Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 5472/2017-103

21 Cdo 5472/2017-103

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce J. V., zastoupeného JUDr. Ondřejem Tošnerem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Slavíkova č. 1568/23, proti žalované České republice – Ministerstvu obrany se sídlem v Praze 6, Tychonova č. 221/1, IČO 60162694, o neplatnost rozvázání pracovního poměru a jeho trvání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. června 2017, č. j. -77, takto: I. Dovolání žalované se odmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ondřeje Tošnera, Ph.D., advokáta se sídlem v Praze 2, Slavíkova č. 1568/23.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2017, č. j. -77, není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jeho právní závěr o tom, že žalovaná žádným způsobem neučinila projev vůle ve vztahu k žalobci, z něhož by se dalo dovodit, že se žalobci pokusila u, obsahující výpověď z pracovního poměru ze dne 20. 2. 2015, fyzicky předat, že nešlo ani o situaci, kdy by žalobce výpověď z pracovního poměru odmítl převzít, a že nelze tedy výpověď z pracovního poměru považovat za účinně doručenou) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce řádného osobního doručení písemnosti zaměstnavatele do vlastních rukou zaměstnance srov. zejména odůvodnění rozsudku

Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. , uveřejněného pod č. 55/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. , anebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2012, sp. zn. , a v nich učiněný závěr, že osobní doručování písemnosti zaměstnanci spočívá v tom, že zaměstnavatel (případně jím pověřený zaměstnanec) předá u zaměstnanci do jeho vlastních rukou na pracovišti, v bytě zaměstnance nebo kdekoliv jinde, kde zaměstnance zastihne, že při osobním doručování písemností uvedených v ustanovení do vlastních rukou zaměstnance musí být zaměstnanci předána (odevzdána) do vlastních rukou s vlastnoručním podpisem jednající osoby; jen tak je zaměstnanci umožněno, aby se s obsahem y obsahující projev vůle zaměstnavatele seznámil, nepostačuje, jestliže zaměstnavatel pouze umožní zaměstnanci seznámit se s obsahem y s vlastnoručním podpisem jednající osoby, např. tím, že mu ji jen předloží k nahlédnutí] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Nesouhlasí-li žalovaná v dovolání především s tím, jak odvolací soud hodnotil provedené důkazy (že „zamítavá odpověď žalobce na zcela jasnou otázku, zda žalobce výpověď podepíše, postačuje za projev vůle ze strany žalobce k odmítnutí převzetí výpovědi vzhledem k okolnostem, za jakých byla otázka položena“, „že uvedená otázka měla být odvolacím soudem posouzena jako pokus doručení výpovědi, jelikož žalobce a osoba pověřená předáním výpovědi seděli naproti sobě u stolu a originál výpovědi s podpisem zástupce žalované byl připravený na stole“ a že „by bylo po žalované velmi formalistické požadovat, aby u fyzicky přímo podávala žalobci do rukou, když ten řekl, že výpověď, resp. její převzetí, nepodepíše“), nezpochybňuje tím právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující; uplatňuje tedy jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. března 2018

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu