Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tdo 1519/2017

11 Tdo 1519/2017-65

U S N E S E N Í

M. H., J. O.,

a

R. D.,

proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 5. 2017, sp. zn. , jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. a rozhodl

takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných M. H., J. O. a R. D. odmítají.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 1. 2017, sp. zn. , byli obvinění M. H. a J. O. v bodech 1-2 uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl M. H. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a k peněžitému trestu ve výměře 300 denních sazeb po 500 Kč, pro případ jehož nevykonání byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. J. O. byl za tento trestný čin odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a k peněžitému trestu ve výměře 300 denních sazeb po 500 Kč, pro případ jehož nevykonání byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců.

Obviněný R. D. byl v bodě 1 uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku jako pomocník, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a k peněžitému trestu ve výměře 300 denních sazeb po 500 Kč, pro případ jehož nevykonání byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Dále bylo uloženo ochranné opatření zabrání věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných. Dalším výrokem byli všichni obvinění zproštěni obžaloby z části žalovaného jednání.

Podle skutkových zjištění se obvinění dopustili shora uvedené trestné činnosti tím, že

1. M. H., J. O. a R. D.: od blíže nezjištěné doby do 17. 10. 2015 v objektu bývalé pekárny v Ch., D., M. H. a J. O. společně po předchozí domluvě provozovali indoor pěstírnu konopí, kdy ve speciálně upravené místnosti ve speciálním substrátu obohaceném chemickými přísadami, za pomoci umělého osvětlení, zabudované ventilace, vytápění, zavlažování a hnojení skrytým způsobem pěstovali, sklízeli a sušili rostliny konopí za účelem dalšího prodeje v přesně nezjištěném celkovém množství, kdy usušením získali nejméně 2 002 gramů sušiny konopí s obsahem nejméně 72,07 gramu D-9-tetrahydrokanabinolu, dále vypěstovali nejméně 300 vzrostlých rostlin s blíže nezjištěným obsahem D-9-tetrahydrokanabinolu, 338 rostlin o velikosti 5-15 cm obsahujících charakteristický D-9-tetrahydrokanabinol a připravili dalších nejméně 37 semínek konopí zasazením do substrátu, přičemž po dopěstování a sklizení 338 rostlin by získali nejméně 12 472,2 gramu sušiny s obsahem nejméně 1 359,46 gramu D-9-tetrahydrokanabinolu, zatímco J. O. od blíže nezjištěné doby do 17. 10. 2015 ve svém bytě č. 2 v K. n. O., Z., skladoval celkem 1 090,36 gramů rostlinného materiálu s obsahem 77,51 gramu D-9-tetrahydrokanabinolu, připravoval v obdobných speciálně vytvořených umělých podmínkách sazeničky konopí pro další pěstování, a za tím účelem si sehnal a převážel ve svém vozidle 60 semínek konopí setého, přičemž R. D. tuto činnost vědomě v prostorech bývalé pekárny jemu patřících umožnil po předchozí domluvě s obviněným H. a z prostředků společnosti ELEMENTS building, s. r. o., IČO: 03416623, jejímž je jednatelem, hradil spotřebu elektrické energie ve výše uvedeném objektu ve výši 14 380 Kč měsíčně, což je v podstatném nepoměru se spotřebou při činnosti v objektu deklarované, 2. M. H. a J. O. s J. J., pravomocně odsouzeným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 9. 2016, sp. zn. : v době minimálně od 15. 9. 2015 do 18. 10. 2015 v Ch., D., v bytě č. 11 ve vlastnictví J. J., ve speciálně upraveném stanu ve speciálním substrátu obohaceném chemickými přísadami, za pomoci umělého osvětlení, zabudované ventilace, s užitím hnojiv pro podporu růstu rostlin, tedy tzv. indoor způsobem, za účelem dalšího prodeje pěstovali skrytým způsobem společně po předchozí domluvě rostliny konopí v přesně nezjištěném celkovém množství, kdy nejméně vypěstovali v květináčích 69 rostlin o velikosti 10-25 cm obsahujících 0,66 gramu D-9-tetrahydrokanabinolu,

přičemž jednání pod body ad 1-2 se obvinění dopustili v rozporu s ustanovením , o návykových látkách, v platném znění, a přestože neměli povolení Ministerstva zdravotnictví k zacházení s návykovými látkami ve smyslu ustanovení a , o návykových látkách v platném znění, přičemž konopí je zařazeno do seznamu IV Úmluvy o omamných látkách a je jako omamná látka uvedeno v příloze č. 3 k , vydaného na podkladě zmocnění v , o návykových látkách, a jeho účinná složka delta-9-tetrahydrokannabinol je jako psychotropní látka zařazen do seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách a je jako psychotropní látka uveden v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 46312013, vydaného na podkladě zmocnění v , o návykových látkách.

Proti citovanému rozsudku podali obvinění odvolání, která Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 5. 2017, sp. zn. , podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali obvinění dovolání, obvinění M. H. a J. O. prostřednictvím obhájce Mgr. Jana Junga a obviněný R. D. prostřednictvím obhájce JUDr. Ing. Jiřího Beera.

Obvinění M. H. a J. O. ve svých dovoláních téměř totožného znění ohledně dovolacího důvodu odkázali na § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Uvedli, že smyslem dovolacího řízení není opakovat dopodrobna konkrétní výtky, které vznesli v odvolacím řízení a které směřovaly vůči stanovení potenciálního výnosu rostlin konopí z hlediska obsažené látky THC. Odkázali proto na text svých odvolání a jejich doplnění. Podstatnou okolností pro posouzení skutku je podle obviněných znalecký posudek doc. Ing. Kloučka a článek P. Ani jeden z důkazů podle obviněných neprokazuje váhový přínos konopí a obsah THC v něm, jak je vyžaduje stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. , ze dne 13. 3. 2014. Podle obviněných tak nejsou dány „materiální podmínky“ pro aplikaci ustanovení § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku ani ve fázi pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. S ohledem na obligatorní aplikaci zásady in dubio pro reo je tak podle obviněných jediná možná kvalifikace podle § 283 odst. 1, 2 tr. zákoníku.

Závěrem svých dovolání obvinění shodně navrhli, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 5. 2017, sp. zn. , zrušil a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný R. D. ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve svém dovolání uvedl, že ve věci existuje extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními. V řízení došlo k porušování zásady rovnosti, což obviněný spatřuje v nestejném přístupu k hodnocení věrohodnosti výpovědí jeho spoluobviněných. Soudy se nepokusily vysvětlit rozpory ve výpovědích obviněných H. a O., přičemž obviněný má za to, že jeho vina byla prokazována právě jen výpověďmi těchto spoluobviněných. Pokud pak odvolací soud konstatuje, že obviněný hradil vysoké zálohy plateb elektrické energie i v době po vybudování pěstírny, kdy již neprobíhaly práce, které vyšší spotřebu odůvodňovaly, poukazuje obviněný na to, že výše zálohy se odvozuje vždy od plateb v předchozím období. Již od koupě objektu pekárny byla spotřeba energie vysoká a obviněný tak nemohl vůbec zjistit, že spoluobvinění v objektu pěstují konopí. Celková platba za elektrickou energii v objektech obviněného se přitom pohybuje v řádu desítek tisíc korun měsíčně. Také podle obviněného nemohlo vzhledem ke znaleckému posudku doc. Ing. Kloučka a článku P. dojít k výnosu sušiny konopí a obsaženého THC tak, jak jej stanoví stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. , ze dne 13. 3. 2014.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 5. 2017, sp. zn. , i rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 1. 2017, sp. zn. , zrušil a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovoláním obviněných nebude věcně vyjadřovat.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.).

Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Všichni obvinění uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.

Veškeré námitky předestřené obviněnými v jejich mimořádných opravných prostředcích směřují proti procesnímu postupu soudu prvního stupně při dokazování, resp. při hodnocení důkazů, případně proti postupu odvolacího soudu při výkonu jeho přezkumné pravomoci. K tomu lze pouze nad rámec dovolacího řízení konstatovat, že soudy logicky a přesvědčivě zdůvodnily, z jakých důkazů vyvodily své skutkové závěry, a jejich zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Porušení práva na spravedlivý proces způsobené tzv. extrémním rozporem mezi ve věci provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními či jiným způsobem Nejvyšší soud v posuzovaném případě neshledal.

Obvinění M. H. a J. O. pak dále uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.

Obvinění uplatnili tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě. Vzhledem k tomu, že svými námitkami nenaplnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze považovat za naplněný ani dovolací důvod podle písmene l) téhož ustanovení.

Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obvinění M. H., J. O. a R. D. podali dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. ř. Jejich dovolání proto Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 8. 2. 2018 JUDr. Karel Hasch předseda senátu