 25. října 2004, sp. zn. , či ze 7. prosince 2004, sp. zn. ) Nejvyšší soud vyložil, že východiskem úvah, zda je výkon práva v rozporu s dobrými mravy, je okolnost, že ustanovení obč. zák. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro použití korektivu „dobré mravy“ zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu s přihlédnutím k okolnostem toho kterého případu. Soudní praxe (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 29. května 2013, sp. zn. , uveřejněného pod č. 7/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) se však ustálila v názoru, že zejména v dovolacím řízení lze úvahu (odvolacího) soudu o tom, zda v konkrétním případě jde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy, zpochybnit jen tehdy, je-li tato úvaha z pohledu zjištěných skutečností zjevně nepřiměřená. Uvedené lze bez dalšího vztáhnout i na případy, kdy se podle konkrétních (zjištěných) okolností posuzuje otázka neplatnosti právního úkonu pro rozpor s dobrými mravy podle obč. zák.

V projednávané věci se soudy obou stupňů otázkou neplatnosti Dodatku pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 obč. zák.) podrobně zabývaly, v intencích uvedené judikatury popsaly důvody, pro něž je Dodatek krajně nevýhodný pro žalobkyni, vypořádaly se s tvrzeními, jimiž dovolatelka ospravedlňovala tuto flagrantní nevyváženost práv a povinností účastnic, jejich úvahy v tomto směru odpovídají rovněž zásadám logiky a vzhledem ke zjištěným skutečnostem nejsou zjevně nepřiměřené. Napadené rozhodnutí pak není ani v rozporu s judikaturou týkající se částečné neplatnosti právního úkonu (§ 41 obč. zák.), na niž poukazovala dovolatelka (k tomu viz zejména odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 9. dubna 2002, sp. zn. ). Dovolací soud totiž zastává názor, že vzhledem k míře, v jaké ujednání obsažená v Dodatku odporují dobrým mravům, vzájemné obsahové provázanosti těchto ujednání, jakož i k celkovému vyznění Dodatku a okolnostem provázejícím jeho uzavření, není možné oddělit neplatností postiženou část od zbytku dotčeného právního úkonu, pročež je Dodatek absolutně neplatný (pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 obč. zák.) jako celek. Lze jen dodat, že byl nepřípadný dovolatelčin odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2008, sp. zn. (v citovaném rozsudku se Nejvyšší soud zabýval obsahovou oddělitelností neplatného ujednání o úrocích od zbytku úvěrové smlouvy, tj. posuzoval částečnou neplatnost diametrálně odlišného právního úkonu, než o který šlo v dané věci).

V usnesení ze dne 23. října 2013, sp. zn. , Nejvyšší soud dovodil, že i podle ve znění účinném od 1. ledna 2013 platí, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek (na více závěrech), z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu ustanovení přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení Dovolací soud zastává názor, že neexistuje žádný rozumný důvod, pro který by uvedené právní závěry nebyly využitelné rovněž v případě, kdy odvolací soud potvrdil vyhovující rozsudek soudu prvního stupně.

Protože právní názor, že Dodatek je neplatný (jako celek) pro rozpor s dobrými mravy ( obč. zák.), nemůže – s ohledem na to, co bylo uvedeno na jiném místě odůvodnění tohoto rozhodnutí – založit přípustnost dovolání podle , pak z pohledu uvedeného právního názoru napadené rozhodnutí obstojí. Je proto nerozhodné, zda popřípadě mohou činit podle citovaného ustanovení dovolání přípustným ostatní právní názory, které odvolací soud (soud prvního stupně) zaujal při úvaze o (ne)platnosti Dodatku (názory, jež byly dovoláním rovněž napadeny), neboť na celkový závěr o (absolutní) neplatnosti dotčeného právního úkonu to nemůže mít žádný vliv.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Zbývá dodat, že k podání ze dne 11. prosince 2017 označenému jako

„Sdělení k dovolání…“

(viz č. l. 394 a 395 spisu), které má charakter doplňku dovolání, dovolací soud nepřihlížel, jelikož bylo podáno až po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty k podání dovolání ( ve spojení s ). V této souvislosti je navíc zapotřebí zdůraznit, že v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ( ), jak to ve skutečnosti učinila dovolatelka právě v uvedeném (opožděném) podání.

O nákladech dovolacího řízení účastnic dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal žalovanou, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobkyni v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím ustanoveného opatrovníka – advokáta JUDr. Tomáše Holčapka, Ph.D. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 2.480,- Kč ( ve spojení s bodem 5 a , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny ( , a 3 , ve znění pozdějších předpisů), a z částky 584,- Kč představující 21 % DPH ( ); ve smyslu je žalovaná povinna náhradu nákladů dovolacího řízení zaplatit státu (České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 3).

O odměně a dalších nárocích opatrovníka žalobkyně (advokáta JUDr. Tomáše Holčapka, Ph.D.), který má ve smyslu vůči státu nárok na hotové výdaje a odměnu za zastupování (popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty) podle , ve znění pozdějších předpisů, je příslušný rozhodnout soud prvního stupně.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 19. 2. 2018

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu