Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 612/2016-488

29 Cdo 612/2016-488

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce O. M., zastoupeného Mgr. Martinou Váchovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Lublaňská 689/40, PSČ 120 00, proti žalovanému ATLANTIK finanční trhy, a. s., se sídlem v Praze 8, Pobřežní 297/14, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 26218062, zastoupenému Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, o zaplacení částky 1.959.697 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. září 2015, č. j. -416, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce

je povinen

do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 18.876 Kč, k rukám jeho zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. února 2015, č. j. -357, uložil žalovanému zaplatit žalobci 1.746.740,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně od 30. listopadu 2012 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v rozsahu částky 212.956,54 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně od 30. listopadu 2012 do zaplacení (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení (výroky III., IV. a V.) a o navrácení zálohy na náklady důkazu (výrok VI.).

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žalobu zamítl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „ “), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

Dovolatel v úvodu dovolání ohlašuje – v rámci vymezení některého z předpokladů přípustnosti dovolání upravených ustanovením – že „v dosavadní praxi dovolacího soudu tato otázka nebyla vyřešena“, nicméně následně již žádnou konkrétní otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí, výslovně neformuluje (na což přiléhavě poukazuje i žalovaný ve vyjádření k dovolání).

Z obsahu dovolání lze nicméně dovodit, že onou „dosud neřešenou“ otázkou hmotného práva je otázka, zda za pochybení investičního zprostředkovatele odpovídá obchodník s cennými papíry, pokud „v rámci spolupráce mezi ním a investičním zprostředkovatelem (…) deleguje obchodník s cennými papíry svoji provozní činnost“ na investičního zprostředkovatele podle , o podnikání na kapitálovém trhu (dále jen „ “).

Na řešení této otázky však napadené rozhodnutí nespočívá (a již proto dovolání není pro její vyřešení přípustné) a ani spočívat nemůže. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů totiž neplyne, že by žalovaný (obchodník s cennými papíry) pověřil společnost GLOBAL BROKERS Enterprises, s. r. o. [která jakožto investiční zprostředkovatel uzavřela s dovolatelem mandátní smlouvu, na jejímž základě dovolateli poskytovala investiční služby podle § 4 odst. 2 písm. a) a e) zákona] výkonem významné provozní činnosti ve smyslu § 12d zákona.

Přitom sama skutečnost, že označená společnost jakožto investiční zprostředkovatel předávala žalovanému pokyny týkající se investičních nástrojů (převzaté od dovolatele), popř. poskytovala dovolateli (na základě smlouvy s ním uzavřené) investiční poradenství týkající se investičních nástrojů, z ní nečiní osobu, která by byla žalovaným pověřena výkonem významné provozní činnosti ve smyslu § 12d zákona.

Ostatně závěr, podle kterého za újmu způsobenou porušením povinností investičním zprostředkovatelem zásadně odpovídá (a je povinen k její náhradě) sám investiční zprostředkovatel (a nikoliv obchodník s cennými papíry, jemuž investiční zprostředkovatel předává pokyny), plyne jak z úpravy postavení vázaného zástupce (srov. § 32a odst. 5 zákona, ve znění účinném od 1. července 2008 do 2. ledna 2018, a např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2017, sp. zn. ), tak z úpravy postavení investičního zprostředkovatele a povinností jej stíhajících [srov. ustanovení až 32 zákona a výslovně např. důvodovou zprávu k návrhu zákona, kterým se mění č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, posléze vyhlášeného pod č. (jenž na projednávanou věc není použitelný ratione temporis)].

K poukazu dovolatele na § 15h zákona ve spojení s § 11a zákona (ve znění účinném do 2. ledna 2018) Nejvyšší soud podotýká, že ve vztahu k těmto ustanovením dovolatel neformuluje žádnou konkrétní otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení závisí napadené rozhodnutí. Nehledě k tomu výklad těchto ustanovení nemá v poměrech projednávané věci žádný význam, neboť žalovaný dovolateli neposkytoval (a neměl poskytovat) investiční služby vymezené v § 4 odst. 2 písm. d) a e) zákona.

Konečně zmínka dovolatele o § 185 zákona postrádá jakéhokoliv smyslu; jde o ustanovení, které bylo zrušeno již k 30. červnu 2008 (a ani jeho původní obsah s projednávanou věcí nijak nesouvisí).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění č. 99/1963 Sb., , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 , kterým se mění č. 99/1963 Sb., , ve znění pozdějších předpisů, č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 14. února 2018

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu