Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
E51E56E1C171224CC12582750031538B.html
HTML · 13.64 KB
No categories available
27 Cdo 3743/2017-212
27 Cdo 3743/2017-212
U S N E S E N Í
Z. H.
1) J. T.
,
2) J. T.
, oběma zastoupených Mgr. Lubomírem Kinclem, advokátem, se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, PSČ 602 00, a
3) G. T.
, zastoupené Mgr. Martinou Holotňákovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, PSČ 602 00, o určení, kdo je společníkem společnosti s ručením omezeným, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 11 C 340/2015 , o dovolání G. T. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. září 2016, č. j. 13 Co 207/2016 -169, takto:
Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud Brno-venkov usnesením ze dne 29. dubna 2016, č. j. 11 C 340/2015 -153, na návrh navrhovatelky ze dne 9. května 2014 připustil, aby „do řízení na straně žalované přistoupila“ G. T. (výrok I.), a připustil změnu „žaloby, kterou by bylo určeno, že“ J. T., byl ke dni 25. března 2013 a stále je jediným společníkem ASKINO, s. r. o., se sídlem ve Střelicích, Trpín 713/9, PSČ 664 47, identifikační číslo osoby 25547844 (výrok II.).
Krajský soud v Brně k odvolání G. T. v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala G. T. dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř. “), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. o. s. ř. a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v § 237 o. s. ř. o. s. ř.
Závěr odvolacího soudu, podle kterého usnesení soudu prvního stupně nemělo být vůbec vydáno, neboť o návrhu navrhovatelky ze dne 9. května 2014 již bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. června 2014, č. j. 1 Cm 178/2013 -54, které nabylo právní moci dne 17. července 2014, je zcela v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž pravomocné usnesení o procesním návrhu účastníka zakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu § 159a a § 167 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013 , uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ustanovení § 226 odst. 2 o. s. ř není oporou pro závěr, že postoupením věci věcně příslušnému soudu pominuly účinky rozhodnutí o připuštění změny návrhu na zahájení řízení a o přistoupení dalšího účastníka řízení vydaného věcně nepříslušným soudem (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2016, sp. zn. 29 Cdo 2094/2014 ).
Dovolatelka v dovolání navrhuje „odkladný účinek“ dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 , dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř. o. s. ř. ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Nejvyšší soud se proto tímto návrhem nezabýval.
K absenci výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Pouze pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že jelikož jde v projednávané věci o řízení dle § 200e a násl. o. s. ř. o. s. ř. [ve věci uvedené v § 9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. o. s. ř. – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 673/2008 , nebo ze dne 12. března 2015, sp. zn. 29 Cdo 572/2015 ], neoznačují se jeho účastníci jako „žalobkyně“ a „žalovaní“, nýbrž jako „navrhovatelka“ a „účastníci“, resp. odvozeně od jejich hmotněprávního postavení (např. „společnost“) – srov. § 200e odst. 3 ve spojení s § 94 odst. 1 větou první o. s. ř. o. s. ř. Řízení je ovládáno zásadou vyšetřovací (§ 120 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), přičemž ve věci samé se rozhoduje usnesením (§ 200e odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Na tomto závěru přitom nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že Vrchní soud v Olomouci v odůvodnění usnesení ze dne 23. září 2015, č. j. 5 Cmo 174/2015 -132, jímž věc postoupil Okresnímu soudu Brno-venkov jako soudu věcně příslušnému, uplatněný nárok kvalifikoval jako určovací žalobu ve smyslu § 80 písm. c) a § 9 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť právní kvalifikací nároku pro účely určení věcně příslušného soudu soud rozhodující o věci samé vázán není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1171/2014 ).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb. , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. února 2018
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu