Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3570/2017-226

32 Cdo 3570/2017-226

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobkyně LOANINVEST LIMITED, se sídlem Walkers SPV Limited, Walker House, Mary Street, P. O. Box 908 GT, George Town, Grand Cayman, Kajmanské ostrovy, registrační číslo 127383, vymazané z registru společností Kajmanských ostrovů ke dni 20. 7. 2007, proti žalovaným 1) P. I., zemřelému 3. 3. 2008, a 2) Š. H., zastoupené Mgr. Zdeňkem Pokorným, advokátem se sídlem v Brně, Anenská 8/8, o zaplacení částky 97 965 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalované 2) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2016, č. j. -190, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalované 2) se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně k odvolání žalované v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II. (první výrok) a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Žalovaná 2) podala dovolání výslovně pouze proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu, přičemž co do přípustnosti uvádí, že „napadané rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalované 2) přizná plnou náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů, nebo aby rozhodnutí odvolacího soudu a případně i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil příslušnému soudu k dalšímu řízení.

Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a k době zahájení řízení se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „ “).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolatelka má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky „hmotného práva“, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena („právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci, který během řízení jednak postoupil žalovanou pohledávku na další subjekt a jednak zanikl, přičemž jeho právní nástupce nevyslovil souhlas s pokračováním řízení“). Argumentuje ve prospěch názoru, že soudy nižších stupňů měly žalované 2) přiznat náhradu nákladů řízení podle ustanovení

Dovolatelkou tvrzený předpoklad přípustnosti dovolání však není dán, neboť Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že v řízení, v němž jeden z účastníků ztratil způsobilost být účastníkem řízení, je pojmově vyloučeno přiznat některému z účastníků náhradu nákladů řízení. O nákladech řízení v takovém případě soud rozhoduje podle ustanovení ve znění účinném do 31. 12. 2013 [v ve znění účinném od 1. 1. 2014 jde o písm. b)] (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2014, sp. zn. , či ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. , jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Jestliže soudy nižších stupňů vyšly ze zjištění, že žalobkyně zanikla bez právního nástupce již ke dni 20. 7. 2007, a proto podle ustanovení žádné z účastnic nepřiznaly náhradu nákladů řízení, rozhodly v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.

Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobkyně pohledávku, jež je předmětem řízení, postoupila na jiný subjekt. Přímo ze znění ustanovení jednoznačně plyne, že povinnost k náhradě nákladů řízení podle tohoto ustanovení může soud uložit pouze účastníku řízení. Sama dovolatelka v dovolání připouští, že pokud se nový vlastník pohledávky nestal účastníkem řízení, nelze mu povinnost k náhradě nákladů řízení uložit.

Dovolatelka dále spatřuje „porušení práva na spravedlivý proces“ v tom, že „ačkoli je z napadeného rozhodnutí zřejmé, že soud před jeho vynesením musel provádět dokazování, prováděl je bez jednání“, a má za to, že „tato vada představuje zásadně nesprávné odchýlení se od judikatury soudu dovolacího“. Tato námitka je však irelevantní, neboť tvrzení dovolatelky o vadě řízení nezahrnuje žádnou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení Podle ustanovení dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka rovněž přehlíží, že argument, podle kterého napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení jen tehdy, je-li z dovolání patrno, od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje. Ani tomuto požadavku však dovolatelka nedostála, neboť na žádnou judikaturu dovolacího soudu neodkázala.

Nejvyšší soud proto dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení odmítl jako nepřípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 20. 2. 2018

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu